Tamhle někde v dálce, kde už nevím sám
Je země plná pohádek a já je všechny znám
V jedné skalní škvíře, skryté v stéblech trav
Žilo divné zvíře, dráček jménem Paf

Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál
Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál

S jistým Vénou Součkem, kloučkem z Prahy 5
On denně chodil na lipo a na turecký med
Hrávali si v písku a z růží měli hrad
A na okvětním lístku jak v lůžku mohli spát

Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál
Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál

Jednou vodní příval jim do té růže vnik
A z dráčka, co tam klidně spal, je rázem námořník
Vlajka letí vzhůru a „sláva” volá dav
A vítat je jde sám pan král a Paf je z toho paf

Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál
Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál

Žel i kloučci stárnou a Véna jakbysmet
On zradil dráčka pro pár pih dívky z Prahy 5
Dráček zmizel s pláčem zas ve stínu skal
A já už nevím, co je s ním, ani jak to bylo dál

Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál
Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál
Měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál