Knížka stokrát přečtená
Snad i častěj, kdo to ví
Se mnou spí a se mnou vstává
V tichu mého podkroví

Snad ne každý, ale já
Mám ten starý příběh rád
V něm se náhle ze mne stává
Lodník jménem Sindibád
(Sindibád, Sindibád, Sindibád)

Tak jako Sindibád
Tmou zkouším plout
Každou skálu znát
A vír a proud

Piju vzácnou šťávu květů zlatých stromů
Vítr dálných moří cítím vát
Pak jako Sindibád se vrátím domů
K příběhům své moudré Šáhrazád

Vidím štíhlou lodní příď
A já na ní držím stráž
Vidím příliv, který stoupá
V džungli břeh a bílou pláž

Jako ten můj Sindibád
Bývám vlídnou brízou hnán
A mou bárkou ve snu houpá
Nekonečný oceán
(Oceán, oceán, oceán)

Tak jako Sindibád
Tmou zkouším plout
Každou skálu znát
A vír a proud

Piju vzácnou šťávu květů zlatých stromů
Vítr dálných moří cítím vát
Pak jako Sindibád se vrátím domů
K příběhům své moudré Šáhrazád