Hudba / videoklip:

Ukázka v podobě písně Sbohem lásko.

» YouTube »

Text písně:

*CD 1* *1.1. Slavíci z Madridu* *1.2. Jó, třešně zrály* *1.3. Růže z Texasu* *1.4. Tam za vodou v rákosí (& Eva Pilarová)* *1.5. Don, Diri, Don* *1.6. Tulák se vrátil do San Francisca* *1.7. Sbohem lásko* *1.8. Zpívám, pro tebe zpívám* *1.9. Slýchám harmoniku hrát* *1.10. Zlý trápení (& Helena Vondráčková, Karel Kopecký)* *1.11. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí* *1.12. Má malá zem* *1.13. Píseň hazardního hráče* *1.14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)* *1.15. Už koníček pádí* *1.16. Vítr to ví* *1.17. Až se můj čas ponachýlí* *1.18. Písnička pro Zuzanu* *1.19. Když jdou na mužskýho léta* *1.20. Má živá voda* *1.21. To všechno odnes čas* *CD 2* *2.1. Kluci do nepohody* *2.2. Uragán* *2.3. Eldorádo* *2.4. Jen se přiznej, že ti scházím* *2.5. Nebudu spát* *2.6. Září bílý sníh (& Olga Matušková)* *2.7. Buď pořád se mnou* *2.8. Doktorát z průšvihů* *2.9. Jsem svým pánem* *2.10. Den jde spát (& Olga Matušková)* *2.11. Znám starý mlýn* *2.12. Náš dům stál na konci předměstí* *2.13. Tajná láska* *2.14. Co děláš, to dělej rád* *2.15. Možná, že mi máváš* *2.16. Tam nad tou hrází* *2.17. Léta pádí* *2.18. Ten život za to stál* *2.19. Proč bych nepřiznal* *2.20. Ty a já* *2.21. Tisíc mil (& Helena Vondráčková)* *2.22. Ďáblovo stádo* *2.23. Tak páni, dámy a balím (& Olga Matušková)* *CD 3* *3.1. Korzár* *3.2. Tropicana* *3.3. Hříšník a fláma* *3.4. Tuhle rundu platím já* *3.5. Santiano* *3.6. Kotva na přídi* *3.7. Námořnickej bál* *3.8. Až se má loď zpátky vrátí* *3.9. Moře hučí* *3.10. Cesta mořem* *3.11. Mariňák* *3.12. Ó řebíčku zahradnický* *3.13. Prstýnek z lásky* *3.14. Když jsem já sloužil (& Olga Matušková, Mojmír Balling, K.T.O.)* *3.15. Směs lidových písní (Co se to tam blejská - Pred naší je zahrádečka - Fuč, větérku, z podole /& Helena Vondráčková/ /fujara/ - Husári, husári)* *3.16. Zdálo se mně, má panenko* *3.17. Já se touhle cestou dám* *3.18. Mým domovem ztichlá je putyka* *3.19. Rikatádo* *3.20. Niagara* *3.21. Líbám tě dnes naposledy* *3.22. Hory čierné* *CD 1* *1.1. Slavíci z Madridu* Nananananananananananananá Nanananananananananananá Nebe je modrý a zlatý Bílá sluneční záře Horko a sváteční šaty Vřava a zpocený tváře Dobře vím, co se bude dít Býk už se v ohradě vzpíná Kdo chce, ten může jít Já si dám sklenici vína Žízeň je veliká, život mně utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Ženy jsou krásný a cudný Mnohá se ve mně vzhlídla Oči jako dvě studny Vlasy jak havraní křídla Dobře vím, co znamená pád Do nástrah dívčího klína Někdo má pletky rád Já radši sklenici vína Žízeň je veliká, život mi utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Žízeň je veliká, život mi utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Nebe je modrý a zlatý Ženy krásný a cudný Mantily, sváteční šaty Oči jako dvě studny Zmoudřel jsem stranou od lidí Jsem jak ta zahrada stinná Kdo chce, ať mi závidí Já si dám sklenici vína Žízeň je veliká, život mi utíká Nechte mě příjemně snít Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky Zpívat si s nima a pít Ó, nananananananananananananá Nanananananananananananá Nananananananananananananá Nanananananananananananá *1.2. Jó, třešně zrály* *Waldemar Matuška:* Jó, třešně zrály Zrovna třešně zrály Sladký třešně zrály A teplej vítr vál A já k horám v dáli K modrejm horám v dáli Sluncem, který pálí Tou dobou stádo hnal *Sbor studia „A”:* Jó, třešně zrály Sladký třešně zrály Sladký třešně zrály A jak to bylo dál *Waldemar Matuška:* Tam, jak je ta skála Ta velká bílá skála Tak tam vám holka stála A bourák opodál A moc se na mě smála Zdálky už se smála I zblízka se pak smála A já se taky smál *Sbor studia „A”:* Jó, třešně zrály Sladký třešně zrály Sladký třešně zrály A jak to bylo dál *Waldemar Matuška:* Řekla, že už dlouho mě má ráda Dlouho mě má ráda Dlouho mě má ráda Abych prej si ji vzal Ať nechám ty svý stáda Že léta pilně střádá Jen abych ji měl rád A žil s ní jako král *Sbor studia „A”:* Jó, třešně zrály Sladký třešně zrály Sladký třešně zrály A jak to bylo dál *Waldemar Matuška:* Pokud je mi známo Já řek jenom: Dámo Milá hezká dámo Zač bych potom stál Ty můj typ nejsi Já mám svoji Gracy Svoji malou Gracy A tý jsem srdce dal *Sbor studia „A”:* Jó, třešně zrály Sladký třešně zrály Sladký třešně zrály A jak to bylo dál *Waldemar Matuška:* Jó, u tý skály Dál třešně zrály Z modrý hory v dáli Teplej vítr vál A já vod tý skály Vod tý bílý skály K slunci, který pálí Zas hnal svý stádo dál *Sbor studia „A”:* Jó, třešně zrály U tý bílý skály K slunci, který pálí *Waldemar Matuška:* Jsem hnal svý stádo dál *1.3. Růže z Texasu* Jedu vám takhle stezkou Dát koňům v řece pít V tom potkám holku hezkou Až jsem vám s koně slít Měla kytku žlutejch květů Snad růží, co já vím Znám plno hezkejch ženskejch k světu Ale tahle hraje prim Ať si kazíš smysl pro krásu Buď s tou, anebo s tou Nech si říct, že kromě Texasu Tyhle růže nerostou Ať máš kolťák nízko u pasu Ať jsi třeba zloděj stád Tyhle žlutý růže z Texasu Budeš mít pořád rád Řekla, že tu žije v ranči Je sama s tátou svým A hrozně ráda tančí Teď zrovna nemá s kým Tak já se klidně nabíd Že půjdu s ní a rád A že se dám i zabít Když si to bude přát Ať si kazíš smysl pro krásu Buď s tou, anebo s tou Dej si říct, že kromě Texasu Tyhle růže nerostou Ať máš kolťák nízko u pasu Ať jsi třeba zloděj stád Tyhle žlutý růže z Texasu Budeš mít pořád rád Hned si dala se mnou rande A přišla přesně v půl A dole teklo Rio Grande Po něm měsíc plul Když si to tak v hlavě srovnám Co víc jsem si moh přát Ona byla milá, štíhlá, rovná Zkrátka akorát Ať si kazíš smysl pro krásu Buď s tou, anebo s tou Dej si říct, že kromě Texasu Tyhle růže nerostou Ať máš kolťák nízko