Hudba / videoklip:

Ukázka v podobě písně Sbohem lásko.

» YouTube »

Text písně:

*1. Námořnickej bál* *2. Vzpomínka na San Francisco* *3. Kladivo* *4. Zpívám, pro tebe zpívám* *5. Po starých zámeckých schodech* *6. Don, Diri, Don* *7. Tulák se vrátil do San Francisca* *8. Sbohem lásko* *9. Tuhle rundu platím já* *10. Když cítím zas ten vítr vát* *11. Slavíci z Madridu* *12. Pojď se mnou, lásko má* *13. Už koníček pádí* *14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)* *15. Volám déšť* *16. Falešný hráč* *17. Píseň za padlé (& Marta Kubišová)* *18. Vítr to ví* *19. Zem, kde zůstáváš* *20. Krysař* *21. Musím dál zpívat* *1. Námořnickej bál* Vlajky krásně vlály a v přístavu byl bál My na palubě stáli a já na bendžo hrál A holky byly krásný a uměly se smát A všichni byli šťastni A každej tam byl rád I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je vesele, je neděle a námořnickej bál Dvě se mi tam líbily a třetí ještě víc A co mi všechno slíbily, vám nechci ani říct A dávaly nám řízky a měly pružnej krok A všechny rády whiskey a taky rum a grog I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je vesele, je neděle a námořnickej bál Náš bocman jménem Líko a jinak príma kluk Pak pil i kozí mlíko a bylo mu to fuk A byl tam taky funebrák, no, takovejdle chlap Ten ztratil brejle, neví jak, a pak si na ně šláp I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je vesele, je neděle a námořnickej bál A s holkou sladkou jako fík byl každej nóbl pán Ač byl prostej námořník anebo kapitán A v kupkách seno stálo, tak suchý akorát Co vám se potom zdálo, už nemusíte znát I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Jen vesele, je neděle a námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál *2. Vzpomínka na San Francisco* Já vzpomínám Na San Francisco A sotva vím, jak vyhlíží Očitých svědků je jen pár A mapa, to je cár Jsem na tom hůř než s Paříží Přesto dál já vzpomínám Na San Francisco Na zlatou pláž, na modrý dým Co v sobě máš Nevím, San Francisco Že se mi zdáš, ať spím, či bdím Já vzpomínám Na San Francisco Na zlatou pláž, na modrý dým Co v sobě máš Nevím, San Francisco Že se mi zdáš Ať spím, či bdím Nevím, proč se mi zdáš Ať spím, či bdím *3. Kladivo* Bylo by to krásný, bejt bleskem nebo bouří Bejt vodou nebo trávou, bejt větrem, co vál Bejt kladivem v pěsti, bejt jiskřičkou v kouři A kovadlinou bejt a znít a ocelově zvonit Ó, to bych si tak přál Bylo by to krásný, bejt v melodii tónem Tím tónem, kterej hladí jak hedvábnej šál Tím tónem, co ladí a zní pod balkónem Bejt v melodii tón a znít a ocelově zvonit Ó, to bych si tak přál Bylo by to krásný, bejt zvonem, kterej zpívá A do nebe se dívá, a nebo i dál A zvoní, že svítá, a nebo, že se stmívá Bejt obyčejnej zvon a znít a ocelově zvonit Ó, to bych si tak přál Bylo by to krásný, bejt větrem nebo bouří A kladivem i tónem a bůhví čím dál A zpívat, že svítá, a nebo, že se stmívá Bejt obyčejnej zvon a znít a zpívat dobrým lidem Ó, to bych si tak přál A zpívat, že svítá, a nebo, že se stmívá Bejt obyčejnej zvon a znít a zpívat dobrým lidem Ó, to bych si tak přál *4. Zpívám, pro tebe zpívám* Zpívám, pro tebe zpívám S loutnou držím tu stráž Známou písničkou smývám Horu svých hříchů, které už znáš Bůh ví, že tady bývám Bývám, i když jdeš spát S láskou pro tebe zpívám Zpívám, že tě mám rád Bůh ví, že tady bývám Bývám, i když jdeš spát S láskou pro tebe zpívám Zpívám, že tě mám rád S láskou pro tebe zpívám Zpívám, že tě mám rád *5. Po starých zámeckých schodech* Po starých zámeckých schodech Po schodech z kame-ne Po starých zámeckých schodech Po schodech z kame-ne Každý večer panna chodí Za ruku se s hochem vodí Srdce má zmáme-né Každý večer panna chodí Za ruku se s hochem vodí Srdce má zmáme-né Srdce má zmámené láskou Srdce své z mramoru Srdce má zmámené láskou Srdce své z mramoru Měsíček když večer vchází Pan Alois ji doprovází Po schodech nahoru Měsíček když večer vchází Pan Alois ji doprovází Po schodech nahoru Po schodech vzhůru ji vodí Do Zlaté uličky Po schodech vzhůru ji vodí Do Zlaté uličky A tam v domku malovaném Blátem, hlínou slepovaném Dává jí hubičky A tam v domku malovaném Blátem, hlínou slepovaném Dává jí hubičky *6. Don, Diri, Don* Jó, tak umět ve vás číst Písmo očí znát Pít všem ptákům písně z hnízd Do úst vám je dát Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Ať klenbu