1. Co děláš, to dělej rád
2. Slýchám harmoniku hrát
3. Zhoupni se v sedle
4. Jak se tak s námi točí svět
5. Bloudím
6. Jeden dům pro tři syny
7. Cesty
8. Nebe plný balonů
9. Sindibád
10. Chtěl jsem být kovbojem
11. Buď rád!
12. Zhoupni se v sedle
13. Klas má zrát
14. Kde křídly mává kormorán
15. Doktorát z průšvihu
16. To prý je Laura
17. Dál padá déšť


1. Co děláš, to dělej rád

Můj táta byl jen střízlík
Měl sílu nevelkou
Ale jak jsem ho znal
Byl větší než král
Jenom jedinou myšlenkou

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád

Když jsem se někdy díval
Jak mámu objímal
Tak natáhnul krk
A lišácky mrk
Nato hned mi povídal

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád

Ač z tváří mu úsměv zářil
Někdy taky smůlu měl
Pak zaplakal
A když jsem se ptal
Řek mi, proč bych nebrečel

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád

Vidím ten den jak včera
Když nám horečkou zbled
Ale dřív, než zhas
Stačil pozvednout hlas
A pak mi řek naposled

Nesmíš být nikdy líný
Nesmíš se práce bát
Jen se snaž
Jak nejlíp to znáš
Co děláš, to dělej rád
Co děláš, to dělej rád


2. Slýchám harmoniku hrát

Slýchám někdy harmoniku hrát
Když se kolem zvolna stmívá, naslouchám jí rád
Vždycky mívám v duši zvláštní napětí
Když se teskná řádka tónů šerem rozletí

Je to jak návrat do dětství
Které je dávno to tam
Snad ten smutný hráč vydal svědectví
O něm notám, notám

Slýchám někdy harmoniku hrát
Kdosi v dálce na ní hrává
A duši hladí tou hrou
Blízkou a známou, blízkou a známou
Když v tónech, jež se lámou
Odplývá tmou, odplývá tmou

Je to jak návrat do dětství
Které je dávno to tam
Snad ten smutný hráč vydal svědectví
O něm notám, notám

Slýchám někdy harmoniku hrát
Kdosi v dálce na ní hrává
A duši hladí tou hrou
Blízkou a známou, blízkou a známou
Když v tónech, jež se lámou
Odplývá tmou, odplývá tmou


3. Zhoupni se v sedle

Můj kůň se jen plouží a já nejdu líp
A vedro mě souží, i soumar mi chcíp
Mám dávno sucho ve džbánku, žízeň jako trám
Dnes kámen si ke spánku pod hlavu dám

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Můj táta byl sedlář a brácha je švec
A sestra jen kouká, jak vklouzne pod čepec
A strejc v kontóru dřepí a máma hlídá krám
Jen já volnou stepí si dál jezdím sám

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Mám rád vůni rmenu a jízdu sem tam
A cinkání třmenů, i prach, co polykám
Den se zpěvem kosím a vůbec tenhle svět
I klobouk, co nosím už hezkejch pár let

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Až mý tělo budou do hrobu klást
Můj kůň s hřívou rudou sám bude se pást
A v jámě bude chvojí a tráva bude kvést
Až já budu projíždět prérií hvězd

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej...


4. Jak se tak s námi točí svět

Jak se tak s námi točí svět
Jednou, už je to spousta let
Mi řekli: Bude z tebe sklář
A tak jsem přišel do sklárny
Dělal tam sklo a lumpárny
A život měl vlídnou tvář

Kdopak z nás tenkrát měl tušení
Že nám čas na drobné promění
Každičkou nevinnou malou lež
A našim láskám též

Jak se tak s námi točí svět
Tisíckrát cestu jsem si splet
Nežli jsem našel směr a cíl
Co bylo dřív, už je totam
Na dobu her jen vzpomínám
A beru z ní svůj skromný díl

Dnes už mám, to se ví, ponětí
Že i strom dozrává v podletí
Že i tón zbavený dětských chyb
Obvykle znívá líp

Jak se tak s námi točí svět
Říkám si, co jsem stokrát čet
Že čím jsem byl, tím jsem byl rád
A jen můj mistr bývalý
Nad ústím sklářské píšťaly
Se tomu možná bude smát


