No a pak jsme se na tý vojně přece jen trošku rozkoukali. Založili jsme soubor a jezdili jsme zpívat a hrát.
A přišli jsme na to, že se ta vojna dá vydržet.
Tak to všelijak utíkalo a první rok se chýlil ke konci.
A pak odešli naši mazáci do civilu a my jsme je šli doprovodit na nádraží. Potřásli jsme si rukama a řekli jsme jim: „Kluci, bylo to fajn, kluci, bylo tady s váma krásně.”
A oni nám na oplátku řekli: „Nikdo nám tak nezpříjemnil druhý rok vojny jako vy.”
Až se to teda zlámalo a začala druhá půlka vojny.
A pak jsme to najednou měli za tři sta. Já dělám hrozně rád večírky a tady jsme to číslo 300 voběsili a já jsem udělal večírek, neboli večůrek, nebo vyčůrek, jak chcete. Znáte to.
Vemete prostěradla, sbalíte z nich turbany, každýmu jeden nasadíte. Kdysi dávno jsme vyfasovali a nikdy nepoužili dlouhé kostkované noční košilky. I obléknete takovou košilku, na to si dáte opasek na půl žerdi. Velké půllitry, které se normálně nenosily, a v tu ránu to tam byl samej maharadža. Vyrukovali jsme na chodbu, tam stojí bažant a kouká se, jako by měl právě nastat v Ešnapůru převrat.
Načež byl tam s náma jeden četař, ten se postavil před toho bažanta, co měl službu, před toho děžurnýho a povídá: „Mladší beduini jsou povinni sloužit starším beduinům.”
No a poslal ho pro flašku, kluk říká: „Soudruhu četaři.”
„Cože?”
„Pardon, soudruhu starší beduine, někdo by měl vzít za mě službu.”
Načež jsem si stoupnul k telefonu a říkám: „Tak běž.”
No a on utíkal do důstojnický kantýny pro flašku a já jsem přebral telefon a hlásím se jako: „Tady starší beduin Matuška.”
No šílenej kravál, dozorčí pro zvláštní úkoly byl v cukuletu nahoře a říká: „Pánové, pánové, co se tady chlastá?”
No a když mě uviděl, jak sloužím, tak dodal: „Pardon, pánové, pardon.”
A já jsem ho poslal do místnosti číslo tři. Tam to bylo všechno vosvíčkovaný, viselo tam voběšený to číslo a prostě se tam slavilo.
No a tak z toho byl takovej krásnej beduinskej večírek. Zpívaly se beduinský šlágry, bažanti na nás koukali a zjistili, že jsme vlastně ohromný kluci.
Jenomže to už je tak hrozně dávno.