Na zválený polštář zvolna
První úsvit oknem splýval
A já myslel, že je půlnoc
A že stále ležím vedle ní

Slyšel jsem ji totiž
Jak si pořád tiše zpívá-á
A já slyšel, jak tu neustále
Jenom jedna její píseň zní

Druhé ráno, páté ráno
Sedmý den tu píseň znal i já
Podle toho, že ji nikdo hůř
Než ona takhle nezpívá

Ale moc jsem o tom nepřemýšlel
Vždyť jsem byl s ní
A nevadilo vůbec, že tu
Stále jenom její píseň zní

Jenže pak přišel den
Z čista jasna přes půlnoc
A já místo toho, abych poslouchal
Řek jsem si najednou:
Co je příliš, to je moc
Tak jsem se sbalil
A vyrazil dál, zase dál

Od té doby, nepřeháním
Už jsem spousty dívek oči sklížil
Tahle dneska večer byla
Zatím asi poslední

Svět jsem prošel křížem krážem
Ale nikdy jsem se nepřiblížil
K tomu domu, tam, kde jistě neustále
Jenom jedna její píseň zní

Jenže pak přišel den
Z čista jasna přes půlnoc
A já místo toho, abych poslouchal
Řek jsem si najednou:
Co je příliš, to je moc
Tak jsem se sbalil a vyrazil dál, zase dál

Je to hrůza, jak čas míjí
Zaplatím a půjdu asi spát
Kapela, ta může klidně hrát
I nejnovější šlágry

Stejně usnu, až se rozední
Protože mi připadá
Že od té doby, kdy jsem snídal s ní
Nic, než její píseň neslyším

Kam se pohnu, všude od těch dní
Jenom jedna její píseň zní
Od té doby, kdy jsem snídal s ní
Nic, než její píseň neslyším