CD 1
1.1. Slavíci z Madridu
1.2. Jó, třešně zrály
1.3. Růže z Texasu
1.4. Tam za vodou v rákosí (& Eva Pilarová)
1.5. Don, Diri, Don
1.6. Tulák se vrátil do San Francisca
1.7. Sbohem lásko
1.8. Zpívám, pro tebe zpívám
1.9. Slýchám harmoniku hrát
1.10. Zlý trápení (& Helena Vondráčková, Karel Kopecký)
1.11. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
1.12. Má malá zem
1.13. Píseň hazardního hráče
1.14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)
1.15. Už koníček pádí
1.16. Vítr to ví
1.17. Až se můj čas ponachýlí
1.18. Písnička pro Zuzanu
1.19. Když jdou na mužskýho léta
1.20. Má živá voda
1.21. To všechno odnes čas

CD 2
2.1. Kluci do nepohody
2.2. Uragán
2.3. Eldorádo
2.4. Jen se přiznej, že ti scházím
2.5. Nebudu spát
2.6. Září bílý sníh (& Olga Matušková)
2.7. Buď pořád se mnou
2.8. Doktorát z průšvihů
2.9. Jsem svým pánem
2.10. Den jde spát (& Olga Matušková)
2.11. Znám starý mlýn
2.12. Náš dům stál na konci předměstí
2.13. Tajná láska
2.14. Co děláš, to dělej rád
2.15. Možná, že mi máváš
2.16. Tam nad tou hrází
2.17. Léta pádí
2.18. Ten život za to stál
2.19. Proč bych nepřiznal
2.20. Ty a já
2.21. Tisíc mil (& Helena Vondráčková)
2.22. Ďáblovo stádo
2.23. Tak páni, dámy a balím (& Olga Matušková)

CD 3
3.1. Korzár
3.2. Tropicana
3.3. Hříšník a fláma
3.4. Tuhle rundu platím já
3.5. Santiano
3.6. Kotva na přídi
3.7. Námořnickej bál
3.8. Až se má loď zpátky vrátí
3.9. Moře hučí
3.10. Cesta mořem
3.11. Mariňák
3.12. Ó řebíčku zahradnický
3.13. Prstýnek z lásky
3.14. Když jsem já sloužil (& Olga Matušková, Mojmír Balling, K.T.O.)
3.15. Směs lidových písní (Co se to tam blejská - Pred naší je zahrádečka - Fuč, větérku, z podole /& Helena Vondráčková/ /fujara/ - Husári, husári)
3.16. Zdálo se mně, má panenko
3.17. Já se touhle cestou dám
3.18. Mým domovem ztichlá je putyka
3.19. Rikatádo
3.20. Niagara
3.21. Líbám tě dnes naposledy
3.22. Hory čierné


CD 1


1.1. Slavíci z Madridu

Nananananananananananananá
Nanananananananananananá

Nebe je modrý a zlatý
Bílá sluneční záře
Horko a sváteční šaty
Vřava a zpocený tváře

Dobře vím, co se bude dít
Býk už se v ohradě vzpíná
Kdo chce, ten může jít
Já si dám sklenici vína

Žízeň je veliká, život mně utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Ženy jsou krásný a cudný
Mnohá se ve mně vzhlídla
Oči jako dvě studny
Vlasy jak havraní křídla

Dobře vím, co znamená pád
Do nástrah dívčího klína
Někdo má pletky rád
Já radši sklenici vína

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Nebe je modrý a zlatý
Ženy krásný a cudný
Mantily, sváteční šaty
Oči jako dvě studny

Zmoudřel jsem stranou od lidí
Jsem jak ta zahrada stinná
Kdo chce, ať mi závidí
Já si dám sklenici vína

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Ó, nananananananananananananá
Nanananananananananananá

Nananananananananananananá
Nanananananananananananá


1.2. Jó, třešně zrály

Waldemar Matuška:
Jó, třešně zrály
Zrovna třešně zrály
Sladký třešně zrály
A teplej vítr vál

A já k horám v dáli
K modrejm horám v dáli
Sluncem, který pálí
Tou dobou stádo hnal

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Tam, jak je ta skála
Ta velká bílá skála
Tak tam vám holka stála
A bourák opodál

A moc se na mě smála
Zdálky už se smála
I zblízka se pak smála
A já se taky smál

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Řekla, že už dlouho mě má ráda
Dlouho mě má ráda
Dlouho mě má ráda
Abych prej si ji vzal

Ať nechám ty svý stáda
Že léta pilně střádá
Jen abych ji měl rád
A žil s ní jako král

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Pokud je mi známo
Já řek jenom: Dámo
Milá hezká dámo
Zač bych potom stál

Ty můj typ nejsi
Já mám svoji Gracy
Svoji malou Gracy
A tý jsem srdce dal

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Jó, u tý skály
Dál třešně zrály
Z modrý hory v dáli
Teplej vítr vál

A já vod tý skály
Vod tý bílý skály
K slunci, který pálí
Zas hnal svý stádo dál

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
U tý bílý skály
K slunci, který pálí
Waldemar Matuška:
Jsem hnal svý stádo dál


1.3. Růže z Texasu

Jedu vám takhle stezkou
Dát koňům v řece pít
V tom potkám holku hezkou
Až jsem vám s koně slít
Měla kytku žlutejch květů
Snad růží, co já vím
Znám plno hezkejch ženskejch k světu
Ale tahle hraje prim

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Nech si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Řekla, že tu žije v ranči
Je sama s tátou svým
A hrozně ráda tančí
Teď zrovna nemá s kým
Tak já se klidně nabíd
Že půjdu s ní a rád
A že se dám i zabít
Když si to bude přát

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Dej si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Hned si dala se mnou rande
A přišla přesně v půl
A dole teklo Rio Grande
Po něm měsíc plul
Když si to tak v hlavě srovnám
Co víc jsem si moh přát
Ona byla milá, štíhlá, rovná
Zkrátka akorát

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Dej si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Od těch dob svý stádo koní
Sem vodím vždycky pít
A žiju jenom pro ní
A chtěl bych si jí vzít
Když večer banjo ladím
A zpívám si tu svou
Tak pořád v duchu hladím
Tu růži voňavou

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Nech si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád
Pořád rád


1.4. Tam za vodou v rákosí (& Eva Pilarová)

Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí)
Je ukrytý prám (je ukrytý prám)
Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí)
Ti najevo dám (ti najevo dám)

Jak tuze mi záleží (jak tuze mi záleží)
Zda zatoužíš mít (zda zatoužím mít)
Ten prám, co mi náleží (ten prám, co ti náleží)
A na něm se skrýt (a na něm se skrýt)

Že slunce tam v dáli
Jen pro tebe září
A pálí (a pálí)
Do tváří (do tváří)
Jež zahoří (jež zahoří)
Tím víc (tím víc)

A vzdor zádům spáleným (a vzdor zádům spáleným)
Když usneš a spíš (když usneš a spíš)
Jsi oblakům vzdáleným (jsi oblakům vzdáleným)
Kus blíž (kus blíž)

Že slunce tam v dáli
Jen pro tebe září
A pálí (a pálí)
Do tváří (do tváří)
Jež zahoří (jež zahoří)
Tím víc (tím víc)

Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí)
Je leknínů kraj (je leknínů kraj)
Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí)
Je ráj, je ráj, je ráj


1.5. Don, Diri, Don

Jó, tak umět ve vás číst
Písmo očí znát
Pít všem ptákům písně z hnízd
Do úst vám je dát

Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Ať klenbu smutku zbortí hlas
Já vítám slunce
Které přijde v nás

Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Ať klenbu smutku zbortí hlas
Já vítám slunce
Které vstoupí v nás
Vás teď se má loutna ptá
Kdo chce při ní stát
Kdo do ohně prsty dá
Ať jde se mnou hrát

Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Ať klenbu smutku zbortí hlas
Já vítám slunce
Které vstoupí v nás

Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá
La, la, lá


1.6. Tulák se vrátil do San Francisca

San Francisco, tulák se vrátil zpět
Řadu let brázdil svět bezpočtukrát
San Francisco, nechce před bránou stát
Chce se na slunci tvém hřát

Zeměkoulí vede plno pěkných cest
Ale domů jenom jedna může vést
San Francisco, tulák byl dlouho sám
Do města svého rád vrací se k nám

Tak si to šlapu zase zpátky k nám
Po rodným břehu, kterej z mládí znám
Jsem trošku dojmutej, jó, teď už je mi hej
Za chvíli pozdravím svý dávný známý

San Francisco, tulák se vrátil zpět
Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát
San Francisco, nechci před bránou stát
Chci se na slunci tvém hřát

Zeměkoulí vede plno pěkných cest
Ale domů jenom jedna může vést
San Francisco, svět už za zády mám
Do města svýho rád vracím se k nám

San Francisco, tulák se vrátil zpět
Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát
San Francisco, svět už za zády mám
Do města svýho rád vracím se k nám


1.7. Sbohem lásko

Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
Zeleným údolím jsem si ji ved
Byla krásná, to vím, a já měl strach
Jak říct, když na řasách
Slzu má velkou jako hrách