u pasu Ať jsi třeba zloděj stád Tyhle žlutý růže z Texasu Budeš mít pořád rád Od těch dob svý stádo koní Sem vodím vždycky pít A žiju jenom pro ní A chtěl bych si jí vzít Když večer banjo ladím A zpívám si tu svou Tak pořád v duchu hladím Tu růži voňavou Ať si kazíš smysl pro krásu Buď s tou, anebo s tou Nech si říct, že kromě Texasu Tyhle růže nerostou Ať máš kolťák nízko u pasu Ať jsi třeba zloděj stád Tyhle žlutý růže z Texasu Budeš mít pořád rád Pořád rád *1.4. Tam za vodou v rákosí (& Eva Pilarová)* Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí) Je ukrytý prám (je ukrytý prám) Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí) Ti najevo dám (ti najevo dám) Jak tuze mi záleží (jak tuze mi záleží) Zda zatoužíš mít (zda zatoužím mít) Ten prám, co mi náleží (ten prám, co ti náleží) A na něm se skrýt (a na něm se skrýt) Že slunce tam v dáli Jen pro tebe září A pálí (a pálí) Do tváří (do tváří) Jež zahoří (jež zahoří) Tím víc (tím víc) A vzdor zádům spáleným (a vzdor zádům spáleným) Když usneš a spíš (když usneš a spíš) Jsi oblakům vzdáleným (jsi oblakům vzdáleným) Kus blíž (kus blíž) Že slunce tam v dáli Jen pro tebe září A pálí (a pálí) Do tváří (do tváří) Jež zahoří (jež zahoří) Tím víc (tím víc) Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí) Je leknínů kraj (je leknínů kraj) Tam za vodou v rákosí (tam za vodou v rákosí) Je ráj, je ráj, je ráj *1.5. Don, Diri, Don* Jó, tak umět ve vás číst Písmo očí znát Pít všem ptákům písně z hnízd Do úst vám je dát Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Ať klenbu smutku zbortí hlas Já vítám slunce Které přijde v nás Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Ať klenbu smutku zbortí hlas Já vítám slunce Které vstoupí v nás Vás teď se má loutna ptá Kdo chce při ní stát Kdo do ohně prsty dá Ať jde se mnou hrát Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Don, don, don, don Dydy, don, dyn, don Zní loutna má Ať klenbu smutku zbortí hlas Já vítám slunce Které vstoupí v nás Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá La, la, lá *1.6. Tulák se vrátil do San Francisca* San Francisco, tulák se vrátil zpět Řadu let brázdil svět bezpočtukrát San Francisco, nechce před bránou stát Chce se na slunci tvém hřát Zeměkoulí vede plno pěkných cest Ale domů jenom jedna může vést San Francisco, tulák byl dlouho sám Do města svého rád vrací se k nám Tak si to šlapu zase zpátky k nám Po rodným břehu, kterej z mládí znám Jsem trošku dojmutej, jó, teď už je mi hej Za chvíli pozdravím svý dávný známý San Francisco, tulák se vrátil zpět Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát San Francisco, nechci před bránou stát Chci se na slunci tvém hřát Zeměkoulí vede plno pěkných cest Ale domů jenom jedna může vést San Francisco, svět už za zády mám Do města svýho rád vracím se k nám San Francisco, tulák se vrátil zpět Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát San Francisco, svět už za zády mám Do města svýho rád vracím se k nám *1.7. Sbohem lásko* Ať bylo mně i jí tak šestnáct let Zeleným údolím jsem si ji ved Byla krásná, to vím, a já měl strach Jak říct, když na řasách Slzu má velkou jako hrách Sbohem, lásko, nech mě jít Nech mě jít, bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál A tak šel čas, a já se toulám dál V kolika údolích jsem takhle stál Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč Bůhví, co jsem to zač Že přináším všem jenom pláč Sbohem, lásko, nech mě jít Nech mě jít, bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál Já nevím, kde se to v člověku bere Ten neklid, co ho tahá z místa na místo Co ho nenechá, aby byl sám se sebou Spokojený jako většina ostatních Aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má A říkal jenom to, co se od něj čeká Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě Nemůžu, opravdu, fakt Sbohem, lásko, nech mě jít Nech mě jít, bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál *1.8. Zpívám, pro tebe zpívám* Zpívám, pro tebe zpívám S loutnou držím tu stráž Známou písničkou smývám Horu svých hříchů, které už znáš Bůh ví, že tady bývám Bývám, i když jdeš spát S láskou pro tebe zpívám Zpívám, že tě mám rád Bůh ví, že tady bývám Bývám, i když jdeš spát S láskou pro tebe zpívám Zpívám, že tě mám rád S láskou pro tebe zpívám Zpívám, že tě mám rád *1.9. Slýchám harmoniku hrát* Slýchám někdy harmoniku hrát Když se kolem zvolna stmívá, naslouchám jí rád Vždycky mívám v duši zvláštní napětí Když se teskná řádka tónů šerem rozletí Je to jak návrat do dětství Které je dávno to tam Snad ten smutný hráč vydal svědectví O něm notám, notám Slýchám někdy harmoniku hrát Kdosi v dálce na ní hrává A duši hladí tou hrou Blízkou a známou, blízkou a známou Když v tónech, jež se lámou Odplývá tmou, odplývá tmou Je to jak návrat do dětství Které je dávno to tam Snad ten smutný hráč vydal svědectví O něm notám, notám Slýchám někdy harmoniku hrát Kdosi v dálce na ní hrává A duši hladí tou hrou Blízkou a známou, blízkou a známou Když v tónech, jež se lámou Odplývá tmou, odplývá tmou *1.10. Zlý trápení (& Helena Vondráčková, Karel Kopecký)* *Helena Vondráčková:* Zlýho trápení Pán mě zbaví Už neplač, malej můj a jdi si ven hrát Tvá máma v ráji bude spát Zlýho trápení Pán ji zbaví *Všichni:* Je nebe plný harf a zlatej má práh Tam bude v mráčku spát jak v peřinkách Zlýho trápení sám ji zbaví Pán už mě volá, volá mě k sobě blíž Zlýho trápení Pán mě zbaví Už vidím jabloňovej háj V něm boží mír a věčnej ráj Zlýho trápení Pán mě zbaví Pán už mě volá, volá mě k sobě blíž Zlýho trápení Pán mě zbaví *Helena Vondráčková:* Zlýho trápení Pán mě zbaví *1.11. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí* Už ti není patnáct let a znáš i svět Sto problémů dnes přejdeš legráckou Už jsi odvyk chodit bos, jsi muž a kos A vychloubáš se pózou světáckou Přesto máš, jak sám víš Dosud v kapsách tajnou skrýš No a tou se vracíš do dětství Máš tu, co si budem lhát I špunt, i drát a skrejváš Nám to hloupý svědectví A tak dál nosíš po kapsách sny mládí Starej nůž s prošlou vstupenkou, to znám A tak dál nosíš po kapsách sny mládí Nač ten krám, nač ten krám, nevíš sám S časem prý člověk nerovný boj svádí Tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť A tak dál nosíš po kapsách sny mládí Bez těch snů byl by svět holá poušť V kapse najdeš, možná fakt I klíč, i akt a ty vnímáš i kámen se slídou Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand I přání pár, co nikdá nevyjdou V kapsách tvých, ano, v nich Zbylo pár snů klukovských Ve kterých se vrátíš do dětství Kapsy hlubší než ty sám I já je mám a ukrývám Je právem sobectví A tak dál nosím po kapsách sny mládí Starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám A tak dál nosím po kapsách sny mládí Nač ten krám, nač jej mám, nevím sám S časem prý člověk nerovný boj svádí Tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť A tak dál nosím po kapsách sny mládí Bez těch snů byl by svět holá poušť *1.12. Má malá zem* Vracím se k vám, vracím se k vám K malým vsím a božím mukám U vrat ťukám jako dřív Cestou, co znám, vracím se k vám Přejte mír a klid mým rukám Vždyť jsem doma, zdráv a živ Má malá zem, plná hloží, plná ran Země boží, kde jak pták svá křídla Složím, větrem hnán Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor Země polí, řek a hor I když stokrát prachem cest Těžký kříž musela nést Zas a znova bude kvést, má zem Vracím se k vám, vracím se k vám K starým zápražím a chýším Znova slyším hučet splav Cestou, co znám, vracím se k vám Zde se zkonejším a ztiším Vždyť jsem doma, živ a zdráv Má malá zem, plná hloží, plná ran Země boží, kde jak pták svá křídla Složím, větrem hnán Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor Země polí, řek a hor I když stokrát prachem cest Těžký kříž musela nést Zas a znova bude kvést Má zem Země malá, jako pěst Má zem *1.13. Píseň hazardního hráče* Maestro, zahrajte mi tuš A hrajte o tom, že se už Jen motám jako vrak Že noc je černá jako tuš A smutná jako fedrpuš Co nosí funebrák Že moje směnky „á la long” Jsou všechny fuč a já jsem plonk A nemám ani frank A že jsem dnes i lásku svou Nabídl do hry zástavou A o ni hrál vabank Tak ještě rychle trochu vína Ať barman ví, že nejsem špína A z červeného plyše by snad Hudba mohla tiše hrát A jako jindy zvolna dýchat Jít pomalu a nepospíchat A k čelu si pak někde v šeru Hlaveň revolveru dát A že jsem tady zbyl sám a trop Tak ať mi někde u zdi zřídí hrob A aby ten, kdo půjde kolem, věděl, co jsem to byl zač Tak tam napište do kamene „tady leží hráč” Maestro, zahrajte mi tuš A hrajte o tom, že se už Jen motám jako vrak Že tu, co já jí zlíbal růž Teď právě líbá jiný muž A taky darebák Dejte mě pohřbít bez řečí A nikdo ať z vás nebrečí Já pláč neměl, neměl, neměl nikdy rád A dejte sfouknout plamen svíc Protože já už nechci nic Než spát, než spát *1.14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)* *Ona:* Kdybys měl štít svůj stokrát prostřelený Potom chránila by tě má malá dlaň Žádati víc od slabé ženy To nemoh by snad ani d’Artagnan Kdyby si zrak tvůj přítmím unavený V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň Kdybys byl spánkem přepadený Kdybys byl vidinami obelhán Kdyby kůň tvého zběsilého žití Poztrácel cestou všechny podkovy A kdyby se slovy, co nenasytí Pak mlčenlivý zbyl bys tu sám Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití Věnec vavřínový na čelo tobě dám Ať celým světem stokrát poražený Zvítězíš v srdci jediné ženy A místo štítu ochrání tě moje dlaň Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan *On:* Kdybych měl štít svůj stokrát prostřelený Potom chránila by mě tvá malá dlaň Žádati víc od slabé ženy To nemoh by snad ani d’Artagnan Kdyby si zrak můj přítmím unavený V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň Kdybych byl spánkem přepadený Kdybych byl vidinami obelhán Kdyby kůň mého zběsilého žití Poztrácel cestou všechny podkovy A kdyby se slovy, co nenasytí Mlčenlivý zbyl bych pak sám Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití Měl bych v srdci svém jediný lásky chrám Ač celým světem stokrát poražený Zvítězím v srdci jediné ženy A místo štítu ochrání mě malá dlaň Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan *1.15. Už koníček pádí* Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav Kde proud řeky stříká na dřevěnej splav Mám jediný přání, snům ostruhy dát A pod známou strání zas kuličky hrát Už koníček pádí a zůstane stát Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád A slunce tam pálí a pořád je máj A ceny jsou stálý a lidi se maj Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot A buchty mý mámy a natřenej plot Z něj barva už prejská, ale mně je to fuk Já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk Už koníček pádí a zůstane stát Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád A slunce tam pálí a pořád je máj A ceny jsou stálý a lidi se maj V tý zemi jsou lípy a ve květech med A u sudů pípy a u piva led A okurky v láku a cestovní ruch A hospod jak máku a holek jak much A slunce tam pálí a pořád je máj A ceny jsou stálý a lidi se maj Už koníček pádí a zůstane stát Až v tý zemi mládí, kde žiju tak rád *1.16. Vítr to ví* Míle a míle jsou cest, které znám Jdou trávou a úbočím skal Jsou cesty zpátky a jsou cesty tam A já na všech s vámi stál Proč ale blátem nás kázali vést A špínou si třísnili šat To ví snad jen déšť a vítr kolem nás Ten vítr, co začal právě vát Míle a míle se táhnou těch cest A dál po nich zástupy jdou Kříže jsou bílé a lampičky hvězd Jen váhavě svítí tmou Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést Spí v hlíně těch práchnivých blat To ví snad jen déšť a vítr kolem nás Ten vítr, co začal právě vát Dejte mi stéblo a já budu rád I stéblo je záchranný pás Dejte mi flétnu a já budu hrát A zpívat a ptát se vás Proč jen se účel tak rád mění v bič A proč že se má člověk bát To ví snad jen déšť a vítr kolem nás Ten vítr, co začal právě vát Ten vítr, co začal právě vát Ten vítr, co začal právě vát *1.17. Až se můj čas ponachýlí* Až se můj čas ponachýlí Až se můj čas ponachýlí Jen žádnej pláč, jen žádnej pláč Ať můžou hudby hrát Pentle a fábory bílý Pentle a fábory bílý Ne černej flór, ne černej flór Já černej flór nemám rád Až bude s mým zpěvem amen Až bude s mým zpěvem amen Já půjdu sám, já půjdu sám Andělskejm kůrům vstříc Jen žádnej náhrobní kámen Jen žádnej náhrobní kámen Pár sedmikrás, pár sedmikrás Pár sedmikrás, nic víc *1.18. Písnička pro Zuzanu* Zuzanó, chci ti jenom jednu větu Jenom jednu prostou větu vyjevit Zuzanó, na zahradě tvoje jméno Z bílých květů vysázeno chtěl bych mít Aby mi tvé jméno, Zuzana Pod oknem vonělo od rána (Ruva-ruva-ruva-ruva) Až se večer bude stmívat, Zuzano (Zuzano, Zuzano, Zuzano) Na zahradě budu zpívat, Zuzano (Zuzano, Zuzano, Zuzano) Budu svojí písní tklivou (Ta-rap-ta-rá-ra-ra-rap) Lákat včelu meduchtivou (Ta-rap-ta-rá-ra-ra-ram) Aby slétla na tvé jméno Zuzano, Zuzano, Zuzano, Zuzano Ten med, který z tvého jména vysaje (Zuzano, Zuzano, Zuzano) Na medařské soutěži to vyhraje (Zuzano, Zuzano, Zuzano) Dej mi předem pusu, vzhledem k tomu Že se sta-ne me-dem tvé jméno, Zuzano (Zuzano, Zuzano, Zuzano) (Zuzano, Zuzano, Zuzano) (Zuzano, Zuzano, Zuzano) La-la-la-la, la-la-lalalala, la-la-lá La-la-la-la, la-la-lalala, la-la-lá Budu svojí písní tklivou Lákat včelu meduchtivou Aby slétla na tvé jméno Zuzano, Zuzano, Zuzano, Zuzano Ten med, který z tvého jména vysaje (Zuzano, Zuzano, Zuzano) Na medařské soutěži to vyhraje (Zuzano, Zuzano, Zuzano) Dej mi předem pusu, vzhledem k tomu Že se stane medem tvé jméno, Zuzano (Zuzano, Zuzano, Zuzano) (Zuzano, Zuzano, Zuzano) (Zuzano, Zuzano, Zuzano) Zuzanó, Zuzanó, Zuzanó, Zuzanó *1.19. Když jdou na mužskýho léta* Když jdou na mužskýho léta Což se může stát i nám Když se čáry v jeho tváři podobají roklinám Když má duši hodně popsanou Jen torza lásek zůstanou A jeho řeka míří k mořským písčinám Když jdou na mužskýho léta A když se tu dlouho rval Když jdou na mužskýho léta Nebaví ho věčně cval Chce žít krokem někde za scénou Mít svojí tornu zasněnou Ať svěžejší to táhnou dál Takhle otevřít si knížku s jednou rukou za hlavou Usnout lehkou línou únavou Zajít ke starýmu křížku, cestou sladce loudavou A žít zábavou, jen zábavou Jenže když si splní přání A má ticho čas a klid A moh by si bezstarostně žít Pak je nesvůj, něco shání Asi to, čím doteď žil Než si najde cíl, zas najde cíl... Když jdou na mužskýho léta Teprv je to vážně chlap Strašně rychle zapomíná Kdy ho život kous a škráb Místo kouzla tichých večerů Zas tahá lidi z malérů A vůbec neuznává slova „stár” a „sláb” Když jdou na mužskýho léta A když se tu dlouho rval Když jdou na mužskýho léta A moc mu už nejde cval Stejně nežije jen v úvahách A sebe sám si zapřahá A do posledka táhne tu svou káru dál A káru svou si táhne dál *1.20. Má živá voda* Proč se ráno ztrácíš jako bílý dým Proč se šerem tratíš, jako ty stíny Dávno už víš, proč bloumám pustým nábřežím A proč se trápím dál nad verši svými Vrať se mi, lásko, vrať, zas mi sílu dej Přijď ke mně záhy, přijď, má lásko Má jsi voda živá, má voňavá jíva Radost má i můj prudký hněv Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni Nářek můj i můj drsný zpěv Má jsi voda živá, má voňavá jíva Radost má i můj prudký hněv Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni Nářek můj i můj drsný zpěv Už zase hromy bouří, mraky nízko jdou Nad lesy stoupá kouř a mně je úzko Jen ty pro slunce můžeš tančit oblohou Žádná jiná, jen ty, má lásko Má jsi voda živá, má voňavá jíva Radost má i můj prudký hněv Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni Nářek můj i můj drsný zpěv Má jsi voda živá, má voňavá jíva Radost má i můj prudký hněv Oáza jsi v žízni, pohlazení v trýzni Nářek můj i můj drsný zpěv La, la, la, la... *1.21. To všechno odnes čas* Když jsem byl chlapec malý, tak se mě vždycky ptali Zdali bych chtěl pásat stáda krav Pročpak se mě ptali, když nakonec mně dali Na loď starou a řekli mi: Plav! To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám To, co všechno vodnes čas Na vezdejší pouti bylo jest mi plouti Tam, kde v moře vtéká řeky proud Jel jsem proti proudu, když zřel jsem rodnou hroudu Pohnutím jsem nemoh z ní se hnout To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám To, co všechno vodnes čas Za nejbližším rohem dal jsem lodi „sbohem” Krásnou holku z ranče jsem si vzal A tak v žití shoně já dočkal jsem se koně Všichni tři tu šťastně žijem dál To všechno vodnes čas, to všechno vodnes čas A hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám To, co všechno vodnes čas *CD 2* *2.1. Kluci do nepohody* Když se náhle počasí vprostřed léta rozhasí Objeví se mrak Když se vlivem vodních par někde zblázní izobar Tu se ptám: Co pak? Je se možno ve spěchu schovat někde pod střechu Ale kdo by o to stál My jsem dílem náhody kluci do nepohody Extra príma, špeciál My jdeme dál, my jdeme dál Ať se třeba kolem čerti žení Chůze mokrou kaluží chlapa jenom otuží I když má spoustu vad My jdeme dál, my jdeme dál Jářku, do počasí nám nic není Ať je mlha, ať je déšť Nám to neva, vem to nešť Zítra slunce zase bude hřát Když tak z nebe na jaře Začnou padat trakaře Spousta z nás chce řvát Je to pěkná rotyka Mě se ale netýká Já to mám celkem rád Když je hrom a bije blesk To aj frajer ztratí lesk Ale z nás kdo by se bál My jsem dílem náhody Kluci do nepohody Extra