Hudba / videoklip

Ukázka v podobě písně To všechno odnes čas.

Sdílet s přáteli na Facebooku

Hodnocení:

90 % Dobrá písnička Špatná písnička 10 %

20 lidí

Reklama

Text písně

1. To všechno odnes čas
2. Tereza
3. Růže z Texasu
4. Árie měsíce
5. Divoký koně
6. Jó, třešně zrály
7. Kvetou lípy
8. Už koníček pádí
9. Pojď se mnou, lásko má
10. Písnička pro Zuzanu
11. Mně vám ještě někdy zdá se o rosách
12. Buď pořád se mnou
13. Být dálnicí
14. Uragán
15. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí


1. To všechno odnes čas

Když jsem byl chlapec malý, tak se mě vždycky ptali
Zdali bych chtěl pásat stáda krav
Pročpak se mě ptali, když nakonec mně dali
Na loď starou a řekli mi: Plav!

To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas
A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
To, co všechno vodnes čas

Na vezdejší pouti bylo jest mi plouti
Tam, kde v moře vtéká řeky proud
Jel jsem proti proudu, když zřel jsem rodnou hroudu
Pohnutím jsem nemoh z ní se hnout

To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas
A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
To, co všechno vodnes čas

Za nejbližším rohem dal jsem lodi „sbohem”
Krásnou holku z ranče jsem si vzal
A tak v žití shoně já dočkal jsem se koně
Všichni tři tu šťastně žijem dál

To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas
A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
To, co všechno vodnes čas


2. Tereza

Tereza, jedině Tereza
Měla by slyšet píseň mou
Ostatní prominou
Nestojím o jinou
Jen pro tu jedinou
Chci tady žít a zpívat

Tereza, jedině Tereza
Je toho pravou příčinou
Že tady statečně
Hrdě a zbytečně
Do větru zpívám píseň mou

Možná, za rok, za dva že pozná
Kdo měl její úsměvy rád
Láska že je sladká a hrozná
Když se dostaví nečekaně a jednostranně

Terezo, přečti si, Terezo
Otázku, kterou v očích mám
Nápisem tiskacím
K tobě se obracím
A ty víš předem, nač se ptám


3. Růže z Texasu

Jedu vám takhle stezkou
Dát koňům v řece pít
V tom potkám holku hezkou
Až jsem vám s koně slít
Měla kytku žlutejch květů
Snad růží, co já vím
Znám plno hezkejch ženskejch k světu
Ale tahle hraje prim

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Nech si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Řekla, že tu žije v ranči
Je sama s tátou svým
A hrozně ráda tančí
Teď zrovna nemá s kým
Tak já se klidně nabíd
Že půjdu s ní a rád
A že se dám i zabít
Když si to bude přát

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Dej si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Hned si dala se mnou rande
A přišla přesně v půl
A dole teklo Rio Grande
Po něm měsíc plul
Když si to tak v hlavě srovnám
Co víc jsem si moh přát
Ona byla milá, štíhlá, rovná
Zkrátka akorát

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Dej si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Od těch dob svý stádo koní
Sem vodím vždycky pít
A žiju jenom pro ní
A chtěl bych si jí vzít
Když večer banjo ladím
A zpívám si tu svou
Tak pořád v duchu hladím
Tu růži voňavou

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Nech si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád
Pořád rád


4. Árie měsíce

Plavu si, ani nevím jak
Vždyť nemám prsa, nemám znak
Mám jen hlavu plnou ideálů
A mám rád vodu zelenou
A pletu si ji s ozvěnou
Narážejí obě na stejnou skálu

Mám vodu rád, a proto si
Na její chlad tu zvykám
Hraju si s kapry i s lososy
A tykám (ruvaruvaruvaruva) štikám
(Ruvaruvaruvaruva)

Řekni, štiko modrošedá
Proč voda mi pokoj nedá
A proč mě láká, a proč mě láká?
Proč šťasten jsem, když do ucha
Mi chladná voda šplouchá
A cáká, a cáká

La-la, lá-la-la-lá...
La-la, lá-la-la-lá...