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál

A tak šel čas, a já se toulám dál
V kolika údolích jsem takhle stál
Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč
Bůhví, co jsem to zač
Že přináším všem jenom pláč

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál

Já nevím, kde se to v člověku bere
Ten neklid, co ho tahá z místa na místo
Co ho nenechá, aby byl sám se sebou
Spokojený jako většina ostatních
Aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má
A říkal jenom to, co se od něj čeká
Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě
Nemůžu, opravdu, fakt

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál


1.8. Zpívám, pro tebe zpívám

Zpívám, pro tebe zpívám
S loutnou držím tu stráž
Známou písničkou smývám
Horu svých hříchů, které už znáš

Bůh ví, že tady bývám
Bývám, i když jdeš spát
S láskou pro tebe zpívám
Zpívám, že tě mám rád

Bůh ví, že tady bývám
Bývám, i když jdeš spát
S láskou pro tebe zpívám
Zpívám, že tě mám rád
S láskou pro tebe zpívám
Zpívám, že tě mám rád


1.9. Slýchám harmoniku hrát

Slýchám někdy harmoniku hrát
Když se kolem zvolna stmívá, naslouchám jí rád
Vždycky mívám v duši zvláštní napětí
Když se teskná řádka tónů šerem rozletí

Je to jak návrat do dětství
Které je dávno to tam
Snad ten smutný hráč vydal svědectví
O něm notám, notám

Slýchám někdy harmoniku hrát
Kdosi v dálce na ní hrává
A duši hladí tou hrou
Blízkou a známou, blízkou a známou
Když v tónech, jež se lámou
Odplývá tmou, odplývá tmou

Je to jak návrat do dětství
Které je dávno to tam
Snad ten smutný hráč vydal svědectví
O něm notám, notám

Slýchám někdy harmoniku hrát
Kdosi v dálce na ní hrává
A duši hladí tou hrou
Blízkou a známou, blízkou a známou
Když v tónech, jež se lámou
Odplývá tmou, odplývá tmou


1.10. Zlý trápení (& Helena Vondráčková, Karel Kopecký)

Helena Vondráčková:
Zlýho trápení Pán mě zbaví
Už neplač, malej můj a jdi si ven hrát
Tvá máma v ráji bude spát
Zlýho trápení Pán ji zbaví

Všichni:
Je nebe plný harf a zlatej má práh
Tam bude v mráčku spát jak v peřinkách
Zlýho trápení sám ji zbaví

Pán už mě volá, volá mě k sobě blíž
Zlýho trápení Pán mě zbaví
Už vidím jabloňovej háj
V něm boží mír a věčnej ráj

Zlýho trápení Pán mě zbaví
Pán už mě volá, volá mě k sobě blíž
Zlýho trápení Pán mě zbaví
Helena Vondráčková:
Zlýho trápení Pán mě zbaví


1.11. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí

Už ti není patnáct let a znáš i svět
Sto problémů dnes přejdeš legráckou
Už jsi odvyk chodit bos, jsi muž a kos
A vychloubáš se pózou světáckou

Přesto máš, jak sám víš
Dosud v kapsách tajnou skrýš
No a tou se vracíš do dětství
Máš tu, co si budem lhát
I špunt, i drát a skrejváš
Nám to hloupý svědectví

A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
Starej nůž s prošlou vstupenkou, to znám
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
Nač ten krám, nač ten krám, nevíš sám

S časem prý člověk nerovný boj svádí
Tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
Bez těch snů byl by svět holá poušť

V kapse najdeš, možná fakt
I klíč, i akt a ty vnímáš i kámen se slídou
Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand
I přání pár, co nikdá nevyjdou

V kapsách tvých, ano, v nich
Zbylo pár snů klukovských
Ve kterých se vrátíš do dětství
Kapsy hlubší než ty sám
I já je mám a ukrývám
Je právem sobectví

A tak dál nosím po kapsách sny mládí
Starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám
A tak dál nosím po kapsách sny mládí
Nač ten krám, nač jej mám, nevím sám

S časem prý člověk nerovný boj svádí
Tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť
A tak dál nosím po kapsách sny mládí
Bez těch snů byl by svět holá poušť


1.12. Má malá zem

Vracím se k vám, vracím se k vám
K malým vsím a božím mukám
U vrat ťukám jako dřív

Cestou, co znám, vracím se k vám
Přejte mír a klid mým rukám
Vždyť jsem doma, zdráv a živ

Má malá zem, plná hloží, plná ran
Země boží, kde jak pták svá křídla
Složím, větrem hnán

Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor
Země polí, řek a hor
I když stokrát prachem cest
Těžký kříž musela nést
Zas a znova bude kvést, má zem

Vracím se k vám, vracím se k vám
K starým zápražím a chýším
Znova slyším hučet splav

Cestou, co znám, vracím se k vám
Zde se zkonejším a ztiším
Vždyť jsem doma, živ a zdráv

Má malá zem, plná hloží, plná ran
Země boží, kde jak pták svá křídla
Složím, větrem hnán

Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor
Země polí, řek a hor
I když stokrát prachem cest
Těžký kříž musela nést
Zas a znova bude kvést
Má zem
Země malá, jako pěst
Má zem


1.13. Píseň hazardního hráče

Maestro, zahrajte mi tuš
A hrajte o tom, že se už
Jen motám jako vrak
Že noc je černá jako tuš
A smutná jako fedrpuš
Co nosí funebrák

Že moje směnky „á la long”
Jsou všechny fuč a já jsem plonk
A nemám ani frank
A že jsem dnes i lásku svou
Nabídl do hry zástavou
A o ni hrál vabank

Tak ještě rychle trochu vína
Ať barman ví, že nejsem špína
A z červeného plyše by snad
Hudba mohla tiše hrát

A jako jindy zvolna dýchat
Jít pomalu a nepospíchat
A k čelu si pak někde v šeru
Hlaveň revolveru dát

A že jsem tady zbyl sám a trop
Tak ať mi někde u zdi zřídí hrob
A aby ten, kdo půjde kolem, věděl, co jsem to byl zač
Tak tam napište do kamene „tady leží hráč”

Maestro, zahrajte mi tuš
A hrajte o tom, že se už
Jen motám jako vrak
Že tu, co já jí zlíbal růž
Teď právě líbá jiný muž
A taky darebák

Dejte mě pohřbít bez řečí
A nikdo ať z vás nebrečí
Já pláč neměl, neměl, neměl nikdy rád
A dejte sfouknout plamen svíc
Protože já už nechci nic
Než spát, než spát


1.14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)

Ona:
Kdybys měl štít svůj stokrát prostřelený
Potom chránila by tě má malá dlaň
Žádati víc od slabé ženy
To nemoh by snad ani d’Artagnan

Kdyby si zrak tvůj přítmím unavený
V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň
Kdybys byl spánkem přepadený
Kdybys byl vidinami obelhán

Kdyby kůň tvého zběsilého žití
Poztrácel cestou všechny podkovy
A kdyby se slovy, co nenasytí
Pak mlčenlivý zbyl bys tu sám
Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití
Věnec vavřínový na čelo tobě dám
Ať celým světem stokrát poražený
Zvítězíš v srdci jediné ženy

A místo štítu ochrání tě moje dlaň
Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan

On:
Kdybych měl štít svůj stokrát prostřelený
Potom chránila by mě tvá malá dlaň
Žádati víc od slabé ženy
To nemoh by snad ani d’Artagnan

Kdyby si zrak můj přítmím unavený
V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň
Kdybych byl spánkem přepadený
Kdybych byl vidinami obelhán

Kdyby kůň mého zběsilého žití
Poztrácel cestou všechny podkovy
A kdyby se slovy, co nenasytí
Mlčenlivý zbyl bych pak sám
Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití
Měl bych v srdci svém jediný lásky chrám
Ač celým světem stokrát poražený
Zvítězím v srdci jediné ženy

A místo štítu ochrání mě malá dlaň
Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan


1.15. Už koníček pádí

Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav
Kde proud řeky stříká na dřevěnej splav
Mám jediný přání, snům ostruhy dát
A pod známou strání zas kuličky hrát

Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád
A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj

Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot
A buchty mý mámy a natřenej plot
Z něj barva už prejská, ale mně je to fuk
Já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk

Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád
A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj

V tý zemi jsou lípy a ve květech med
A u sudů pípy a u piva led
A okurky v láku a cestovní ruch
A hospod jak máku a holek jak much

A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj
Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde žiju tak rád


1.16. Vítr to ví

Míle a míle jsou cest, které znám
Jdou trávou a úbočím skal
Jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
A já na všech s vámi stál

Proč ale blátem nás kázali vést
A špínou si třísnili šat
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás
Ten vítr, co začal právě vát

Míle a míle se táhnou těch cest
A dál po nich zástupy jdou
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
Jen váhavě svítí tmou

Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést
Spí v hlíně těch práchnivých blat
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás
Ten vítr, co začal právě vát

Dejte mi stéblo a já budu rád
I stéblo je záchranný pás
Dejte mi flétnu a já budu hrát
A zpívat a ptát se vás

Proč jen se účel tak rád mění v bič
A proč že se má člověk bát
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás
Ten vítr, co začal právě vát