smutku zbortí hlas Já vítám slunce Které přijde v nás Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Ať klenbu smutku zbortí hlas Já vítám slunce Které vstoupí v nás Vás teď se má loutna ptá Kdo chce při ní stát Kdo do ohně prsty dá Ať jde se mnou hrát Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Ať klenbu smutku zbortí hlas Já vítám slunce Které vstoupí v nás Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá La, la, lá *7. Tulák se vrátil do San Francisca* San Francisco, tulák se vrátil zpět Řadu let brázdil svět bezpočtukrát San Francisco, nechce před bránou stát Chce se na slunci tvém hřát Zeměkoulí vede plno pěkných cest Ale domů jenom jedna může vést San Francisco, tulák byl dlouho sám Do města svého rád vrací se k nám Tak si to šlapu zase zpátky k nám Po rodným břehu, kterej z mládí znám Jsem trošku dojmutej, jó, teď už je mi hej Za chvíli pozdravím svý dávný známý San Francisco, tulák se vrátil zpět Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát San Francisco, nechci před bránou stát Chci se na slunci tvém hřát Zeměkoulí vede plno pěkných cest Ale domů jenom jedna může vést San Francisco, svět už za zády mám Do města svýho rád vracím se k nám San Francisco, tulák se vrátil zpět Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát San Francisco, svět už za zády mám Do města svýho rád vracím se k nám *8. Sbohem lásko* Ať bylo mně i jí tak šestnáct let Zeleným údolím jsem si ji ved Byla krásná, to vím, a já měl strach Jak říct, když na řasách Slzu má velkou jako hrách Sbohem, lásko, nech mě jít Nech mě jít, bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál A tak šel čas, a já se toulám dál V kolika údolích jsem takhle stál Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč Bůhví, co jsem to zač Že přináším všem jenom pláč Sbohem, lásko, nech mě jít Nech mě jít, bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál Já nevím, kde se to v člověku bere Ten neklid, co ho tahá z místa na místo Co ho nenechá, aby byl sám se sebou Spokojený jako většina ostatních Aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má A říkal jenom to, co se od něj čeká Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě Nemůžu, opravdu, fakt Sbohem, lásko, nech mě jít Nech mě jít, bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál *9. Tuhle rundu platím já* Já u maríny sloužil A po mořích se ploužil A každej všivej oceán Se pro mě v louži zoužil Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já Jó - s lodí jménem Bella Co do Šanghaje jela My rok a půl stáli v Liverpoolu Nalitý jak děla A jedna mladá treska Moc milá a moc hezká Ta s kytkou v tlamě čeká na mě Možná ještě dneska Pět let jsem pár svejch oudů Myl jenom v Golfským proudu Snil o slečně, než konečně Jsem stoup na rodnou hroudu Teď mám jen jedno přání Už nechat vandrování Mít hospodu a pro vodu Už nikdy nebejt k mání Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já Jó, hó, hó - tuhle rundu táhneš sám *10. Když cítím zas ten vítr vát* Ten vítr znám, co nad mořem se toulá rád Je samá sůl a vůni má, již měl bych znát A vzpomínám, jak z útesu sto houslí hraje v mol Když cítím zas ten vítr vát Byl neklidný jak horký dech a z dálek vál A najednou rád měl jsem víc, než jsem si přál Než přes měsíc zas přešel mrak jak stín přes tichou tvář Můj sebeklam však neobstál Dnes po stopách už smazaných se zkouším dát A bezradný a v rozpacích jsem zůstal stát Však pokaždé mě zavolá ten známý malý hlas Když cítím zas ten vítr vát, ten vítr vát *11. Slavíci z Madridu* Nananananananananananananá Nanananananananananananá Nebe je modrý a zlatý Bílá sluneční záře Horko a sváteční šaty Vřava a zpocený tváře Dobře vím, co se bude dít Býk už se v ohradě vzpíná Kdo chce, ten může jít Já si dám sklenici vína Žízeň je veliká, život mně utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Ženy jsou krásný a cudný Mnohá se ve mně vzhlídla Oči jako dvě studny Vlasy jak havraní křídla Dobře vím, co znamená pád Do nástrah dívčího klína Někdo má pletky rád Já radši sklenici vína Žízeň je veliká, život mi utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Žízeň je veliká, život mi utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Nebe je modrý a zlatý Ženy krásný a cudný Mantily, sváteční šaty Oči jako dvě studny Zmoudřel jsem stranou od lidí Jsem jak ta zahrada stinná Kdo chce, ať mi