Mám vodu rád, a proto si na její chlad tu zvykám
Hraju si s kapry i s lososy a tykám
(Ruvaruvaruvaruva) štikám (ruvaruvaruvaruva)

Řekni, štiko modrošedá
Proč voda mi pokoj nedá
A proč mě láká, a proč mě láká?

Proč šťasten jsem, když do ucha
Mi chladná voda šplouchá
A cáká, a cáká, a cáká, a cáká
(Tap, ta-rá-ra, tá-rá, tá-ra-rá, ram)
(Ou-ó)


5. Divoký koně

Když horkou nocí běží
Stádo divokých koňů
Volně, bez otěží
Volně po kaňonu

Já nemohu, nemohu spát
Musím se na cestu dát
V žilách mi zvoní
Krev divokých koní
A do uší hučí jak vodopád

La-la-lá, lá-la-la, la-la-lá
La-la-la-la-la-la, la-la-la-la-lá
La-la-lá, lá-la-la, la-la-lá
La-la-lá, la-la-lá
La-la-lá, jupijáj, jupijou

A nikdo nezastaví
Stádo, když nocí pádí
Koho z vás to baví
Ten ať se se mnou vsadí

Že nemohu, nemohu spát
Musím se na cestu dát
V žilách mi zvoní
Krev divokých koní
A do uší hučí jak vodopád

La-la-lá, lá-la-la, la-la-lá
La-la-la-la-la-la, la-la-la-la-lá
La-la-lá, lá-la-la, la-la-lá
La-la-lá, la-la-lá
La-la-lá, jupijáj, jupijou

Jak řeka v době tání
Když se v peřejích řítí
Není k osedlání
Kdo chce volně žíti

Já nemohu, nemohu spát
Musím se na cestu dát
V žilách mi zvoní
Krev divokých koní
A do uší hučí jak vodopád

La-la-lá, lá-la-la-la-la-lá
La-la-lá, la-la-lá, la-la-lá
Jupijáj, jupijou


6. Jó, třešně zrály

Waldemar Matuška:
Jó, třešně zrály
Zrovna třešně zrály
Sladký třešně zrály
A teplej vítr vál

A já k horám v dáli
K modrejm horám v dáli
Sluncem, který pálí
Tou dobou stádo hnal

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Tam, jak je ta skála
Ta velká bílá skála
Tak tam vám holka stála
A bourák opodál

A moc se na mě smála
Zdálky už se smála
I zblízka se pak smála
A já se taky smál

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Řekla, že už dlouho mě má ráda
Dlouho mě má ráda
Dlouho mě má ráda
Abych prej si ji vzal

Ať nechám ty svý stáda
Že léta pilně střádá
Jen abych ji měl rád
A žil s ní jako král

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Pokud je mi známo
Já řek jenom: Dámo
Milá hezká dámo
Zač bych potom stál

Ty můj typ nejsi
Já mám svoji Gracy
Svoji malou Gracy
A tý jsem srdce dal

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Jó, u tý skály
Dál třešně zrály
Z modrý hory v dáli
Teplej vítr vál

A já vod tý skály
Vod tý bílý skály
K slunci, který pálí
Zas hnal svý stádo dál

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
U tý bílý skály
K slunci, který pálí
Waldemar Matuška:
Jsem hnal svý stádo dál


7. Kvetou lípy

Kvetou lípy v alejích
Padá tma a kraj už ztich
A já vím, že bych už neměl tady stát

Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád
Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád

Kvetou lípy v zahradách
Padá tma a hvězdnej prach
V něm je psáno, co se musí lidem stát

Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád
Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád

Kvetou lípy kolem nás
Růže voní ze všech váz
Jenom pro mě ten můj sedmikvítek zvad

Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád
Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád

Z lípy květ už opadal
Jenom já tu stojím dál
I když vím, že bych už neměl tady stát

Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád
Že tvou lásku, jak ji znám
Rozvál vítr bůhví kam
A že nemám a nesmím tě mít rád