príma, špeciál My jdeme dál, my jdeme dál Ať se třeba kolem čerti žení Chůze mokrou kaluží Chlapa jenom otuží I když má spoustu vad My jdeme dál, my jdeme dál Jářku, do počasí nám nic není Ať je mlha, ať je déšť Nám to neva, vem to nešť Zítra slunce zase bude hřát *2.2. Uragán* Plání letím žárem spálenou Smutnější než peří černých vran Stádo koní bez oddechu pádí Jak uragán, jako uragán Žhavé slunce řeže v ramenou Každý paprsek má tisíc hran Se svým stádem pustou zemí pádím Jak uragán, jako uragán Tam, kde pospíchá říční proud Tam i dlouhá pouť stáda končí Zbavíme se žíznivých pout Tam, kde pospíchá říční proud Zbývá krátká chvíle vzápětí Náš cíl poodhalí závoj soli Nanejvýš půl míle a kdo má dost sil Spatří známé údolí Tam, kde pospíchá říční proud Tam, kde pospíchá říční proud Stovky kopyt na zem útočí Prach se zvedá k nebi ze vše stran Stovky kopyt pustou zemí letí Jak uragán, jako uragán Písek na rtech, písek v obočí Omývá pot nespočetných ran Se svým stádem pustou zemí letím Jak uragán, jako uragán *2.3. Eldorádo* V dálných dálkách zámoří Ční prý zlaté pohoří Příchozího pohostí Nádherou a hojností Dík těm svůdným pověstím Zástupy šly za štěstím Chátra i ti bohatí S vírou, že se vyplatí Jít a hledat Eldorádo Zbavené vší bídy člověčí Jít a hledat Eldorádo Kde je láska, mír a bezpečí Báchorce té uvěří Dávno už jen někteří Spíš než zlatonosný štít Nám dnes rozum káže jít Jít a hledat Eldorádo Zbavené vší bídy člověčí Jít a hledat Eldorádo Kde je láska, mír a bezpečí Protože my už dávno víme Že nad zlato a bohatství Je moudrost a uvážlivý čin Že Eldorado není kdesi v dálce Ale docela blízko V našich srdcích, v našem myšlení A že jeho pravé jméno Je svoboda, pravda a porozumění Nosíme jej v sobě a ptát se na něj Je naše přirozená povinnost Jít a hledat Eldorádo Zbavené vší bídy člověčí Jít a hledat Eldorádo Kde je láska, mír a bezpečí *2.4. Jen se přiznej, že ti scházím* Pár lučních květů V tom horkém létu Jsem ti tenkrát natrhal Pár lučních květů připomíná Že týdny kolem běží dál a dál I naše léto končí Já zůstal chvíli sám Však najednou tě znovu potkávám O-o-ó Jen se přiznej Že ti scházím A mávej na pozdrav Řekni, jak tě těší Že jsem tu živ a zdráv Tak jen se přiznej Že ti scházím I kdybys měla lhát Ať zas můžu jednou klidně spát Sám s loňským létem Dál chodím světem Krokem nocí bezesných Sám s loňským létem Všude hledám Tvá ústa, která voní po růžích Když kolem stromy zlátnou A prázdná je i pláž Já nevěřím Že na mě nečekáš O-o-ó Jen se přiznej Že ti scházím A mávej na pozdrav Řekni, jak tě těší Že jsem tu živ a zdráv Tak jen se přiznej Že ti scházím I kdybys měla lhát Ať zas můžu jednou klidně spát Jen se přiznej Že ti scházím A mávej na pozdrav Řekni, jak tě těší Že jsem tu živ a zdráv Tak jen se přiznej Že ti scházím I kdybys měla lhát Ať zas můžu jednou klidně spát *2.5. Nebudu spát* Nebudu spát, já dnes nebudu spát Od hor fouká jarní fén Ten mě táhne, táhne ven, z lůžka ven Nebudu spát, já dnes nebudu spát Chodím sám svým podkrovím A ty čekáš, já to vím, já to vím Svět se skládá ze dvou stínů A dvou úst, těch mých a tvých V noci s vůní po jasmínu Spát je hřích, spát je hřích Nebudu spát, já dnes nebudu spát Měsíc couvá za mračna Ty má lásko zázračná, zázračná Nebudu spát, já dnes nebudu spát Kde se loubí stýkají Pojď se líbat potají, potají Svět se skládá ze dvou stínů A dvou úst, těch mých a tvých V noci s vůní po jasmínu Spát je hřích, spát je hřích *2.6. Září bílý sníh (& Olga Matušková)* Vchází noc, svíčky září Vítá nás vlídnou tváří Vchází k nám s košem snů Těch tvých a mých A v ní modrou tmou září bílý sníh Zkus mě mít rád Co si víc přát Okolo dech tají zázračná noc Jen mě líbej dál O to já stál Budem žít v ráji s vůní Vánoc Ráda mám noční mráz Do pár svátků Jdu ulicí modrou tmou, září bílý sníh *2.7. Buď pořád se mnou* Buď pořád se mnou, lásko sladká Ten slib ti nevrátím Až prach se zvedne po šarvátkách Mé bude tvým Jak dobrý přítel pohleď se mnou Vstříc možná trpkým hodinám A smiř se s pravdou nepříjemnou Že i tvůj milý má slabou chvíli Že dostal strašný strach být sám Přestože vidím kamarády Kterak se ke mně točí zády Věřím, že třeba sám a sám Dál pravdu mám V životě asi žádná víra Samotná zámky neotvírá Vím, že se musím za ni prát Prát se i s tím, co mě svírá Jen ty buď se mnou, lásko sladká Tvůj úsměv je mé bázně štít A tak tu stojím bez pozlátka Až jednou zmizí, co je mi cizí Jen pro tvůj ú-směv chtěl bych žít Chtěl bych žít, chtěl bych žít Chtěl bych žít, chtěl bych žít (Chtěl bych žít, chtěl bych žít, chtěl bych žít...) *2.8. Doktorát z průšvihů* Říkával táta Že si budu žít, štěstí mít Říkával táta Že to zvládnu, stačí jen víc chtít Jenže já vždycky šláp Z deště rovnou pod vokap Byl jsem nešika a kdekdo se mi smál Měl jsem hlavu kudy tam Jednou bouli, jeden šrám Den co den, ale svět se točil dál Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád Říkala máma Na všechny se máš pěkně smát Říkala máma O tebe se budou holky prát Jenže já vod těch dob O žádnou jsem nezakop Co by stála o to, abych si ji vzal Kámoš Amor, ber jak ber Prostě zklamal, amatér Tak jsem sám, no a svět se točí dál Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád Říkala bába Taky budeš jednou mít vlastní dům Říkala bába Každou vteřinou jsi blíž těm dnům Jenže já, pro pět ran Mám jen kytaru a stan Co jsem, pánbůh ví kde, koupil nebo vzal Tak si žiju a jsem rád Mám co dělat, mám kde spát Léta jsou, no a svět se točí dál Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád Hluboce v tý chvíli smeknu Hluboce v tý chvíli smeknu Seberu síly a řeknu Že i tak jsem tu byl rád Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád *2.9. Jsem svým pánem* Možná, že se mýlím Když tak vsázím na svůj styl Ať přihlásí se někdo Kdo se nikdy nemýlil Radši budu jeden omyl