závidí Já si dám sklenici vína Žízeň je veliká, život mi utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Ó, nananananananananananananá Nanananananananananananá Nananananananananananananá Nanananananananananananá *12. Pojď se mnou, lásko má* Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát Pojď se mnou, lásko má, tou dálkou k nám Kde je ta nejměkčí tráva, co znám Pojď se mnou, lásko má, v té trávě číst O smyslu návratů do rodných hnízd Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést Pár šípků v údolí tam bude kvést Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách Jsou cesty k návratům na rodný práh Lásko má, lásko má Dej se vést a polož bílou růži Za nás na ten práh Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést Pár šípků v údolí tam bude kvést Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách Jsou cesty k návratům na rodný práh Lásko má, lásko má Bílá *13. Už koníček pádí* Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav Kde proud řeky stříká na dřevěnej splav Mám jediný přání, snům ostruhy dát A pod známou strání zas kuličky hrát Už koníček pádí a zůstane stát Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád A slunce tam pálí a pořád je máj A ceny jsou stálý a lidi se maj Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot A buchty mý mámy a natřenej plot Z něj barva už prejská, ale mně je to fuk Já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk Už koníček pádí a zůstane stát Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád A slunce tam pálí a pořád je máj A ceny jsou stálý a lidi se maj V tý zemi jsou lípy a ve květech med A u sudů pípy a u piva led A okurky v láku a cestovní ruch A hospod jak máku a holek jak much A slunce tam pálí a pořád je máj A ceny jsou stálý a lidi se maj Už koníček pádí a zůstane stát Až v tý zemi mládí, kde žiju tak rád *14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)* *Ona:* Kdybys měl štít svůj stokrát prostřelený Potom chránila by tě má malá dlaň Žádati víc od slabé ženy To nemoh by snad ani d’Artagnan Kdyby si zrak tvůj přítmím unavený V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň Kdybys byl spánkem přepadený Kdybys byl vidinami obelhán Kdyby kůň tvého zběsilého žití Poztrácel cestou všechny podkovy A kdyby se slovy, co nenasytí Pak mlčenlivý zbyl bys tu sám Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití Věnec vavřínový na čelo tobě dám Ať celým světem stokrát poražený Zvítězíš v srdci jediné ženy A místo štítu ochrání tě moje dlaň Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan *On:* Kdybych měl štít svůj stokrát prostřelený Potom chránila by mě tvá malá dlaň Žádati víc od slabé ženy To nemoh by snad ani d’Artagnan Kdyby si zrak můj přítmím unavený V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň Kdybych byl spánkem přepadený Kdybych byl vidinami obelhán Kdyby kůň mého zběsilého žití Poztrácel cestou všechny podkovy A kdyby se slovy, co nenasytí Mlčenlivý zbyl bych pak sám Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití Měl bych v srdci svém jediný lásky chrám Ač celým světem stokrát poražený Zvítězím v srdci jediné ženy A místo štítu ochrání mě malá dlaň Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan *15. Volám déšť* Ó-hó, o-ho-hó, ó-hó, o-ho-hó Ó-hó, volám déšť, ó-hó, volám déšť Dešťů pán oceán chce pít Ó-hó, volám déšť, ó-hó, volám déšť Neptun sám chystá flám, máš jít Tvůj pán pohrdá pláčem mým Co dáš hladovým sítím mým? Co dáš, co ty víš, co dáš, další kříž Na hrob můj, na hrob můj, nic víc Ó-hó, o-ho-hó, ó-hó, o-ho-hó Ó-hó *16. Falešný hráč* Jsou tóny, které se ztrácejí A krátce, krátce zní Má láska pláče a zdá se jí Že už mě nevězní Jsou tóny, které se ozvou a nedozní Zní vážně krátce Má láska pláče a je z toho nervózní Říká, že jsem zrádce Ta dívka nejdřív mě spoutala Jak vězně v náručí A teď je beze mne zoufalá Snad jí to poučí Snad utiší krásný pláč Až pochopí, že jsem hráč Já blázen o její lásku hrál Hru mírně hazardní A pak jsem o výhru málo stál Jen málo, jen pár dní Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně Né právě správně A když jsme jednou šli za město na třešně Líbal jsem jí v trávě A tam se z ní stala má milá Na krátko, krátko jen I když mě svou vůní zmámila Já byl spokojen Snad utiší krásný pláč Až pochopí, že jsem hráč Jsou tóny, které se vracejí A dlouze, dlouze zní Má