Ten vítr, co začal právě vát
Ten vítr, co začal právě vát


1.17. Až se můj čas ponachýlí

Až se můj čas ponachýlí
Až se můj čas ponachýlí
Jen žádnej pláč, jen žádnej pláč
Ať můžou hudby hrát

Pentle a fábory bílý
Pentle a fábory bílý
Ne černej flór, ne černej flór
Já černej flór nemám rád

Až bude s mým zpěvem amen
Až bude s mým zpěvem amen
Já půjdu sám, já půjdu sám
Andělskejm kůrům vstříc

Jen žádnej náhrobní kámen
Jen žádnej náhrobní kámen
Pár sedmikrás, pár sedmikrás
Pár sedmikrás, nic víc


1.18. Písnička pro Zuzanu

Zuzanó, chci ti jenom jednu větu
Jenom jednu prostou větu vyjevit
Zuzanó, na zahradě tvoje jméno
Z bílých květů vysázeno chtěl bych mít
Aby mi tvé jméno, Zuzana
Pod oknem vonělo od rána
(Ruva-ruva-ruva-ruva)

Až se večer bude stmívat, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Na zahradě budu zpívat, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Budu svojí písní tklivou
(Ta-rap-ta-rá-ra-ra-rap)
Lákat včelu meduchtivou
(Ta-rap-ta-rá-ra-ra-ram)
Aby slétla na tvé jméno
Zuzano, Zuzano, Zuzano, Zuzano

Ten med, který z tvého jména vysaje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Na medařské soutěži to vyhraje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Dej mi předem pusu, vzhledem k tomu
Že se sta-ne me-dem tvé jméno, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)

La-la-la-la, la-la-lalalala, la-la-lá
La-la-la-la, la-la-lalala, la-la-lá
Budu svojí písní tklivou
Lákat včelu meduchtivou
Aby slétla na tvé jméno
Zuzano, Zuzano, Zuzano, Zuzano

Ten med, který z tvého jména vysaje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Na medařské soutěži to vyhraje
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)

Dej mi předem pusu, vzhledem k tomu
Že se stane medem tvé jméno, Zuzano
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
(Zuzano, Zuzano, Zuzano)
Zuzanó, Zuzanó, Zuzanó, Zuzanó


1.19. Když jdou na mužskýho léta

Když jdou na mužskýho léta
Což se může stát i nám
Když se čáry v jeho tváři podobají roklinám
Když má duši hodně popsanou
Jen torza lásek zůstanou
A jeho řeka míří k mořským písčinám

Když jdou na mužskýho léta
A když se tu dlouho rval
Když jdou na mužskýho léta
Nebaví ho věčně cval
Chce žít krokem někde za scénou
Mít svojí tornu zasněnou
Ať svěžejší to táhnou dál

Takhle otevřít si knížku s jednou rukou za hlavou
Usnout lehkou línou únavou
Zajít ke starýmu křížku, cestou sladce loudavou
A žít zábavou, jen zábavou

Jenže když si splní přání
A má ticho čas a klid
A moh by si bezstarostně žít
Pak je nesvůj, něco shání
Asi to, čím doteď žil
Než si najde cíl, zas najde cíl...

Když jdou na mužskýho léta
Teprv je to vážně chlap
Strašně rychle zapomíná
Kdy ho život kous a škráb
Místo kouzla tichých večerů
Zas tahá lidi z malérů
A vůbec neuznává slova „stár” a „sláb”

Když jdou na mužskýho léta
A když se tu dlouho rval
Když jdou na mužskýho léta
A moc mu už nejde cval
Stejně nežije jen v úvahách
A sebe sám si zapřahá
A do posledka táhne tu svou káru dál

A káru svou si táhne dál


1.20. Má živá voda

Proč se ráno ztrácíš jako bílý dým
Proč se šerem tratíš, jako ty stíny
Dávno už víš, proč bloumám pustým nábřežím
A proč se trápím dál nad verši svými

Vrať se mi, lásko, vrať, zas mi sílu dej
Přijď ke mně záhy, přijď, má lásko

Má jsi voda živá, má voňavá jíva
Radost má i můj prudký hněv
Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni
Nářek můj i můj drsný zpěv

Má jsi voda živá, má voňavá jíva
Radost má i můj prudký hněv
Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni
Nářek můj i můj drsný zpěv

Už zase hromy bouří, mraky nízko jdou
Nad lesy stoupá kouř a mně je úzko
Jen ty pro slunce můžeš tančit oblohou
Žádná jiná, jen ty, má lásko

Má jsi voda živá, má voňavá jíva
Radost má i můj prudký hněv
Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni
Nářek můj i můj drsný zpěv

Má jsi voda živá, má voňavá jíva
Radost má i můj prudký hněv
Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni
Nářek můj i můj drsný zpěv

La, la, la, la...


1.21. To všechno odnes čas

Když jsem byl chlapec malý, tak se mě vždycky ptali
Zdali bych chtěl pásat stáda krav
Pročpak se mě ptali, když nakonec mně dali
Na loď starou a řekli mi: Plav!

To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas
A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
To, co všechno vodnes čas

Na vezdejší pouti bylo jest mi plouti
Tam, kde v moře vtéká řeky proud
Jel jsem proti proudu, když zřel jsem rodnou hroudu
Pohnutím jsem nemoh z ní se hnout

To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas
A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
To, co všechno vodnes čas

Za nejbližším rohem dal jsem lodi „sbohem”
Krásnou holku z ranče jsem si vzal
A tak v žití shoně já dočkal jsem se koně
Všichni tři tu šťastně žijem dál

To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas
A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám
To, co všechno vodnes čas


CD 2


2.1. Kluci do nepohody

Když se náhle počasí vprostřed léta rozhasí
Objeví se mrak
Když se vlivem vodních par někde zblázní izobar
Tu se ptám: Co pak?

Je se možno ve spěchu schovat někde pod střechu
Ale kdo by o to stál
My jsem dílem náhody kluci do nepohody
Extra príma, špeciál

My jdeme dál, my jdeme dál
Ať se třeba kolem čerti žení
Chůze mokrou kaluží chlapa jenom otuží
I když má spoustu vad

My jdeme dál, my jdeme dál
Jářku, do počasí nám nic není
Ať je mlha, ať je déšť
Nám to neva, vem to nešť
Zítra slunce zase bude hřát

Když tak z nebe na jaře
Začnou padat trakaře
Spousta z nás chce řvát
Je to pěkná rotyka
Mě se ale netýká
Já to mám celkem rád

Když je hrom a bije blesk
To aj frajer ztratí lesk
Ale z nás kdo by se bál
My jsem dílem náhody
Kluci do nepohody
Extra príma, špeciál

My jdeme dál, my jdeme dál
Ať se třeba kolem čerti žení
Chůze mokrou kaluží
Chlapa jenom otuží
I když má spoustu vad

My jdeme dál, my jdeme dál
Jářku, do počasí nám nic není
Ať je mlha, ať je déšť
Nám to neva, vem to nešť
Zítra slunce zase bude hřát


2.2. Uragán

Plání letím žárem spálenou
Smutnější než peří černých vran
Stádo koní bez oddechu pádí
Jak uragán, jako uragán

Žhavé slunce řeže v ramenou
Každý paprsek má tisíc hran
Se svým stádem pustou zemí pádím
Jak uragán, jako uragán

Tam, kde pospíchá říční proud
Tam i dlouhá pouť stáda končí
Zbavíme se žíznivých pout
Tam, kde pospíchá říční proud
Zbývá krátká chvíle vzápětí
Náš cíl poodhalí závoj soli
Nanejvýš půl míle a kdo má dost sil
Spatří známé údolí
Tam, kde pospíchá říční proud
Tam, kde pospíchá říční proud

Stovky kopyt na zem útočí
Prach se zvedá k nebi ze vše stran
Stovky kopyt pustou zemí letí
Jak uragán, jako uragán

Písek na rtech, písek v obočí
Omývá pot nespočetných ran
Se svým stádem pustou zemí letím
Jak uragán, jako uragán


2.3. Eldorádo

V dálných dálkách zámoří
Ční prý zlaté pohoří
Příchozího pohostí
Nádherou a hojností

Dík těm svůdným pověstím
Zástupy šly za štěstím
Chátra i ti bohatí
S vírou, že se vyplatí

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí

Báchorce té uvěří
Dávno už jen někteří
Spíš než zlatonosný štít
Nám dnes rozum káže jít

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí

Protože my už dávno víme
Že nad zlato a bohatství
Je moudrost a uvážlivý čin
Že Eldorado není kdesi v dálce
Ale docela blízko
V našich srdcích, v našem myšlení
A že jeho pravé jméno
Je svoboda, pravda a porozumění
Nosíme jej v sobě a ptát se na něj
Je naše přirozená povinnost

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí


2.4. Jen se přiznej, že ti scházím

Pár lučních květů
V tom horkém létu
Jsem ti tenkrát natrhal
Pár lučních květů připomíná
Že týdny kolem běží dál a dál
I naše léto končí
Já zůstal chvíli sám
Však najednou tě znovu potkávám
O-o-ó

Jen se přiznej
Že ti scházím
A mávej na pozdrav
Řekni, jak tě těší
Že jsem tu živ a zdráv
Tak jen se přiznej
Že ti scházím
I kdybys měla lhát
Ať zas můžu jednou klidně spát