5. Bloudím

Já jsem toho času
Snílek bez kompasu
Rád bych našel cestu
K nádhernýmu městu

Bloudím tmou, bloudím tmou
Přes hrozbu trestů
Bloudím tmou, tou tmoucí tmou
Moje dávna touha
Dodává mi síly
Já vím, moc je dlouhá
Ale bude zas den bílý, ó
Bloudím tmou, bloudím tmou, bloudím tmou

Čím jsem blíže cíle
Tím jsou delší míle
Mám jen jedno přání
Jít už rosou ranní

Bloudím dál, bloudím dál
A nemám stání, bloudím dál
Jsem snílků král
Moje dávná touha
Dodává mi síly
Já vím, moc je dlouhá
Ale bude zas den bílý, ó
Bloudím dál, bloudím dál

Svítá na východě
Já jsem ve výhodě
Mám už svoje město
Já v něm ale přesto
Rád bloudím dál, rád bloudím dál


6. Jeden dům pro tři syny

Ruce jako led
opustil jsi svět
Tak tiše, jak jsi žil
A pohřeb nemít po neděli
Snad by ve vsi nevěděli
Že jsi vůbec byl

A přesto jako jiný
Chtěls konat velké činy
Plán v tobě stokrát zrál
Však tys byl v jádru všední chlap
No a tím zůstals dál

Jen jeden dům svým synům dals
Lán nepřidals, jen bláto
Jen jeden dům třem synům dát
Málo je snad, ó táto

A tak jeden syn si sehnal džob
Až v městě L
Možná kromě své velké chuti pít
Sto plánů měl

I on by asi vykonal velkou věc
A hrdinou se stal
Jenže zemřel dřív
Byl v jádru všední chlap
No a tím zůstal dál

Jen jeden dům svým synům dals
Lán nepřidals, jen bláto
Jen jeden dům třem synům dát
Málo je snad, ó táto

Druhý ze tří synů tvých
Usadil se prý až někde v zámoří
Ale špatně, jak se povídá
Snášel hlad a příkoří

Měl kuráž nuže, dospěl i v muže
A byl by málem hrdinou se stal
Zemřel ale dřív
Než proslavil se činem
Obyčejným chlápkem zůstal dál

Jen jeden dům svým synům dals
Lán nepřidals, jen bláto
Jen jeden dům třem synům dát
Málo je snad, ó táto

Poslední z tvých synů
Zůstal v domě tvém sil a sklízel dál
Měl ženu a tři děti
A výdajů měl víc, nežli vůbec bral

On dřel a žil jak mnich
V očích synků svých
Hrdinou byl by rád
Neklel, co byl živ, jenže zestár dřív
Nežli moh se velkým stát

A tak ptám se tě, táto
Proč jsi myslel pouze na to
Co svým synům dát

Proč neřek jsi jim radši
Že v životě se stači
Krom práce jenom málo vykonat

A muž jak má žít, že dá se těžko zvážit
Jen podle toho, má-li o groš víc
A co je vlastně hrdinství
A kdy je z chlapa chlap -
Ó tos měl jim říct


7. Cesty

Do všech stran cesty pádí
I tam, i tam, i tam
Lidé říkají rádi
Tu znám, tu znám, tu znám
Lidé dálkami měří
Svou touhu, lásku, svět
Člověk na cestě věří
Že dojde tam i zpět

Cesty vedou tě stepí
I výškou hor a skal
Lidé nejdou jak slepí
A tím jdou dál a dál

Do všech stran cesty vedou
Je žár, je mráz, je sníh
Kousek za tebou jedou
Tvůj sen, tvůj pláč, tvůj smích
Cesty poutají dálky
Když dálka dává smír
Vedou bitvy i války
A mírem krášlí mír

Do všech stran cesty míří
Ta tam, ta dál, ta blíž
Věčná dálka je smíří
Jsou tím, čím jsou, vždyť víš
Člověk dálkami měří
Své touhy, lásky díl
Lidé na cestách věří
Že dálka dál jim bdí

Cesty vedou tě stepí
I výškou hor a skal
Lidé nejdou jak slepí
A tím jdou stále a dál


8. Nebe plný balonů

Že tak rád si čítám povídky z dávných let
V představách pak lítám balonem na výlet
Do létajících strojů sedám vzápětí
Jak to známe z konce století

Odhodlaní lvové salónů
Vznášeli se v koších balónů
Všichni měli hrdý knír a mužný vous
Dámy samý žert a samý smích
Dávaly si s nimi v podloubí
Schůzky, čili rendez-vous