láska pláče a zdá se jí Že zas mě uvězní Ví, že jsem jen bídný hráč A zvítězí krásný pláč *17. Píseň za padlé (& Marta Kubišová)* Zníš, písni má Dneska nejsmutnější loutnou Je to tím, že Břízy žloutnou na lukách Smutně zníš, písni má Neboť zníš tou síní chladnou Za padlé i ty Co padnou ve válkách Proč sténáš dojetím Nad marnou obětí A žal proč ti dal Černý plášť Zníš, písni má Hlavu k hlíně teskně kloníc Za ty zníš, co padli pro nic Za ty zvlášť, za ty zvlášť Proč sténáš dojetím Nad marnou obětí A žal proč ti dal černý plášť Zníš, písni má Hlavu k hlíně teskně kloníc Za ty zníš, co padli pro nic Za ty zvlášť, za ty zvlášť *18. Vítr to ví* Míle a míle jsou cest, které znám Jdou trávou a úbočím skal Jsou cesty zpátky a jsou cesty tam A já na všech s vámi stál Proč ale blátem nás kázali vést A špínou si třísnili šat To ví snad jen déšť a vítr kolem nás Ten vítr, co začal právě vát Míle a míle se táhnou těch cest A dál po nich zástupy jdou Kříže jsou bílé a lampičky hvězd Jen váhavě svítí tmou Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést Spí v hlíně těch práchnivých blat To ví snad jen déšť a vítr kolem nás Ten vítr, co začal právě vát Dejte mi stéblo a já budu rád I stéblo je záchranný pás Dejte mi flétnu a já budu hrát A zpívat a ptát se vás Proč jen se účel tak rád mění v bič A proč že se má člověk bát To ví snad jen déšť a vítr kolem nás Ten vítr, co začal právě vát Ten vítr, co začal právě vát Ten vítr, co začal právě vát *19. Zem, kde zůstáváš* Rým nebyl básni přán (Rým nebyl básni přán) Vzdálený tón dozněl, prázdný byl sál Ztracenou píseň zloděj vítr si hrál Mříž padla níž, padla níž Můj obraz míval rám (Můj obraz míval rám) Můj celý svět byl v něm vymalován To vzácné plátno jednou zmyl onen pán Mříž padla níž, ještě níž Jdu živ a zdráv Třeba sedraný mám větrem plášť Jdu prachem cest, bahnem potoků Kobercem hvězd hledat zem Kde ty zůstáváš Rým chci do básně psát (Rým chci do básně psát) Vzdálený tón slyšet nablízku znít Zem, kde jsi zůstala, do své země vzít Chci s tebou žít, s tebou žít Jdu živ a zdráv Třeba sedraný mám větrem plášť Jdu prachem cest, bahnem potoků Kobercem hvězd hledat zem Kde ty zůstáváš *20. Krysař* Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal Píšťalku měl, šel, kudy chtěl, dál a dál Tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým Na tisíc mil, krysař to byl, já to vím Šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč Píšťalku měl, šel, kudy chtěl, dál a dál A každej tón, každičkej tón, kterej hrál Znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč Hrál slovo „my” a „naše vlast”, „mír” a „čest” A myslel „vy” a „vaše krev”, „válka”, „pěst” Co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál A z každý z nich hořící vích horce řval: Nastoupit v řad, na rámě zbraň, pochodem v chod! Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář Slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas To v kostech měst začíná kvést bílej prach Píšťalka zní a všichni z ní máme strach Že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest Já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd Píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat A mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas Říct mu už dost, říct mu: Už dost! Vem tě ďas! To je náš svět a krysí jed nechcem už brát *21. Musím dál zpívat* O čem, o čem, o čem, o čem O čem mám zpívat? O čem, o čem, o čem, o čem O čem mám hrát? Když poraněná slova Jediná pýcha básníkova Učí se kumštu mlčení Chtěl, chtěl, chtěl, chtěl Chtěl bych se dívat Chtěl, chtěl, chtěl, chtěl Bych při tom být Až oči ze tmy znova Přečtou si píseň, která schová Myšlenku před zlem zničení, ó, ó Až ze všech uvězněných úst Písničky dál nám budou růst Pak naše píseň bude znít Pro kterou bude mít dál smysl žít Nemám, nemám, nemám, nemám Nemám co skrývat Nemám, nemám, nemám, nemám Nemám co skrýt V mé poraněné duši Je síla, kterou nenaruší Ani strach z mříží vězení A proto musím Musím, musím, musím, musím Musím dál zpívat Musím, musím, musím, musím Musím dál hrát O zavražděné růži O úzkosti, jež hrdlo úží O touze po dnu vzkříšení, o-hó, hó O zavražděné růži O úzkosti, jež hrdlo úží O touze po dnu vzkříšení O touze po dnu vzkříšení (!)

? Speciální znaky: *tučně*

Přispěvatel: Můžete uvést svoje jméno nebo přezdívku

Napište prosím číslicemi: sedm nula šest (!)