Pavlína Filipovská:
Na to, že jsi dneska neprodal ani jednu knihu
Máš dost dobrou náladu, že?

Jiří Suchý:
No tak neníž milosti, můžu za to já
Můžu za to já, že neníž milostivější
Dělat milostivějšího
Tak můžu prodat Hemingwaye

Pavlína Filipovská:
A proč ne

Jiří Suchý:
Protože chceš milosti

Pavlína Filipovská:
Ale prosím tě, jak myslíš, že já plním akumulaci
Gamza není, tady máte vermut

Jiří Suchý:
Jó, kdybych mohl říct milosti
Tady máte vermut, tak jdu taky plnit akumulaci

Pavlína Filipovská:
No, ale ty nejsi žádný obchodník
Kdybych já byla knihkupec, tak prodám i knihu stížností

Jiří Suchý:
A kdo prodal včera šest Divejch Bár, kdo?

Pavlína Filipovská:
Jó, jó, jó, ty by se prodávaly samy
Ale prodej v Chleboradech třeba, třeba, třeba sonety

Jiří Suchý:
No, proč ne, jo, tak proč ne, heleď
V Chleboradech dosud, abych tak řekl
Tak jako nevzali poezii na vědomí
Ale je to taky nakonec moje vina trochu
To je taky moje chyba, to si přiznejme
Já je k tomu nevedu
Podívej se, zkrátka a dobře, dávej pozor
Jak ty sonety střelím prvnímu
Kdo přijde do krámu, jo

Pavlína Filipovská:
Jo, jo

Waldemar Matuška:
Tě Bůh

Jiří Suchý:
Nicht tě Bůh aber das Buch
Was wünschen Sie bitte
Was für ein Buch

Waldemar Matuška:
Tschechisch

Jiří Suchý:
Also, jaké je vaše přání

Waldemar Matuška:
No tak vidím

Jiří Suchý:
Třeba sonety od Shakespeara

Waldemar Matuška:
Ne, ne

Jiří Suchý:
Čapek, Povídky z jedné kapsy
Povídky z druhé kapsy

Waldemar Matuška:
Ne, moment, Rodokapsy by náhodou nebyly?

Jiří Suchý:
To ne, ale je tady něco podobnýho, jenže ve verších

Waldemar Matuška:
Néé

Jiří Suchý:
Ze života hmyzu, S pimprdlaty do Kalkaty
Tady Shakespeare - Mnoho povyku pro nic

Waldemar Matuška:
Mnoho povyku pro nic za nic, že

Jiří Suchý:
Mnoho povyku pro nic

Waldemar Matuška:
Tady prosím, tady jsem

Jiří Suchý:
Výborně, je vidět, že máte vkus
Že jste znalec, to se pozná
V tom případě ovšem se divím, že nedáte
Přednost sonetům od téhož autora
Od kterého překladatel praví v úvodu
Že jsou přímo klíčkem k srdci
Velkého alžbětince

Waldemar Matuška:
Já nechci, já nechci žádného alžbětince
Já chci ten Povyk

Jiří Suchý:
No, ten Povyk je také od toho alžbětince
Copak vo to, ale

Waldemar Matuška:
To je jedno

Jiří Suchý:
Také příteli, takovej sonet, to je krása
To je krása, do prčic už jednou
Čet jste to, nečet, prosím vás zaposlouchejte se
A proto odpouští má láska mému koni
Na cestě od tebe, tu jeho loudavost
Teď když tě opouštím, nač spěchat, co nás honí
Dokud se nevracím, je na spěch času dost, že

Waldemar Matuška:
To je krása
Ale já chci radši ten Povyk

Jiří Suchý:
Příteli, takovej sonet, to je v podstatě šlágr
Pane Růžička, poprosil bych á