Střídat jiným omylem Dokud nebudu stát aspoň Jednou nohou před cílem Už jsem potkal spoustu lásek Moc mladých na můj vkus Stovky písní už jsem zpíval Až po nejsmutnější blues Když to nesedělo láskám Tak řek jsem, ať si jdou Někam jinam hledat Jiný štěstí s jinou kapelou Tak cestou chytám múzy Když mi lásky odejdou Někdy mám jich kolem tolik Že se mi sem nevejdou Znám i slabé chvilky Když mé múzy jsou ty tam Když konečně se zpátky vrátí Jsem rád, že je mám Jsem svým pánem v tom, co zpívám Mě každý tón dovede hřát Svým pánem v tom, co zpívám Budu dál a budu rád Sám ani nevím Kolik písní znám Musí jich být hodně Snad to jednou spočítám Dnes mám stále méně času Tak proč na místě stát Dokud někde čeká někdo Komu stojí za to hrát A tak kráčím stále dál A je mi náramně Dnes někde potkám štěstí Zítra štěstí potká mě Až jednou budu zpětně Své kroky počítat, řeknu: Každý z nich mi za to stál A všude byl jsem rád Jsem svým pánem v tom, co zpívám Mně každý tón dovede hřát Svým pánem v tom, co zpívám Budu dál a budu rád Budu dál a budu rád Budu dál a budu rád *2.10. Den jde spát (& Olga Matušková)* Den jde spát, černají stíny Den jde spát za tmavý práh Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny Rašících trávníků v zahradách Tou tmou až k nám dolétá Tisíc tónů hvězdných sfér Tou tmou, když svět má rám ztemnělý Jako nejčernější tér Den jde spát, černají stíny Den jde spát za tmavý práh Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny Rašících trávníků v zahradách Tou tmou, hebkou jako jemný plyš Zní stará hudba jímavá, hudba jímavá Tak mě objímej, ty, má lásko, smíš A zkus mi říct, co se dívkám říkává Den jde spát, černají stíny Den jde spát za tmavý práh Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny Rašících trávníků v zahradách Den jde spát, černají stíny Den jde spát za tmavý práh Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny Rašících trávníků v zahradách Den jde spát, černají stíny Den jde spát za tmavý práh Den jde spát a noc je tady s vůní hlíny Rašících trávníků v zahradách *2.11. Znám starý mlýn* Znám starý mlýn, už ho znám pár zim Dvůr, modrou tůň, šikmý štít Sem jezdívám se svým trápením Prach všedních dnů z očí smýt Když se cítím sám A starost mám a soužení Všechno je to tam a začínám se bát Že se ten můj pech a Krátký dech už nezmění Vezmu klíč a hurá Pryč tam, kde jsem rád Znám starý mlýn, už ho znám pár zim Dvůr, modrou tůň, šikmý štít Sem jezdívám se svým trápením Prach všedních dnů z očí smýt V trávě voní kmín a v lese douška mateří Kolem cesty mech a kůra bříz a jív Stačí jen tu vůni prostě dýchnout u dveří Z plných plic a není nic, co bylo dřív Znám starý mlýn, už ho znám pár zim Dvůr, modrou tůň, šikmý štít Sem jezdívám se svým trápením Prach všedních dnů z očí smýt Znám starý mlýn, už ho znám pár zim Dvůr, modrou tůň, šikmý štít Sem jezdívám se svým trápením Prach všedních dnů z očí smýt *2.12. Náš dům stál na konci předměstí* Náš dům stál na konci předměstí - poslední Kousek dál už končí dláždění Měl komín s anténou A révu spletenou Oblékal jak raglán Když k nám teplý vítr zafoukal Náš dům stál, kde zvonek tramvají - konečná Rozléhal se rovnou do polí Stín hodin slunečních Bez vteřin zbytečných Pomalu se loudal Jen já stále někam pospíchal Dálnicí já se vrátím Za volantem někdy o tom sním Dálnicí cestu zkrátím Až dohoním čas, tak obracím (tak obracím) Náš dům stál, kde mírné stoupání - začíná Kousek dál se motel vypíná Má révu z neónů A trávník z betónu Prozradí, že nezná tu stráň Kde já jednou vyrůstal Dálnicí já se vrátím Za volantem někdy o tom sním Dálnicí cestu zkrátím Až dohoním čas, tak obracím (tak obracím) Náš dům stál na konci předměstí - poslední *2.13. Tajná láska* Vždycky rád se vracím Ke vzpomínce z dětství, na to léto tenkrát Když jsem byl malý střapatý kluk V tůni snů to cinká Jako v strojku hracím A jak sám se v sobě ztrácím Vůni sena zas cítím z luk Vidím dívku stát Tvář jí vítr laská a stydím se říct Že ji nejspíš mám rád Že je má tajná láska, má tajná láska Že chci jít jen tou loukou Vedle ní a nic víc Lásko tajná, lásko pravá Lásko sladká, veliká Kam tě osud, kam tě zavál Proč se barvy mění v šeď A proč chápu právě teď Jak ten život chvátá dál Toulávám se v lukách Když kraj se létu vzdává A v žáru slunce tráva Sladce voní a stejně jako dřív Hledám svou lásku tajnou A jen vítr přítel němý Možná ví, jak se mi stýská po ní Lásko tajná, lásko pravá Lásko sladká, veliká Kam tě osud, kam tě zavál Proč se barvy mění v šeď A proč chápu právě teď Jak ten život chvátá dál Jak ten život chvátá dál *2.14. Co děláš, to dělej rád* Můj táta byl jen střízlík Měl sílu nevelkou Ale jak jsem ho znal Byl větší než král Jenom jedinou myšlenkou Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Když jsem se někdy díval Jak mámu objímal Tak natáhnul krk A lišácky mrk Nato hned mi povídal Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Ač z tváří mu úsměv zářil Někdy taky smůlu měl Pak zaplakal A když jsem se ptal Řek mi, proč bych nebrečel Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Vidím ten den jak včera Když nám horečkou zbled Ale dřív, než zhas Stačil pozvednout hlas A pak mi řek naposled Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Co děláš, to dělej rád *2.15. Možná, že mi máváš (& Olga Matušková)* Při každém ohlédnutí Ztrácím kousek Tebe Proč jsi zůstala stát Tam, kde zem dotýká se nebe Říkal jsi, můžeš si jít To se zapřít nedá Nad hlavou slunce máš Že Tvou tvář hledá Nevnímáš Možná, že mi máváš A Tvé slzy patří k loučení Ale vím, jestli půjdeš dál Nenecháš mi cestou znamení Možná, že mi máváš Možná, že se mi to jenom zdá Ale už vím, že se nevrátíš A že nevrátím se já Při každém ohlédnutí Cesta víc je šedá Pospíchá i Tvůj stín A za Tebou prach vítr zvedá Řekla jsi, můžeš si jít To se