8. Už koníček pádí

Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav
Kde proud řeky stříká na dřevěnej splav
Mám jediný přání, snům ostruhy dát
A pod známou strání zas kuličky hrát

Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád
A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj

Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot
A buchty mý mámy a natřenej plot
Z něj barva už prejská, ale mně je to fuk
Já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk

Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád
A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj

V tý zemi jsou lípy a ve květech med
A u sudů pípy a u piva led
A okurky v láku a cestovní ruch
A hospod jak máku a holek jak much

A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj
Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde žiju tak rád


9. Pojď se mnou, lásko má

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, tou dálkou k nám
Kde je ta nejměkčí tráva, co znám
Pojď se mnou, lásko má, v té trávě číst
O smyslu návratů do rodných hnízd

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést
Pár šípků v údolí tam bude kvést
Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
Jsou cesty k návratům na rodný práh

Lásko má, lásko má
Dej se vést a polož bílou růži
Za nás na ten práh

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést
Pár šípků v údolí tam bude kvést
Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
Jsou cesty k návratům na rodný práh

Lásko má, lásko má
Bílá


10. Písnička pro Zuzanu

Zuzanó, chci ti jenom jednu větu
Jenom jednu prostou větu vyjevit
Zuzanó, na zahradě tvoje jméno
Z bílých květů vysázeno chtěl bych mít
Aby mi tvé jméno, Zuzana
Pod oknem vonělo od rána
(Ruva-ruva-ruva-ruva)

Až se večer bude stmívat, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Na zahradě budu zpívat, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Budu svojí písní tklivou
(Ta-rap-ta-rá-ra-ra-rap)
Lákat včelu meduchtivou
(Ta-rap-ta-rá-ra-ra-ram)
Aby slétla na tvé jméno
Zuzano, Zuzano, Zuzano, Zuzano

Ten med, který z tvého jména vysaje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Na medařské soutěži to vyhraje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Dej mi předem pusu, vzhledem k tomu
Že se sta-ne me-dem tvé jméno, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)

La-la-la-la, la-la-lalalala, la-la-lá
La-la-la-la, la-la-lalala, la-la-lá
Budu svojí písní tklivou
Lákat včelu meduchtivou
Aby slétla na tvé jméno
Zuzano, Zuzano, Zuzano, Zuzano

Ten med, který z tvého jména vysaje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Na medařské soutěži to vyhraje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)

Dej mi předem pusu, vzhledem k tomu
Že se stane medem tvé jméno, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Zuzanó, Zuzanó, Zuzanó, Zuzanó


11. Mně vám ještě někdy zdá se o rosách

Možná, že v tom má prsty svítání
Snad jsem vinen tím já jen
Dobou poslední mluvím ze spaní
Procitám dřív než den
Možná s tlakem něco mám
Či snad amor sám
Kolotoč svůj roztáčí
Samá voda povídám, já důvod znám
Je jinačí

Mně vám ještě někdy zdá se o rosách
Jimiž jsem se brouzdal dřív
Když jsem ještě k zvonku nedosáh
A nohy míval od kopřiv

Mně vám ještě někdy zdá se o rosách
Jež jsem kdysi dávno znal
Tvrdý spáč, jeden z vás, na sny nemám téměř čas
A zdají se mi stejně dál
Nemá to i má svůj význam
Co kdy bylo a je psáno v snách

Mně, přiznám, ještě někdy zdá se o rosách
Kdeže dneska jsou, se ptám
Co jsem kdy chtěl mít, je na dosah
A přesto něco pryč, to tam

Mně vám ještě někdy zdá se o rosách
Zářivých jak půlměsíc
Studil dřív od nich vřes
Ani nevím, jsou-li dnes
A nevím toho čím dál víc

Mně vám ještě někdy zdá se o rosách
Lálalala lálalala lálalalá


12. Buď pořád se mnou

Buď pořád se mnou, lásko sladká
Ten slib ti nevrátím
Až prach se zvedne po šarvátkách
Mé bude tvým