Sám s loňským létem
Dál chodím světem
Krokem nocí bezesných
Sám s loňským létem
Všude hledám
Tvá ústa, která voní po růžích
Když kolem stromy zlátnou
A prázdná je i pláž
Já nevěřím
Že na mě nečekáš
O-o-ó

Jen se přiznej
Že ti scházím
A mávej na pozdrav
Řekni, jak tě těší
Že jsem tu živ a zdráv
Tak jen se přiznej
Že ti scházím
I kdybys měla lhát
Ať zas můžu jednou klidně spát

Jen se přiznej
Že ti scházím
A mávej na pozdrav
Řekni, jak tě těší
Že jsem tu živ a zdráv
Tak jen se přiznej
Že ti scházím
I kdybys měla lhát
Ať zas můžu jednou klidně spát


2.5. Nebudu spát

Nebudu spát, já dnes nebudu spát
Od hor fouká jarní fén
Ten mě táhne, táhne ven, z lůžka ven

Nebudu spát, já dnes nebudu spát
Chodím sám svým podkrovím
A ty čekáš, já to vím, já to vím

Svět se skládá ze dvou stínů
A dvou úst, těch mých a tvých
V noci s vůní po jasmínu
Spát je hřích, spát je hřích

Nebudu spát, já dnes nebudu spát
Měsíc couvá za mračna
Ty má lásko zázračná, zázračná

Nebudu spát, já dnes nebudu spát
Kde se loubí stýkají
Pojď se líbat potají, potají

Svět se skládá ze dvou stínů
A dvou úst, těch mých a tvých
V noci s vůní po jasmínu
Spát je hřích, spát je hřích


2.6. Září bílý sníh (& Olga Matušková)

Vchází noc, svíčky září
Vítá nás vlídnou tváří

Vchází k nám s košem snů
Těch tvých a mých
A v ní modrou tmou září bílý sníh

Zkus mě mít rád
Co si víc přát
Okolo dech tají zázračná noc

Jen mě líbej dál
O to já stál
Budem žít v ráji s vůní Vánoc

Ráda mám noční mráz
Do pár svátků
Jdu ulicí modrou tmou, září bílý sníh


2.7. Buď pořád se mnou

Buď pořád se mnou, lásko sladká
Ten slib ti nevrátím
Až prach se zvedne po šarvátkách
Mé bude tvým

Jak dobrý přítel pohleď se mnou
Vstříc možná trpkým hodinám
A smiř se s pravdou nepříjemnou
Že i tvůj milý má slabou chvíli
Že dostal strašný strach být sám

Přestože vidím kamarády
Kterak se ke mně točí zády
Věřím, že třeba sám a sám
Dál pravdu mám

V životě asi žádná víra
Samotná zámky neotvírá
Vím, že se musím za ni prát
Prát se i s tím, co mě svírá

Jen ty buď se mnou, lásko sladká
Tvůj úsměv je mé bázně štít
A tak tu stojím bez pozlátka
Až jednou zmizí, co je mi cizí
Jen pro tvůj ú-směv chtěl bych žít
Chtěl bych žít, chtěl bych žít
Chtěl bych žít, chtěl bych žít
(Chtěl bych žít, chtěl bych žít, chtěl bych žít...)


2.8. Doktorát z průšvihů

Říkával táta
Že si budu žít, štěstí mít
Říkával táta
Že to zvládnu, stačí jen víc chtít

Jenže já vždycky šláp
Z deště rovnou pod vokap
Byl jsem nešika a kdekdo se mi smál
Měl jsem hlavu kudy tam
Jednou bouli, jeden šrám
Den co den, ale svět se točil dál

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád

Říkala máma
Na všechny se máš pěkně smát
Říkala máma
O tebe se budou holky prát

Jenže já vod těch dob
O žádnou jsem nezakop
Co by stála o to, abych si ji vzal
Kámoš Amor, ber jak ber
Prostě zklamal, amatér
Tak jsem sám, no a svět se točí dál

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád

Říkala bába
Taky budeš jednou mít vlastní dům
Říkala bába
Každou vteřinou jsi blíž těm dnům

Jenže já, pro pět ran
Mám jen kytaru a stan
Co jsem, pánbůh ví kde, koupil nebo vzal
Tak si žiju a jsem rád
Mám co dělat, mám kde spát
Léta jsou, no a svět se točí dál

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád

Hluboce v tý chvíli smeknu
Hluboce v tý chvíli smeknu
Seberu síly a řeknu
Že i tak jsem tu byl rád

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád


2.9. Jsem svým pánem

Možná, že se mýlím
Když tak vsázím na svůj styl
Ať přihlásí se někdo
Kdo se nikdy nemýlil

Radši budu jeden omyl
Střídat jiným omylem
Dokud nebudu stát aspoň
Jednou nohou před cílem

Už jsem potkal spoustu lásek
Moc mladých na můj vkus
Stovky písní už jsem zpíval
Až po nejsmutnější blues

Když to nesedělo láskám
Tak řek jsem, ať si jdou
Někam jinam hledat
Jiný štěstí s jinou kapelou

Tak cestou chytám múzy
Když mi lásky odejdou
Někdy mám jich kolem tolik
Že se mi sem nevejdou

Znám i slabé chvilky
Když mé múzy jsou ty tam
Když konečně se zpátky vrátí
Jsem rád, že je mám

Jsem svým pánem v tom, co zpívám
Mě každý tón dovede hřát
Svým pánem v tom, co zpívám
Budu dál a budu rád

Sám ani nevím
Kolik písní znám
Musí jich být hodně
Snad to jednou spočítám

Dnes mám stále méně času
Tak proč na místě stát
Dokud někde čeká někdo
Komu stojí za to hrát

A tak kráčím stále dál
A je mi náramně
Dnes někde potkám štěstí
Zítra štěstí potká mě

Až jednou budu zpětně
Své kroky počítat, řeknu:
Každý z nich mi za to stál
A všude byl jsem rád

Jsem svým pánem v tom, co zpívám
Mně každý tón dovede hřát
Svým pánem v tom, co zpívám
Budu dál a budu rád

Budu dál a budu rád
Budu dál a budu rád


2.10. Den jde spát (& Olga Matušková)

Den jde spát, černají stíny
Den jde spát za tmavý práh
Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny
Rašících trávníků v zahradách

Tou tmou až k nám dolétá
Tisíc tónů hvězdných sfér
Tou tmou, když svět má rám ztemnělý
Jako nejčernější tér

Den jde spát, černají stíny
Den jde spát za tmavý práh
Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny
Rašících trávníků v zahradách

Tou tmou, hebkou jako jemný plyš
Zní stará hudba jímavá, hudba jímavá
Tak mě objímej, ty, má lásko, smíš
A zkus mi říct, co se dívkám říkává

Den jde spát, černají stíny
Den jde spát za tmavý práh
Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny
Rašících trávníků v zahradách

Den jde spát, černají stíny
Den jde spát za tmavý práh
Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny
Rašících trávníků v zahradách

Den jde spát, černají stíny
Den jde spát za tmavý práh
Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny
Rašících trávníků v zahradách


2.11. Znám starý mlýn

Znám starý mlýn, už ho znám pár zim
Dvůr, modrou tůň, šikmý štít
Sem jezdívám se svým trápením
Prach všedních dnů z očí smýt

Když se cítím sám
A starost mám a soužení
Všechno je to tam a začínám se bát
Že se ten můj pech a
Krátký dech už nezmění
Vezmu klíč a hurá
Pryč tam, kde jsem rád

Znám starý mlýn, už ho znám pár zim
Dvůr, modrou tůň, šikmý štít
Sem jezdívám se svým trápením
Prach všedních dnů z očí smýt

V trávě voní kmín a v lese douška mateří
Kolem cesty mech a kůra bříz a jív
Stačí jen tu vůni prostě dýchnout u dveří
Z plných plic a není nic, co bylo dřív

Znám starý mlýn, už ho znám pár zim
Dvůr, modrou tůň, šikmý štít
Sem jezdívám se svým trápením
Prach všedních dnů z očí smýt

Znám starý mlýn, už ho znám pár zim
Dvůr, modrou tůň, šikmý štít
Sem jezdívám se svým trápením
Prach všedních dnů z očí smýt


2.12. Náš dům stál na konci předměstí

Náš dům stál na konci předměstí - poslední
Kousek dál už končí dláždění
Měl komín s anténou
A révu spletenou
Oblékal jak raglán
Když k nám teplý vítr zafoukal

Náš dům stál, kde zvonek tramvají - konečná
Rozléhal se rovnou do polí
Stín hodin slunečních
Bez vteřin zbytečných
Pomalu se loudal
Jen já stále někam pospíchal

Dálnicí já se vrátím
Za volantem někdy o tom sním
Dálnicí cestu zkrátím
Až dohoním čas, tak obracím (tak obracím)

Náš dům stál, kde mírné stoupání - začíná
Kousek dál se motel vypíná
Má révu z neónů
A trávník z betónu
Prozradí, že nezná tu stráň
Kde já jednou vyrůstal