zapřít nedá Nad hlavou slunce máš Že Tvou tvář hledá Nevnímáš Možná, že mi máváš A Tvé slzy patří k loučení Ale vím, jestli půjdeš dál Nenecháš mi cestou znamení Možná, že mi máváš Možná, že se mi to jenom zdá Ale už vím, že se nevrátíš A že nevrátím se já *2.16. Tam nad tou hrází* Je mlází a rybník a nad ním hráz Kterou tak dobře znám Bůhví kolikrát v jarních nocích Býval jsem tam a né sám, né sám V těch nocích tenkrát A krásně nám tam cvrček v trávě hrál A můj a její stín byl blíž a blíž A vlídní fauni hráli škály stále blíž Někde opodál Tam nad tou hrází, kde věnčí mech Borové mlází, stín se stínem, když jim Touha krátí dech v jarních večerech Dál se potají schází Tam nad tou hrází, tam zůstal svět Který mi schází, jen do vln času Místo kamínků, člověk vzpomínku Smutně hází, hází Rybník v lučinách a nad ním hráz Odkud jsem tak rád hrstí kamínků čeřil tůň Já nevím, jestli teď si umím hrát S tou tůní jako za mlada Jsem sám a léta jdou, až náhle udiví Že dívčí stíny dávno jsou ty tam A vlídný faun, ten, co nás Lákal k lásky hrám, už je šedivý Tam nad tou hrází, kde věnčí mech Borové mlází, stín se stínem, když jim Touha krátí dech v jarních večerech Dál se potají schází Tam nad tou hrází, tam zůstal svět Který mi schází, jen do vln času Místo kamínků, člověk vzpomínku Smutně hází, hází Já vím, já vím, já vím *2.17. Léta pádí* Léta pádí, pád, pryč je mládí Včera sis hrál, teď stárneš A čas jde dá-ál Já jsem ještě před pár lety Denně chodil na zálety Láskou jsem si krátil chvíli dlouhou Když jsem díky barytónu Zapěl tu anebo onu Romantické dívky jihly touhou Roky jdou a tak dále Dívky jsou mladé stále A já, to se ví, ještě zpívám Ale potkat jak Faust Mefista Tak na tu smlouvu já svůj Autogram taky dám Léta pádí, pád, pryč je mládí Kde je vzít neuvádí Teď v žádných zprávách, ó Léta pádí, pád, pryč je mládí Včera sis hrál, teď stárneš A čas jde dál Léta pádí, pád, pryč je mládí Včera sis hrál, teď stárneš A čas jde dál *2.18. Ten život za to stál* Když padá déšť Řekni: Jen víc a houšť Ať zrno má z čeho růst Z trávy je louka A z písku je poušť A hody může střídat půst Ten, kdo z vás bez fištrónu není To, co chci říct, už asi ví Sešlápnout plyn a jet dál, co to dá Dřív, než nám hlavy zšediví Já vždycky žil Jak může a má žít chlap Víno jsem píval, zpíval A rád jsem se smál Čas, který pádí Sem tam i na mě šláp Čert vem pár šrámů Ten život za to stál Ať jsou tu závěje, mráz, nebo hic Listopad, září, či máj Jsi tu a vnímáš, buď rád, co chceš víc Svět je tvůj míč, tak si hraj Foukat si bebí, to se nemá A lítost lidem nesvědčí Tak se té zásadě uč radši dřív Než tě sám život přesvědčí Já vždycky žil Jak může a má žít chlap Víno jsem píval Zpíval a rád jsem se smál Čas, který pádí Sem tam i na mě šláp Čert vem pár šrámů Ten život za to stál *2.19. Proč bych nepřiznal* Proč bych nepřiznal Že jsem lásku sliboval Ve svých písních Seznam dívčích jmen Ten mám navždy utajen Ve svých písních Možná si někdy vzpomenou Chtěly zůstat Zuzanou Když jsem zpíval „mám tě rád” A proto paměť ztrácím To, když se někdy vracím Ve svých písních Tak proč bych nepřiznal Že jsem lásku sliboval Ve svých písních Stejně neminul by den A já byl bych usvědčen Ve svých písních Možná, že máš schovanou Desku dávno ohranou To pak nemá cenu lhát A proto paměť ztrácím To, když se někdy vracím Ve svých písních Nemám rád pláč Když do očí tvých se někdy vkrádá Vždyť přeci nejsem to já Kdo do textů mých slova vkládá Tak proč bych nepřiznal Že jsem lásku sliboval Ve svých písních Neminul by den a já Byl bych usvědčen Ve svých písních Možná, že máš schovanou Desku stokrát ohranou Už nemá cenu lhát Proto paměť ztrácím To, když se někdy vracím Ke svým písním Proto paměť ztrácím To, když se někdy vracím Ke svým písním *2.20. Ty a já* Mám rád tvé barvy k jarním náladám Tvou zeleň, jež ti dává rám Tvůj most, tvůj hrad, tvůj chrám Vídám rád tvou řeku s rušným nábřežím Kde vím, že navždy náležím Jen sem, kde každý kámen znám Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš Ta stálost nás chválí tím spíš Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí Ty a já si patříme jak dar Jak milenecký pár Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Do tvých zpívám já Mám rád tvé střechy a tvé dláždění Tvé strasti a tvé trápení Tvůj tep, tvůj pláč, tvůj smích Bloumám rád tam, kde tvůj orloj zůstal stát Tvou hudbu v sobě slýchám hrát Ať žár je či se snáší sníh Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš Ta stálost nás chválí tím spíš Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí Ty a já si patříme jak dar Jak milenecký pár Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Já... já... Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já *2.21. Tisíc mil (& Helena Vondráčková)* *Oba:* V nohách mám už tisíc mil Stopy déšť a vítr smyl A můj kůň i já jsme cestou znavení Těch tisíc mil, těch tisíc mil Má jeden směr a jeden cíl Bílej dům, to malý bílý stavení *Waldemar:* Je tam stráň a příkrej sráz Modrá tůň a bobří hráz Táta s mámou, který věřej dětskejm snům *Oba:* Těch tisíc mil, těch tisíc mil Má jeden směr a jeden cíl Jeden cíl, ten starej známej bílej dům *Waldemar:* V nohách mám už tisíc mil Teď mi zbejvá jen pár chvil Cestu znám a ta se tam k nám nemění *Oba:* Tisíc mil, těch tisíc mil Má jeden směr a jeden cíl Bílej dům, to malý bílý stavení *Waldemar:* Kousek dál a já to vím Uvidím už stoupat dým Šikmej štít střechy čnít k nebesům *Oba:* Těch tisíc mil, těch tisíc mil Má jeden směr a jeden cíl Jeden cíl, ten starej známej bílej dům Jeden cíl, ten starej známej bílej dům Jeden cíl, ten starej známej bílej dům *2.22. Ďáblovo stádo* Po zasmušilé pustině jel Starý honec krav Den temný byl a ševelil Dech větru v stéblech trav Tu honec k nebi pohleděl A v hrůze zůstal stát Když z rozedraných