Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář
Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář
Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach

Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal
Píšťalku měl, šel, kudy chtěl, dál a dál
Tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach

Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým
Na tisíc mil, krysař to byl, já to vím
Šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč

Píšťalku měl, šel, kudy chtěl, dál a dál
A každej tón, každičkej tón, kterej hrál
Znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč

Hrál slovo „my” a „naše vlast”, „mír” a „čest”
A myslel „vy” a „vaše krev”, „válka”, „pěst”
Co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not

Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál
A z každý z nich hořící vích horce řval:
Nastoupit v řad, na rámě zbraň, pochodem v chod!

Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář
Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář
Slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas

To v kostech měst začíná kvést bílej prach
Píšťalka zní a všichni z ní máme strach
Že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás

Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest
Já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd
Píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat

A mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas
Říct mu už dost, říct mu: Už dost! Vem tě ďas!
To je náš svět a krysí jed nechcem už brát