Dálnicí já se vrátím
Za volantem někdy o tom sním
Dálnicí cestu zkrátím
Až dohoním čas, tak obracím (tak obracím)

Náš dům stál na konci předměstí - poslední


2.13. Tajná láska

Vždycky rád se vracím
Ke vzpomínce z dětství, na to léto tenkrát
Když jsem byl malý střapatý kluk
V tůni snů to cinká
Jako v strojku hracím
A jak sám se v sobě ztrácím
Vůni sena zas cítím z luk

Vidím dívku stát
Tvář jí vítr laská a stydím se říct
Že ji nejspíš mám rád
Že je má tajná láska, má tajná láska
Že chci jít jen tou loukou
Vedle ní a nic víc

Lásko tajná, lásko pravá
Lásko sladká, veliká
Kam tě osud, kam tě zavál
Proč se barvy mění v šeď
A proč chápu právě teď
Jak ten život chvátá dál

Toulávám se v lukách
Když kraj se létu vzdává
A v žáru slunce tráva
Sladce voní a stejně jako dřív
Hledám svou lásku tajnou
A jen vítr přítel němý
Možná ví, jak se mi stýská po ní

Lásko tajná, lásko pravá
Lásko sladká, veliká
Kam tě osud, kam tě zavál
Proč se barvy mění v šeď
A proč chápu právě teď
Jak ten život chvátá dál

Jak ten život chvátá dál


2.14. Co děláš, to dělej rád

Můj táta byl jen střízlík
Měl sílu nevelkou
Ale jak jsem ho znal
Byl větší než král
Jenom jedinou myšlenkou

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád

Když jsem se někdy díval
Jak mámu objímal
Tak natáhnul krk
A lišácky mrk
Nato hned mi povídal

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád

Ač z tváří mu úsměv zářil
Někdy taky smůlu měl
Pak zaplakal
A když jsem se ptal
Řek mi, proč bych nebrečel

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád

Vidím ten den jak včera
Když nám horečkou zbled
Ale dřív, než zhas
Stačil pozvednout hlas
A pak mi řek naposled

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád
Co děláš, to dělej rád


2.15. Možná, že mi máváš (& Olga Matušková)

Při každém ohlédnutí
Ztrácím kousek Tebe
Proč jsi zůstala stát
Tam, kde zem dotýká se nebe
Říkal jsi, můžeš si jít
To se zapřít nedá
Nad hlavou slunce máš
Že Tvou tvář hledá
Nevnímáš

Možná, že mi máváš
A Tvé slzy patří k loučení
Ale vím, jestli půjdeš dál
Nenecháš mi cestou znamení
Možná, že mi máváš
Možná, že se mi to jenom zdá
Ale už vím, že se nevrátíš
A že nevrátím se já

Při každém ohlédnutí
Cesta víc je šedá
Pospíchá i Tvůj stín
A za Tebou prach vítr zvedá
Řekla jsi, můžeš si jít
To se zapřít nedá
Nad hlavou slunce máš
Že Tvou tvář hledá
Nevnímáš

Možná, že mi máváš
A Tvé slzy patří k loučení
Ale vím, jestli půjdeš dál
Nenecháš mi cestou znamení
Možná, že mi máváš
Možná, že se mi to jenom zdá
Ale už vím, že se nevrátíš
A že nevrátím se já


2.16. Tam nad tou hrází

Je mlází a rybník a nad ním hráz
Kterou tak dobře znám
Bůhví kolikrát v jarních nocích
Býval jsem tam a né sám, né sám

V těch nocích tenkrát
A krásně nám tam cvrček v trávě hrál
A můj a její stín byl blíž a blíž
A vlídní fauni hráli škály stále blíž
Někde opodál

Tam nad tou hrází, kde věnčí mech
Borové mlází, stín se stínem, když jim
Touha krátí dech v jarních večerech
Dál se potají schází

Tam nad tou hrází, tam zůstal svět
Který mi schází, jen do vln času
Místo kamínků, člověk vzpomínku
Smutně hází, hází

Rybník v lučinách a nad ním hráz
Odkud jsem tak rád hrstí kamínků čeřil tůň
Já nevím, jestli teď si umím hrát
S tou tůní jako za mlada

Jsem sám a léta jdou, až náhle udiví
Že dívčí stíny dávno jsou ty tam
A vlídný faun, ten, co nás
Lákal k lásky hrám, už je šedivý

Tam nad tou hrází, kde věnčí mech
Borové mlází, stín se stínem, když jim
Touha krátí dech v jarních večerech
Dál se potají schází

Tam nad tou hrází, tam zůstal svět
Který mi schází, jen do vln času
Místo kamínků, člověk vzpomínku
Smutně hází, hází
Já vím, já vím, já vím


2.17. Léta pádí

Léta pádí, pád, pryč je mládí
Včera sis hrál, teď stárneš
A čas jde dá-ál

Já jsem ještě před pár lety
Denně chodil na zálety
Láskou jsem si krátil chvíli dlouhou
Když jsem díky barytónu
Zapěl tu anebo onu
Romantické dívky jihly touhou

Roky jdou a tak dále
Dívky jsou mladé stále
A já, to se ví, ještě zpívám

Ale potkat jak Faust Mefista
Tak na tu smlouvu já svůj
Autogram taky dám

Léta pádí, pád, pryč je mládí
Kde je vzít neuvádí
Teď v žádných zprávách, ó

Léta pádí, pád, pryč je mládí
Včera sis hrál, teď stárneš
A čas jde dál

Léta pádí, pád, pryč je mládí
Včera sis hrál, teď stárneš
A čas jde dál


2.18. Ten život za to stál

Když padá déšť
Řekni: Jen víc a houšť
Ať zrno má z čeho růst

Z trávy je louka
A z písku je poušť
A hody může střídat půst

Ten, kdo z vás bez fištrónu není
To, co chci říct, už asi ví
Sešlápnout plyn a jet dál, co to dá
Dřív, než nám hlavy zšediví

Já vždycky žil
Jak může a má žít chlap
Víno jsem píval, zpíval
A rád jsem se smál

Čas, který pádí
Sem tam i na mě šláp
Čert vem pár šrámů
Ten život za to stál

Ať jsou tu závěje, mráz, nebo hic
Listopad, září, či máj
Jsi tu a vnímáš, buď rád, co chceš víc
Svět je tvůj míč, tak si hraj

Foukat si bebí, to se nemá
A lítost lidem nesvědčí
Tak se té zásadě uč radši dřív
Než tě sám život přesvědčí

Já vždycky žil
Jak může a má žít chlap
Víno jsem píval
Zpíval a rád jsem se smál

Čas, který pádí
Sem tam i na mě šláp
Čert vem pár šrámů
Ten život za to stál


2.19. Proč bych nepřiznal

Proč bych nepřiznal
Že jsem lásku sliboval
Ve svých písních
Seznam dívčích jmen
Ten mám navždy utajen
Ve svých písních

Možná si někdy vzpomenou
Chtěly zůstat Zuzanou
Když jsem zpíval „mám tě rád”
A proto paměť ztrácím
To, když se někdy vracím
Ve svých písních

Tak proč bych nepřiznal
Že jsem lásku sliboval
Ve svých písních
Stejně neminul by den
A já byl bych usvědčen
Ve svých písních

Možná, že máš schovanou
Desku dávno ohranou
To pak nemá cenu lhát
A proto paměť ztrácím
To, když se někdy vracím
Ve svých písních

Nemám rád pláč
Když do očí tvých se někdy vkrádá
Vždyť přeci nejsem to já
Kdo do textů mých slova vkládá

Tak proč bych nepřiznal
Že jsem lásku sliboval
Ve svých písních
Neminul by den a já
Byl bych usvědčen
Ve svých písních

Možná, že máš schovanou
Desku stokrát ohranou
Už nemá cenu lhát
Proto paměť ztrácím
To, když se někdy vracím
Ke svým písním

Proto paměť ztrácím
To, když se někdy vracím
Ke svým písním


2.20. Ty a já

Mám rád tvé barvy k jarním náladám
Tvou zeleň, jež ti dává rám
Tvůj most, tvůj hrad, tvůj chrám

Vídám rád tvou řeku s rušným nábřežím
Kde vím, že navždy náležím
Jen sem, kde každý kámen znám

Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš
Ta stálost nás chválí tím spíš
Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí

Ty a já si patříme jak dar
Jak milenecký pár
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já
Do tvých zpívám já

Mám rád tvé střechy a tvé dláždění
Tvé strasti a tvé trápení
Tvůj tep, tvůj pláč, tvůj smích

Bloumám rád tam, kde tvůj orloj zůstal stát
Tvou hudbu v sobě slýchám hrát
Ať žár je či se snáší sníh

Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš
Ta stálost nás chválí tím spíš
Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí

Ty a já si patříme jak dar
Jak milenecký pár
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já

Já... já...

Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já


2.21. Tisíc mil (& Helena Vondráčková)

Oba:
V nohách mám už tisíc mil
Stopy déšť a vítr smyl
A můj kůň i já jsme cestou znavení

Těch tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Bílej dům, to malý bílý stavení

Waldemar:
Je tam stráň a příkrej sráz
Modrá tůň a bobří hráz
Táta s mámou, který věřej dětskejm snům

Oba:
Těch tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům

Waldemar:
V nohách mám už tisíc mil
Teď mi zbejvá jen pár chvil
Cestu znám a ta se tam k nám nemění

Oba:
Tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Bílej dům, to malý bílý stavení

Waldemar:
Kousek dál a já to vím
Uvidím už stoupat dým
Šikmej štít střechy čnít k nebesům

Oba:
Těch tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům


2.22. Ďáblovo stádo

Po zasmušilé pustině jel
Starý honec krav
Den temný byl a ševelil
Dech větru v stéblech trav
Tu honec k nebi pohleděl
A v hrůze zůstal stát
Když z rozedraných oblaků
Viděl stádo krav se hnát

Jupijahéj, jupijahou
To přízraky táhnou tmou

Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
A na bocích mu plápolaly cejchy řežavé
A oblohou se neslo jejich kopyt dunění
A za ním jeli honáci až k smrti znavení

Jupijahéj, jupijahou
To přízraky táhnou tmou

Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
A marně stádo stihali, jak mračno stíhá mrak
A proudy potu máčeli jim tvář i košili
A starý honák uslyšel jejich jekot kvílivý

Jupijahéj, jupijahou
To přízraky táhnou tmou

Tu jeden honec zavolal a pravil: „Pozor dej
Svou duši hříchů uvaruj a ďáblu odpírej
Bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
A nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát”

Jupijahéj, jupijahou
To přízraky táhnou tmou
Přízraky táhnou tmou


2.23. Tak páni, dámy a balím (& Olga Matušková)

Tak, páni, dámy, a balím
Jde se dál a všechno musí stranou
Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát
A snad někdy na shledanou

Všechno se jak známo končí
Tenhle chór už taky sotva chrčí
Kdo z vás má hlas jak zvon
Tak ať jen chytne tón
A jedem a ať to frčí

Tak, páni, dámy, a balím
Jde se dál a všechno musí stranou
Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát
A snad někdy na shledanou

Všechno se jak známo končí
Kolem nás už hvězdy zvolna blednou
Než nám potřetí náš refrén uletí
Tak já si ho dám ještě jednou

Tak, páni, dámy, a balím
Jde se dál a všechno musí stranou
Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát
A zas někdy na shledanou

Tak, páni, dámy, a balím
Jde se dál a všechno musí stranou
Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát
A snad někdy na shledanou

Tak, páni, dámy, a balím
Jde se dál a všechno musí stranou
Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát
A snad někdy na shledanou


CD 3


3.1. Korzár

V ranní bríze mraky pádí jako stádo splašený
Každou chvíli se tu bouře rozječí
Nikde obrys lodní zádi, nikde brázdy zpěněný
Kdo se bál, ten dneska zůstal v bezpečí

Ale já musím dál se svou lodí jménem Korzár
Jejích pár všivejch tun je to jediný, co mám
My dva jsme silnej pár, já s lodí jménem Korzár
Já a Korzár

Mladá bríza už se zdvíhá
Plachta tvář jí nastaví
Ranní příliv přidá hloubce ještě sáh
Racek štíhlým křídlem stříhá
Moři krejzlík bělavý
Loď jak delfín plavně klouže po vlnách

Ale já musím dál se svou lodí jménem Korzár
Jejích pár všivejch tun je to jediný, co mám
My dva jsme silnej pár, já s lodí jménem Korzár
Já a Korzár

Tahle bríza na mě číhá
A jak cítím její pach
Nese déšť a nese kroupy, nebo sníh
Dneska ráno kotvy zdvíhá
Jenom blázen nebo vrah
A ta cesta nutně skončí v nebesích

Ale já musím dál se svou lodí jménem Korzár
Jejích pár všivejch tun je to jediný, co mám
My dva jsme silnej pár, já s lodí jménem Korzár
Já a Korzár, Korzár, Korzár, a já

Korzár, Korzár, Korzár, Korzár


3.2. Tropicana

Byla to krásná loď, Tropicana
Svého času snad vůbec nejkrásnější
Jenomže přepych a módní komfort
Ještě z žádného parníku neudělali dobrou loď
Příliš brzo zastarala, Tropicana
Cestujících čím dál míň
Až se v přístavu objevil nápis:
Na prodej

Tady kotví rok už málem
Nese na svých bedrech tíhu pout
Odepsána admirálem
Ještě touží na vlnách se vzdout

Ještě čeká slůvka díků
Ještě signál od parníků
Jenže podle námořníků
Nikdo na ní netouží už plout

Tropicana, bílý šíf
Před léty byl všech moří pán
Tropicana, plout jak dřív
To pýchou hřměl by oceán

Tady kotví mdlá a fádní
Mezi ní a mořem ční teď hráz
Nikde náklad, plavci žádný
Tak co zbývá z včerejších všech krás

Zapomeň svou pýchu marnou
Dno je bídnou noclehárnou
Sebehezčí šífy stárnou
A ten úděl potrefí i nás

Tropicana, bílý šíf
Před léty byl všech moří pán
Tropicana, plout jak dřív
To pýchou hřměl by oceán


3.3. Hříšník a fláma

Málo, málo mám, čím tvou lásku splatím
Můžu dát ti zatím jenom žal
Až tam v dálavách zahouká můj šíf
Pláchnu ti jak dřív, a popluju dál

Hříšník a fláma a firma všem známá
Jsem já (já, já, já)
Šelma všech šelem, flink duší i tělem
Jsem já (já, já, já)
Čím dřív, tím jen líp, sbohem dej mi, lásko má
Rošťák a špína a nátura líná
A lump a lhář jsem já

Vášeň má je plout brázdou bílejch flotil
Stálejší je motýl, já se znám
Dej si, dej si říct, se mnou máš jen kříž
Mořskej vlk, jak víš, ten stačí si sám

Hříšník a fláma a firma všem známá
Jsem já,(já, já, já)
Šelma všech šelem, flink duší i tělem
Jsem já (já, já, já)
Čím dřív, tím jen líp, sbohem dej mi, lásko má
Rošťák a špína a nátura líná
A lump a lhář jsem já

(Hříšník a fláma a firma všem známá jsem já)
Já, já, já
(Šelma všech šelem, flink duší i tělem jsem já)

Já, já, já
Čím dřív, tím jen líp, sbohem dej mi, lásko má
Rošťák a špína a nátura líná
A lump a lhář jsem já, já, já, já

Rošťák a špína a nátura líná
A lump a lhář jsem já


3.4. Tuhle rundu platím já

Já u maríny sloužil
A po mořích se ploužil
A každej všivej oceán
Se pro mě v louži zoužil

Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já
Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já

Jó - s lodí jménem Bella
Co do Šanghaje jela
My rok a půl stáli v Liverpoolu
Nalitý jak děla

A jedna mladá treska
Moc milá a moc hezká
Ta s kytkou v tlamě čeká na mě
Možná ještě dneska

Pět let jsem pár svejch oudů
Myl jenom v Golfským proudu
Snil o slečně, než konečně
Jsem stoup na rodnou hroudu

Teď mám jen jedno přání
Už nechat vandrování
Mít hospodu a pro vodu
Už nikdy nebejt k mání

Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já
Jó, hó, hó - tuhle rundu táhneš sám


3.5. Santiano

Kdo o sobě chce říct, že je námořník
Měl by znát Santiano
Bílou loď, co má štíhlou příď
Jak ty krásný holky u nás
V Saint-Malo

Sem s písničkou a dokola
Johohó, Santiano
Když Bůh dá, tak už ráno
Kotva žbluňkne doma u mola

Jen koření od zádi až po špici
Veze k nám Santiano
Celá loď voní skořicí
Jak ty sladký holky
U nás v Saint-Malo

Sem s písničkou a dokola
Johohó, Santiano
Když Bůh dá, tak už ráno
Kotva žbluňkne doma u mola

A ten, kdo nešel spát, slyší vítr hrát
V ráhnoví Santiána
Zpívá mi tu, co já mám rád
Co ji zpívaj všechny holky u nás v Saint-Málo

Sem s písničkou a dokola
Johohó, Santiano
Když Bůh dá, tak už ráno
Kotva žbluňkne doma u mola

Tvou přídí zatím dál vlny zmítají
Ale já, Santiano
Vidím, jak nás vítají
Všechny holky u nás doma v Saint-Malo

Sem s písničkou a dokola
Johoho, Santiano
Když Bůh dá, máme vyhráno
Kotva žbluňkne doma u mola


3.6. Kotva na přídi

Cesta končí, dál nic není
A za tvým oknem
Víc nevidím stín
Cesta končí, liché snění
Konec vět, konec slov
Co se změní?