Tak se končil každý let
V něžném dé-ta-tét
A padly hráze bontonu
Proto bylo, jak jsem jednou čet
Kolem roku devatenáct set
Nebe plný balónů

Že čtu rád a shlížím, všechno už dávno znám
Snad bych moh v tu chvíli balónem létat sám
Na stránky knih se práší, jenže já přec vím
Že těm chlápkům kapku závidím

Odhodlaní lvové salónů
Vznášeli se v koších balónů
Všichni měli hrdý knír a mužný vous
Dámy samý žert a samý smích
Dávaly si s nimi v podloubí
Schůzky, čili rendez-vous

Tak se končil každý let
V něžném dé-ta-tét
A padly hráze bontonu
Proto bylo, jak jsem jednou čet
Kolem roku devatenáct set
Nebe plný balónů


9. Sindibád

Knížka stokrát přečtená
Snad i častěj, kdo to ví
Se mnou spí a se mnou vstává
V tichu mého podkroví

Snad ne každý, ale já
Mám ten starý příběh rád
V něm se náhle ze mne stává
Lodník jménem Sindibád
(Sindibád, Sindibád, Sindibád)

Tak jako Sindibád
Tmou zkouším plout
Každou skálu znát
A vír a proud

Piju vzácnou šťávu květů zlatých stromů
Vítr dálných moří cítím vát
Pak jako Sindibád se vrátím domů
K příběhům své moudré Šáhrazád

Vidím štíhlou lodní příď
A já na ní držím stráž
Vidím příliv, který stoupá
V džungli břeh a bílou pláž

Jako ten můj Sindibád
Bývám vlídnou brízou hnán
A mou bárkou ve snu houpá
Nekonečný oceán
(Oceán, oceán, oceán)

Tak jako Sindibád
Tmou zkouším plout
Každou skálu znát
A vír a proud

Piju vzácnou šťávu květů zlatých stromů
Vítr dálných moří cítím vát
Pak jako Sindibád se vrátím domů
K příběhům své moudré Šáhrazád


10. Chtěl jsem být kovbojem

Tma soutěskou černí ďábelskou míří
Vzduch k zalknutí dech přinutí stát

Tma útočí z kopců, z úbočí víří
Na kraj vrásčitý ostrými kopyty stád

Hej, do sedla, než nás rozkvedlá žízeň
Po cestách úvozem, po stezkách dálkou se rvát

Já kdysi v dětství
Jak to jen, sakra, dávno je
Už jen otec ví to
Že chtěl jsem být kovbojem
Proklatě nízko pár koltů mít

Náramně si žít (a být spokojen)
Jak Billy the Kid (a mít náboje)
Znát bouři i klid
Prostě, zkrátka chtěl být kovbojem

Teď prérii znám (a jíš vestoje)
A jsem věčně sám (tak víš, kdekdo je)
Moc často se ptám
Proč já blázen chtěl být kovbojem

Den uvadá, stín se k ohradám řítí
Dech tábora už vrávorá tmou

Stáj usíná, zato kasína svítí
Vůně pověstné tam všechny pocestné zvou

Hej, do sedla, než nás rozkvedlá tíseň
Po cestách úvozem, po stezkách dálkou se rvát

Já kdysi v dětství
Jak to jen, sakra, dávno je
Už jen otec ví to
Že chtěl jsem být kovbojem
Proklatě nízko pár koltů mít

Náramně si žít (a být spokojen)
Jak Billy the Kid (a mít náboje)
Znát bouři i klid
Prostě, zkrátka chtěl být kovbojem

Teď prérii znám (a jíš vestoje)
A jsem věčně sám (tak víš, kdekdo je)
Moc často se ptám
Proč já blázen chtěl být kovbojem


11. Buď rád!

Když máš už dojem
Že tě život nebaví
A že ti osud dává mat
Když o svou dívku
Strach máš, nebo o zdraví
Tak si to zkrať, řekni si: Ať!
Jen ať se stane, co se má stát

Buď rád, že někdy kapka deště padá
Vlaží ti zem
Buď rád, i když ti občas někdo nadá
V dobrém či zlém

Protože láska, zlost i teplo nebo mráz
Déšť, sucho, slunce nebo mrak
Všechno, co je okolo nás
Má prostě smysl tak či tak

Buď rád, že v roce není vždycky svátek
Není oč stát!
Buď rád, že vždycky po čtvrtku je pátek
Po výhni chlad

Protože co by bylo do života
Který si, jak se patří, nekolotá?
Buď rád, že díky změnám není fádní
Jak jízdní řád

Když už máš dojem
Že tě život netěší
A že ti sotva stačí plat
Když už máš pocit
Že jsi starou veteší
Řekni si: Ať! A to se vsaď
Že krev ti v žilách začne zas hrát!