Jak dobrý přítel pohleď se mnou
Vstříc možná trpkým hodinám
A smiř se s pravdou nepříjemnou
Že i tvůj milý má slabou chvíli
Že dostal strašný strach být sám

Přestože vidím kamarády
Kterak se ke mně točí zády
Věřím, že třeba sám a sám
Dál pravdu mám

V životě asi žádná víra
Samotná zámky neotvírá
Vím, že se musím za ni prát
Prát se i s tím, co mě svírá

Jen ty buď se mnou, lásko sladká
Tvůj úsměv je mé bázně štít
A tak tu stojím bez pozlátka
Až jednou zmizí, co je mi cizí
Jen pro tvůj ú-směv chtěl bych žít
Chtěl bych žít, chtěl bych žít
Chtěl bych žít, chtěl bych žít
(Chtěl bych žít, chtěl bych žít, chtěl bych žít...)


13. Být dálnicí

Bláhová jsou lidská přání, já to vím
Co jsem jich měl, co čas jich vzal
Píseň má snad nepřehání
Má-li říct, co bych si přál

Být dálnicí rovnou jak vál
A s větrem toulavým ubíhat dál
Být dálnicí širší než lán
Před sebou stále mít svět dokořán

Pevně stát, neznat pocit malosti
A cíl dát tobě též
Byl bych rád tím, kdo řeky přemostí
Určí směr, kterým jdeš

Nic víc nechtěl bych než:
Být dálnicí, svůj náklad nést
Nebloudit v zákrutách
A někam vést


14. Uragán

Plání letím žárem spálenou
Smutnější než peří černých vran
Stádo koní bez oddechu pádí
Jak uragán, jako uragán

Žhavé slunce řeže v ramenou
Každý paprsek má tisíc hran
Se svým stádem pustou zemí pádím
Jak uragán, jako uragán

Tam, kde pospíchá říční proud
Tam i dlouhá pouť stáda končí
Zbavíme se žíznivých pout
Tam, kde pospíchá říční proud
Zbývá krátká chvíle vzápětí
Náš cíl poodhalí závoj soli
Nanejvýš půl míle a kdo má dost sil
Spatří známé údolí
Tam, kde pospíchá říční proud
Tam, kde pospíchá říční proud

Stovky kopyt na zem útočí
Prach se zvedá k nebi ze vše stran
Stovky kopyt pustou zemí letí
Jak uragán, jako uragán

Písek na rtech, písek v obočí
Omývá pot nespočetných ran
Se svým stádem pustou zemí letím
Jak uragán, jako uragán


15. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí

Už ti není patnáct let a znáš i svět
Sto problémů dnes přejdeš legráckou
Už jsi odvyk chodit bos, jsi muž a kos
A vychloubáš se pózou světáckou

Přesto máš, jak sám víš
Dosud v kapsách tajnou skrýš
No a tou se vracíš do dětství
Máš tu, co si budem lhát
I špunt, i drát a skrejváš
Nám to hloupý svědectví

A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
Starej nůž s prošlou vstupenkou, to znám
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
Nač ten krám, nač ten krám, nevíš sám

S časem prý člověk nerovný boj svádí
Tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
Bez těch snů byl by svět holá poušť

V kapse najdeš, možná fakt
I klíč, i akt a ty vnímáš i kámen se slídou
Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand
I přání pár, co nikdá nevyjdou

V kapsách tvých, ano, v nich
Zbylo pár snů klukovských
Ve kterých se vrátíš do dětství
Kapsy hlubší než ty sám
I já je mám a ukrývám
Je právem sobectví

A tak dál nosím po kapsách sny mládí
Starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám
A tak dál nosím po kapsách sny mládí
Nač ten krám, nač jej mám, nevím sám

S časem prý člověk nerovný boj svádí
Tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť
A tak dál nosím po kapsách sny mládí
Bez těch snů byl by svět holá poušť
Reklama
Reklama

Informace

Přidáno: 14. 3. 2016 - 14:47 | Kategorie: Alba | ID: 35535

Přispěvatelé: Karel

Podrobné statistiky
Web používá cookies. OK Info