Tak tu stojím, k bílým bójím
Chtěl bych vést touhu svou
Tam chtěl bych vést touhu svou
Co za to dám, ó-hó-hó

Kotvu na přídi, lásko má
Modravou plachtu a dým
Tužku básníka, lásko má
I ten rým, i ten rým

Racky nad hlavou, lásko má
Horký den, pokojný stín
Tohle jen tobě, lásko má
Rozdat smím

Větru vání, led i tání
Jarní déšť, říční proud
To chci ti dát
V prázdných dlaních nemá stání
Ani rým, ani stesk, ani přání

Tak tu stojím, k bílým bójím
Chtěl bych vést touhu svou
Tam chtěl bych vést touhu svou
Co za to dám, ó-hó-hó

Kotvu na přídi, lásko má
Modravou plachtu a dým
Tužku básníka, lásko má
I ten rým, i ten rým

Racky nad hlavou, lásko má
Horký den, pokojný stín
Tohle jen tobě, lásko má
Rozdat smím


3.7. Námořnickej bál

Vlajky krásně vlály a v přístavu byl bál
My na palubě stáli a já na bendžo hrál
A holky byly krásný a uměly se smát
A všichni byli šťastni
A každej tam byl rád

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je vesele, je neděle a námořnickej bál

Dvě se mi tam líbily a třetí ještě víc
A co mi všechno slíbily, vám nechci ani říct
A dávaly nám řízky a měly pružnej krok
A všechny rády whiskey a taky rum a grog

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je vesele, je neděle a námořnickej bál

Náš bocman jménem Líko a jinak príma kluk
Pak pil i kozí mlíko a bylo mu to fuk
A byl tam taky funebrák, no, takovejdle chlap
Ten ztratil brejle, neví jak, a pak si na ně šláp

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je vesele, je neděle a námořnickej bál

A s holkou sladkou jako fík byl každej nóbl pán
Ač byl prostej námořník anebo kapitán
A v kupkách seno stálo, tak suchý akorát
Co vám se potom zdálo, už nemusíte znát

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Jen vesele, je neděle a námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál


3.8. Až se má loď zpátky vrátí

Nikde déšť, nikde mrak
Voda šplouchá jen tak
Slanej vítr mou loď žene sám

Pryč je zlej uragán
Modro mám ze všech stran
Když se zpátky vracím tam k nám

Písek v zátoce bude ze zlata
Na něm děvčata se budou smát
Zkrátka velkej sběh, lidí plnej břeh
Až se má loď zpátky vrátí

Ryb už mám plnou síť
A tak nám, slunce, sviť
Na tu pouť, kterou já dobře znám

Kde mě racek chechtavý
Vždycky křídlem pozdraví
Když se zpátky vracím tam k nám

Každej námořník mi to dosvědčí
Chlapům nesvědčí bejt dlouho sám
S tebou, lásko má, budu v bezpečí
Až se má loď zpátky vrátí

Ještě pár mořskejch mil
Už se cíl přiblížil
Kde se dá zahnat žízeň jako trám
Krčma plechem pobitá
Ta mě první přivítá
Když se zpátky vracím tam k nám

Hlava na hlavě v družné zábavě
Bude na trávě pod okny stát
Aby každej zhlíd ten můj apetít
Až se má loď zpátky vrátí

Tam, kde sad vrhá stín
Hlavu dám na tvůj klín
Co ty víš, jak jsem rád, že tě mám

Na tvý ústa, na tvou pleť
Myslím pořád, nejvíc teď
Když se zpátky vracím tam k nám

Každej námořník mi to dosvědčí
Chlapům nesvědčí bejt dlouho sám
Spolu, lásko má, budem v bezpečí
Až se má loď zpátky vrátí


3.9. Moře hučí

Moře hučí, jachta se na vlnách kývá
Vlajka se třepetá, posádka je zpitá
Nad obzorem se už stmívá

Až jitro vzplane, kapitán rozkazy hodí
Křižník nás nenapad, plujem dál na západ
Píseň zní celou lodí

Až své zboží vyklopíme
Radost bude nás hřát
Dolary si rozdělíme
Vášní počne zrak plát

Hudba bude, zpěv a ženy
Zlý osud se v rumu utopí
Zítra možná, že za hrdlo
Někoho z nás chopí

Míle vpředu křižníku děla se blyští
Vlajku hned strhněte, směr na jih zaměřte
Než bok jachty roztříští

Křižník zklamal, mizí nám za chvíli malou
Posádka se raduje, že v přístav dopluje
Píseň hřímá palubou

Až své zboží vyklopíme
Radost bude nás hřát
Dolary si rozdělíme
Vášní počne zrak plát

Hudba bude, zpěv a ženy
Zlý osud se v rumu utopí
Zítra možná, že za hrdlo
Někoho z nás chopí

Hudba bude, zpěv a ženy
Zlý osud se v rumu utopí
Zítra možná, že za hrdlo
Někoho z nás chopí


3.10. Cesta mořem

Cesta mořem, cesta toulavá
Námořník svou lásku rozdává
Kdo chce s námi kolem světa plout
Ten na lásku si nesmí vzpomenout
A když vítr plachty napíná
Moře nám svou píseň zazpívá

Až zas poplujem v širou dál
Kdo z vás by se jen, hoši, bál
Nikdo z nás cest dalekých se neleká
V přístavu nás nikdo víc už nečeká
Tu lásku, kterou lodník má
Dávno jiný objímá

Život pro nás nic není, jenom samý loučení
Nevím, proč bych teda tolik o něj stál
Život pro nás nic není, jenom samý loučení
Nevím, proč bych teda tolik o něj stál

Ztracený a opuštěný v tmách
Potácí se koráb na vlnách
Bouře o něj tříští zlobu svou
Za chvíli nám zmizí pod vodou

Námořník, co v životě měl rád
Naposledy smí si zazpívat

Až zas poplujem v širou dál
Kdo z vás by se jen, hoši, bál
Nikdo z nás cest dalekých se neleká
V přístavu nás nikdo víc už nečeká

Tu lásku, kterou lodník má
Dávno jiný objímá

Život pro nás nic není, jenom samý loučení
Nevím, proč bych teda tolik o něj stál
Život pro nás nic není, jenom samý loučení
Nevím, proč bych teda tolik o něj stál


3.11. Mariňák

Stařičký kapitán, kterému whiska
Jak slzy kapala na vousiska
Dovedl vyprávět baladu
Při které udělal náladu

Hromoval, zaklel, zhluboka vydech
Než začal vyprávět podivný příběh
O tanci, který všem nohy zvedal
Který každého rozkolébal

On mariňák byl šilhavý
Měl nohy do „O”, krok houpavý
A ona byla výstavní
Ukázka krčmy přístavní

Když ti dva pospolu
Courali se po molu
Každý zůstal stát
A musel se podívat

A jak tak chvíli koukal
Hned sám se v bocích houpal
Jak když má krindapána
Kymácející se palubu pod nohama

A tak z té záliby
Vyšel swing, tanec bez chyby
První dal mu vznik
Opilý námořník

A jak tak chvíli koukal
Hned sám se v bocích houpal
Jak když má krindapána
Kymácející se palubu pod nohama

A tak z té záliby
Vyšel swing, tanec bez chyby
První dal mu vznik
Opilý námoř, opilý námoř, opilý námořník


3.12. Ó řebíčku zahradnický

Ó, řebíčku zahradnický
Ó, růžičko voňavá!
Kerak na tě zapomenu
Dyž to není věc možná
Kerak na tě zapomenu
Dyž to není věc možná

Zapomenu-li přec jednou
Zas mi lidi zpomenou
Žes bejvala upřímnější
Dyž sem chodil za tebou
Žes bejvala upřímnější
Dyž sem chodil za tebou


3.13. Prstýnek z lásky

Já dívce prstýnek z lásky dal
Na štíhle bílou dlaň
A říkal: Lásko má
Tenhle kroužek navěky chraň
A říkal: Vážně, lásko má
Ten kroužek navždy chraň

Já dívce prstýnek z lásky dal
Když v hájku červenal vřes
A teď se ptám a ptám
Má-li, má ho ještě i dnes
A teď jen v duchu ptám se, ptám
Zda má ho ještě dnes

Já dívce prstýnek z lásky dal
Na štíhle bílou dlaň
A říkal: Lásko má
Tenhle kroužek navěky chraň
A říkal: Vážně, lásko má
Ten kroužek navždy chraň


3.14. Když jsem já sloužil (& Olga Matušková, Mojmír Balling, K.T.O.)

Když jsem já sloužil to první léto
Vysloužil jsem si kuřátko za to
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře

Když jsem já sloužil to druhý léto
Vysloužil jsem si kačenu za to
A ta kačka bláto tlačká
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře

Když jsem já sloužil to třetí léto
Vysloužil jsem si husičku za to
A ta husa chodí bosa
A ta kačka bláto tlačká
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře

Když jsem já sloužil to čtvrtý léto
Vysloužil jsem si vepříka za to
A ten vepř jako pepř
A ta husa chodí bosa
A ta kačka bláto tlačká
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře

Když jsem já sloužil to pátý léto
Vysloužil jsem si telátko za to
A to tele hubou mele
A ten vepř jako pepř
A ta husa chodí bosa
A ta kačka bláto tlačká
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře

Když jsem já sloužila to šestý léto
Vysloužila jsem si krávu za to
A ta kráva mlíko dává
A to tele hubou mele
A ten vepř jako pepř
A ta husa chodí bosa
A ta kačka bláto tlačká
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře

Když jsem já sloužil to sedmý léto
Vysloužil jsem si kus vola za to
A ten vůl jako kůl
A ta kráva mlíko dává
A to tele hubou mele
A ten vepř jako pepř
A ta husa chodí bosa
A ta kačka bláto tlačká
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře

A ten vůl jako kůl
A ta kráva mlíko dává
A to tele hubou mele
A ten vepř jako pepř
A ta husa chodí bosa
A ta kačka bláto tlačká
A to kuře krákoře běhá po dvoře
Má panenka pláče doma v komoře


3.15. Směs lidových písní (Co se to tam blejská - Pred naší je zahrádečka - Fuč, větérku, z podole /& Helena Vondráčková/ /fujara/ - Husári, husári)

Co se to tam blejská

Co se to tam blejská
Pod tou dolinou, pod tou dolinou
Císařský dragouni, císařský dragouni
Po mostě jedou, po mostě jedou

Zachovej je, Bože
Od zlý příhody, od zlý příhody
Aby žádnej nespad, aby žádnej nespad
Z koně do vody, z koně do vody

Pred naší je zahrádečka

Pred naší je zahrádečka, zelená sa
A v ní roste garafiát, netrhá sa
Já ho musím utrhnúť, gdybych tam měl zahynúť
Nemožem ťa, duša moja, zapomenuť
Já ho musím utrhnúť, gdybych tam měl zahynúť
Nemožem ťa, duša moja zapomenuť

Gdyž sa ti vojenští páni dověděli
Že už je ten garafiát utrhnutý
Neb Janíčka chytali, až ho v púto zakuli
A do Brna až na Špilberg ho zadali

Neb Janíčka chytali, až ho v púto zakuli
A do Brna až na Špilberg ho zadali

Fuč, větérku, z podole (& Helena Vondráčková) (fujara)

Waldemar Matuška doprovází Helenu Vondráčkovou hrou na fujaru.

Fuč, větříčku, z Podolé
Z Podolé
Zroň jablíčko lebo dvě
Lebo dvě

Něraňaj ně zelené
Zelené
Ale radši červené
Červené

V zeleném je červíček
Červíček
A v červeném Janíček
Janíček

Husári, husári

Husari, husari, pěkné koně máte
Zverbujem sa já mezi vás
Kterého ně dáte
Zverbujem sa já mezi vás
Kterého ně dáte


3.16. Zdálo se mně, má panenko

Zdálo se mně, má panenko
Dnes v noci o tobě
Jak jsem spolu tancovali
V tej naší hospodě

Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Stavěla jí má panenka
Zlatejma cihlama

Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Stavěla jí má panenka
Zlatejma cihlama

Škoda, škoda, má panenko
Že to byl pouhej sen
Že z tý naší velký lásky
Zbyla hospoda jen

Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Stavěla jí má panenka
Zlatejma cihlama

Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Ta naše hospoda je pěkně stavěná
Stavěla jí má panenka
Zlatejma cihlama


3.17. Já se touhle cestou dám

Sedím si v sedle jak na trůnu
A mířím k Jimovu saloonu
Koumám si, koumám o štěstí
A najednou je tu rozcestí

Tři cesty, každá je jinačí
Dvě v mechu, třetí v bodláčí
Dvě rovný, třetí sem a tam
A co myslíte, že já udělám

Já, já, já, já, já, já
Já se zrovna touhle cestou dám
Bůh ví proč a jen Bůh ví kam
(Sám Bůh to ví)

Jedu a myslím na Jima
Co pro mě v šenku asi má
Myslím na toho prevíta
Čímpak mě asi přivítá

Jedu a vím, že už za chvilku
Uvážu unavenou kobylku
A že za tuhle cestu plnou kamení
Sám Hospodin mě odmění

Já, já, já, já, já, já
Já se zrovna touhle cestou dám
Bůh ví proč a jen Bůh ví kam

Jedu a rvu se o křoví
A v duchu si říkám přísloví
Že k ráji cesta ta i ta
Jde kamením a je trnitá

Já kašlu na cesty z betonu
Ty nevedou k Jimovu saloonu
Ať si mám v kůži třeba deset děr
Hlavně že držím ten správnej směr

Já, já, já, já, já, já
Já se prostě vždycky musím dát
Vlastní cestou, kterou cválám rád

Já, já, já, já, já, já
Já se prostě vždycky musím dát
Vlastní cestou, kterou cválám rád


3.18. Mým domovem ztichlá je putyka

Příteli melancholiku
Druhu mé duše tulácké
Pod kterým nebem zhasnou as
Životy naše žebrácké?

Ve zlatém víně ztopíme
Tyranský rozmar paměti
Zpívat budem, zapomenem
Na lásku, smrt i prokletí

Mým domovem ztichlá je putyka
Mým štěstím je sklenice plná
Mou láskou kdys bývala gotika
Teď smetla ji baroka vlna

Když za nocí potácím se ulicí
A nahlížím do oken spáčů
Jen vlastní stín mě provází
A sám nad sebou pláču

Když v rezavém zámku klíč zachrastí
Dům zeje jak morová rána
Mé štěstí se změnilo v neštěstí
Já zůstal jsem sám a ty jsi sama

Když za nocí potácím se ulicí
A nahlížím do oken spáčů
Jen vlastní stín mě provází
A sám nad sebou pláču


3.19. Rikatádo

Chlapci z Rikatáda
Ženou svoje stáda
Po mexický hranici
Zem se silně třese
Stromy padaj v lese
Před pistolí mířící

V srdci nosí lásku
Každý má svou krásku
Pistol nízko u boku
Neznaj strachu z Estakáda
Zpívají si do kroku

Rikatádo jak tornádo
Letí širou stepí
Koně řičí, chlapci křičí
Štěstí se na ně lepí

Rikatádo velmi rádo
Mává sombrérem nad hlavou
Rikatádo jak tornádo
Stále hýří náladou

Z Rikatáda chlapci, prérie jsou dravci
Když to v baru neklape
Sem tam pistol hlesne, falešnej hráč klesne
Péra lítaj z kanape

Při grogu a džinu mají z toho psinu
Šťouchají se do břicha
A pak celý Rikatádo
Zpívá píseň do ticha

Rikatádo jak tornádo, letí širou stepí
Koně řičí, chlapci křičí, štěstí se na ně lepí
Rikatádo velmi rádo, mává sombrérem nad hlavou
Rikatádo jak tornádo, stále hýří náladou
Rikatádo jak tornádo, stále hýří náladou


3.20. Niagara

Na břehu Niagary, stojí tulák starý
Na svou první lásku vzpomíná
Jak tam stáli spolu, dívali se dolů
Až jim půlnoc spadla do klína

Temně hučí Niagara, temně hučí do noci
Komu vášeň v srdci hárá
Tomu není pomoci
Komu vášeň v srdci hárá
Tomu není pomoci

Střemhlav do propasti padá proud
Na něm vidím tebe, děvče, plout
Škoda že ten přelud
Krásný nelze obejmout
Škoda že ten přelud
Krásný nelze obejmout

Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí
I ten nejkrásnější jara květ
I ten kvítek jara vzala Niagára
Ta jej nenavrátí nikdy zpět

Temně hučí Niagara, temně hučí do noci
Komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci
Komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci

Střemhlav do propasti padá proud
Na něm vidím tebe, děvče, plout
Škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout
Škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout


3.21. Líbám tě dnes naposledy

Štíhlý škuner na vlnách se houpá
Skryj se v mém náručí, než odliv zahučí
Nebuď, dívko, na hubičku skoupá
Tvůj malý plavčík už tě lásce naučí

Líbám tě dnes naposledy
V Yukonu už táhnou ledy
Vím, jak je to s námi
Vím, že tě jiný zmámí

Loučím se jen symbolicky
Dopadne to jako vždycky
Jiný bude tě mít rád
Až budu v dáli spát

Když se škuner do přístavu vrátí
Prvně kam musí jít
Plavčík svou touhu skrýt
K dívence, kde šťastně noci krátí
Jako by všechnu lásku chtěl si s sebou vzít

Líbám tě dnes naposledy
V Yukonu už táhnou ledy
Vím, jak je to s námi
Vím, že tě jiný zmámí

Loučím se jen symbolicky
Dopadne to jako vždycky
Jiný bude tě mít rád
Až budu v dáli spát

Když se loučí v náručí ji svírá
Říká, snad za měsíc
Zlíbám tvou hebkou líc
Pro lásku se, děvče, neumírá
Možná že nevrátím se k tobě nikdy víc

Líbám tě dnes naposledy
V Yukonu už táhnou ledy
Vím, jak je to s námi
Vím, že tě jiný zmámí

Loučím se jen symbolicky
Dopadne to jako vždycky
Jiný bude tě mít rád, až budu v dáli spát
Jiný bude tě mít rád, až budu v dáli spát


3.22. Hory čierné

Keď som sa zpovedal
Farár mi povedal
Keď frajerky nemám
Abych si ju hľadal

Héj, hory, hory, hory čierne
Héj, neraz som já prešiel cez ne
Héj, neraz, nedva nevečeral
Héj, ani doma nenocoval

Tak túžím za tebou
Jak rybka za vodou
A ja za tebou tak
Ako za horou vták

Héj, hory, hory, hory čierne
Héj, neraz som já prešiel cez ne
Héj, neraz, nedva nevečeral
Héj, ani doma nenocoval

Héj, hory, hory, hory čierne
Neraz som ja prešiel cez ne