Buď rád, že někdy kapka deště padá
Vlaží ti zem
Buď rád, i když ti občas někdo nadá
V dobrém či zlém

Protože láska, zlost i teplo nebo mráz
Déšť, sucho, slunce nebo mrak
Všechno, co je okolo nás
Má prostě smysl tak či tak

Buď rád, že v roce není vždycky svátek
Není oč stát!
Buď rád, že vždycky po čtvrtku je pátek
Po výhni chlad

Protože co by bylo do života
Který si, jak se patří, nekolotá?
Buď rád, že díky změnám není fádní
Jak jízdní řád


12. Zhoupni se v sedle

Můj kůň se jen plouží a já nejdu líp
A vedro mě souží, i soumar mi chcíp
Mám dávno sucho ve džbánku, žízeň jako trám
Dnes kámen si ke spánku pod hlavu dám

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Můj táta byl sedlář a brácha je švec
A sestra jen kouká, jak vklouzne pod čepec
A strejc v kontóru dřepí a máma hlídá krám
Jen já volnou stepí si dál jezdím sám

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Mám rád vůni rmenu a jízdu sem tam
A cinkání třmenů, i prach, co polykám
Den se zpěvem kosím a vůbec tenhle svět
I klobouk, co nosím už hezkejch pár let

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Až mý tělo budou do hrobu klást
Můj kůň s hřívou rudou sám bude se pást
A v jámě bude chvojí a tráva bude kvést
Až já budu projíždět prérií hvězd

Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej ráj
Pozdrav ty jedle a tornu si sbal
A pak zhoupni se v sedle a jede se dál

Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj
Trávu a jedle, svůj voňavej...


13. Klas má zrát

Máš svůj cíl
Dobýt vesmír, stoupat výš
A žít už hvězdným letům
Já ale vím, že čím jsi antisvětům blíž
Jednu prostou větu
Si tím spíš, teď říkat smíš

Klas má zrát a jarní kytka v trávě kvést
Slunce hřát a v zimě vítr dout
Padat déšť a lánům polí vláhu dát
A dívčím břehům zpívat proud

Klas má zrát a z chleba vonět sůl a kmín
Hudba hrát a ptáci rosu pít
Klas má zrát a stromy dávat stín
Vlajky vlát a člověk moudře žít

Víc a víc strojů vzlétá, pokud vím
Krouží už nad Venuší, snad i dál
Kdo z nás to vůbec tuší
Já ta fakta celou duší
Vnímám a přesto vím

Klas má zrát a z chleba vonět sůl a kmín
Hudba hrát a ptáci rosu pít
Klas má zrát a stromy dávat stín
Vlajky vlát a člověk moudře žít

Klas má zrát a stromy dávat stín
Loutna hrát a člověk pouze žít


14. Kde křídly mává kormorán

Kde křídly mává kormorán
A zlatě svítí pobřeží
Kam chodím v jasu bílých rán
S tou, na které mi záleží

Hodně slunce, málo stromů
Ale v tomhle se už dávno znám
Jak se z toulek vrátím domů
Moje první kroky míří tam

Kde křídly mává kormorán
A nudou zívá prázdná pláž
Se tratí v modré dálce pláň
Již brázdí lodí křížem kráž

Hodně slunce, málo stromů
Ale v tomhle se už dávno znám
Jak se z toulek vrátím domů
Moje první kroky míří tam

Kde křídly mává kormorán
Modř nebe září nad hlavou
A příboj ranní brízou hnán
Tam tančí s bójkou houpavou

Hodně slunce, málo stromů
Ale v tomhle se už dávno znám
Jak se z toulek vrátím domů
Moje první kroky míří tam

Kde křídly mává kormorán
A zlatě svítí pobřeží
Kam chodím v jasu bílých rán
S tou, na které mi záleží

Kde křídly mává kormorán
Jde ona se mnou v objetí
A srdce, jež jsou dokořán
Nám v jedno splynou vzápětí


15. Doktorát z průšvihu

Říkával táta
Že si budu žít, štěstí mít
Říkával táta
Že to zvládnu, stačí jen víc chtít

Jenže já vždycky šláp
Z deště rovnou pod vokap
Byl jsem nešika a kdekdo se mi smál
Měl jsem hlavu kudy tam
Jednou bouli, jeden šrám
Den co den, ale svět se točil dál

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád

Říkala máma
Na všechny se máš pěkně smát
Říkala máma
O tebe se budou holky prát

Jenže já vod těch dob
O žádnou jsem nezakop
Co by stála o to, abych si ji vzal
Kámoš Amor, ber jak ber
Prostě zklamal, amatér
Tak jsem sám, no a svět se točí dál

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád

Říkala bába
Taky budeš jednou mít vlastní dům
Říkala bába
Každou vteřinou jsi blíž těm dnům

Jenže já, pro pět ran
Mám jen kytaru a stan
Co jsem, pánbůh ví kde, koupil nebo vzal
Tak si žiju a jsem rád
Mám co dělat, mám kde spát
Léta jsou, no a svět se točí dál

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád

Hluboce v tý chvíli smeknu
Hluboce v tý chvíli smeknu
Seberu síly a řeknu
Že i tak jsem tu byl rád

Pěšinou trnitou jdu a hložím
Z průšvihu složím klidně doktorát
Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím
Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád


16. To prý je Laura
Znal jsi ji dřív, když jsi býval mlád
Kde že ten včerejší je sníh
Po létech najednou ji vidíš támhle stát
Bledá ústa plná vrásek, plná rýh

Ta dívka měla spoustu kouzel
Ty oči byly půvab sám
I já se pro ně k ránu vzbouzel
A teď ta žena v šátku tam

To prý je
Laura, Laura
Laura, a té jsi zpíval z pódií
Laura, znal jsi ji
Ó Laura, Laura

Máš za ní jít, či snad máš to vzdát?
Vždyť nevíš především, co říct
A planá povídání nemáš právě rád
Tenhle příběh dávno skončil, není víc

Jen v představě ti stále trůní
Tak štíhlá, jak i já ji znám
Ty oči měly hloubku tůní
A teď ta žena v šátku tam

To prý je
Laura, Laura
Laura, a té jsi zpíval z pódií
Laura, znal jsi ji
Ó Laura, Laura


17. Dál padá déšť

Tak sbohem, já už musím jít
Jen koukej, táto, pořád zůstat fit
Já vím, že se mnou býval kříž
Nechci ti být na obtíž
Jen mě nech a uvidíš

Je uplakaný den a mží
A v kouři vlaku mizí nádraží, ó
Tak už se nezlob pro ten dým
Já se možná za pár zim zase vrátím
Co já vím

Dál padá déšť na okna aut a tramvají
Někde v dálce říká zvon:
„Konec loučení, už bude půl”
Dál padá déšť, po tváři kapky stékají
Kdopak ví, proč v koutku úst chutnají jak sůl

Nech v koutě stát
Mou prázdnou skříň
A zkus to, mámo
Dřít se trochu míň
A jestli si to budeš přát
Ať jsem, kde jsem, já ti rád
Budu každodenně psát

Je uplakaný den a mží
A v kouři vlaku mizí nádraží, ó
Tak už se nezlob pro ten dým
Já se možná za pár zim zase vrátím
Co já vím

Dál padá déšť na okna aut a tramvají
Někde v dálce říká zvon:
„Konec loučení, už bude půl”
Dál padá déšť, po tváři kapky stékají
Kdopak ví, proč v koutku úst chutnají jak sůl

Dej tady sbohem
Za mě všem
Ty moje lásko
S něžným úsměvem
Já tě měl rád a ty mě též
Nejsem schopen říct ti než
„Mysli na mě, jestli chceš”

Je uplakaný den a mží
A v kouři vlaku mizí nádraží, ó
Tak už se nezlob pro ten dým
Já se možná za pár zim zase vrátím
Co já vím

Dál padá déšť na okna aut a tramvají
Někde v dálce říká zvon:
„Konec loučení, už bude půl”
Dál padá déšť, po tváři kapky stékají
Kdopak ví, proč v koutku úst chutnají jak sůl