oblaků Viděl stádo krav se hnát Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé A na bocích mu plápolaly cejchy řežavé A oblohou se neslo jejich kopyt dunění A za ním jeli honáci až k smrti znavení Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak A marně stádo stihali, jak mračno stíhá mrak A proudy potu máčeli jim tvář i košili A starý honák uslyšel jejich jekot kvílivý Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou Tu jeden honec zavolal a pravil: „Pozor dej Svou duši hříchů uvaruj a ďáblu odpírej Bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát A nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát” Jupijahéj, jupijahou To přízraky táhnou tmou Přízraky táhnou tmou *2.23. Tak páni, dámy a balím (& Olga Matušková)* Tak, páni, dámy, a balím Jde se dál a všechno musí stranou Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát A snad někdy na shledanou Všechno se jak známo končí Tenhle chór už taky sotva chrčí Kdo z vás má hlas jak zvon Tak ať jen chytne tón A jedem a ať to frčí Tak, páni, dámy, a balím Jde se dál a všechno musí stranou Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát A snad někdy na shledanou Všechno se jak známo končí Kolem nás už hvězdy zvolna blednou Než nám potřetí náš refrén uletí Tak já si ho dám ještě jednou Tak, páni, dámy, a balím Jde se dál a všechno musí stranou Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát A zas někdy na shledanou Tak, páni, dámy, a balím Jde se dál a všechno musí stranou Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát A snad někdy na shledanou Tak, páni, dámy, a balím Jde se dál a všechno musí stranou Zas jinam půjdu hrát, tak sbohem nastokrát A snad někdy na shledanou *CD 3* *3.1. Korzár* V ranní bríze mraky pádí jako stádo splašený Každou chvíli se tu bouře rozječí Nikde obrys lodní zádi, nikde brázdy zpěněný Kdo se bál, ten dneska zůstal v bezpečí Ale já musím dál se svou lodí jménem Korzár Jejích pár všivejch tun je to jediný, co mám My dva jsme silnej pár, já s lodí jménem Korzár Já a Korzár Mladá bríza už se zdvíhá Plachta tvář jí nastaví Ranní příliv přidá hloubce ještě sáh Racek štíhlým křídlem stříhá Moři krejzlík bělavý Loď jak delfín plavně klouže po vlnách Ale já musím dál se svou lodí jménem Korzár Jejích pár všivejch tun je to jediný, co mám My dva jsme silnej pár, já s lodí jménem Korzár Já a Korzár Tahle bríza na mě číhá A jak cítím její pach Nese déšť a nese kroupy, nebo sníh Dneska ráno kotvy zdvíhá Jenom blázen nebo vrah A ta cesta nutně skončí v nebesích Ale já musím dál se svou lodí jménem Korzár Jejích pár všivejch tun je to jediný, co mám My dva jsme silnej pár, já s lodí jménem Korzár Já a Korzár, Korzár, Korzár, a já Korzár, Korzár, Korzár, Korzár *3.2. Tropicana* Byla to krásná loď, Tropicana Svého času snad vůbec nejkrásnější Jenomže přepych a módní komfort Ještě z žádného parníku neudělali dobrou loď Příliš brzo zastarala, Tropicana Cestujících čím dál míň Až se v přístavu objevil nápis: Na prodej Tady kotví rok už málem Nese na svých bedrech tíhu pout Odepsána admirálem Ještě touží na vlnách se vzdout Ještě čeká slůvka díků Ještě signál od parníků Jenže podle námořníků Nikdo na ní netouží už plout Tropicana, bílý šíf Před léty byl všech moří pán Tropicana, plout jak dřív To pýchou hřměl by oceán Tady kotví mdlá a fádní Mezi ní a mořem ční teď hráz Nikde náklad, plavci žádný Tak co zbývá z včerejších všech krás Zapomeň svou pýchu marnou Dno je bídnou noclehárnou Sebehezčí šífy stárnou A ten úděl potrefí i nás Tropicana, bílý šíf Před léty byl všech moří pán Tropicana, plout jak dřív To pýchou hřměl by oceán *3.3. Hříšník a fláma* Málo, málo mám, čím tvou lásku splatím Můžu dát ti zatím jenom žal Až tam v dálavách zahouká můj šíf Pláchnu ti jak dřív, a popluju dál Hříšník a fláma a firma všem známá Jsem já (já, já, já) Šelma všech šelem, flink duší i tělem Jsem já (já, já, já) Čím dřív, tím jen líp, sbohem dej mi, lásko má Rošťák a špína a nátura líná A lump a lhář jsem já Vášeň má je plout brázdou bílejch flotil Stálejší je motýl, já se znám Dej si, dej si říct, se mnou máš jen kříž Mořskej vlk, jak víš, ten stačí si sám Hříšník a fláma a firma všem známá Jsem já,(já, já, já) Šelma všech šelem, flink duší i tělem Jsem já (já, já, já) Čím dřív, tím jen líp, sbohem dej mi, lásko má Rošťák a špína a nátura líná A lump a lhář jsem já (Hříšník a fláma a firma všem známá jsem já) Já, já, já (Šelma všech šelem, flink duší i tělem jsem já) Já, já, já Čím dřív, tím jen líp, sbohem dej mi, lásko má Rošťák a špína a nátura líná A lump a lhář jsem já, já, já, já Rošťák a špína a nátura líná A lump a lhář jsem já *3.4. Tuhle rundu platím já* Já u maríny sloužil A po mořích se ploužil A každej všivej oceán Se pro mě v louži zoužil Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já Jó - s lodí jménem Bella Co do Šanghaje jela My rok a půl stáli v Liverpoolu Nalitý jak děla A jedna mladá treska Moc milá a moc hezká Ta s kytkou v tlamě čeká na mě Možná ještě dneska Pět let jsem pár svejch oudů Myl jenom v Golfským proudu Snil o slečně, než konečně Jsem stoup na rodnou hroudu Teď mám jen jedno přání Už nechat vandrování Mít hospodu a pro vodu Už nikdy nebejt k mání Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já Jó, hó, hó - tuhle rundu táhneš sám *3.5. Santiano* Kdo o sobě chce říct, že je námořník Měl by znát Santiano Bílou loď, co má štíhlou příď Jak ty krásný holky u nás V Saint-Malo Sem s písničkou a dokola Johohó, Santiano Když Bůh dá, tak už ráno Kotva žbluňkne doma u mola Jen koření od zádi až po špici Veze k nám Santiano Celá loď voní skořicí Jak ty sladký holky U nás v Saint-Malo Sem s písničkou a dokola Johohó, Santiano Když Bůh dá, tak už ráno Kotva žbluňkne doma u mola A ten, kdo nešel spát, slyší vítr hrát V ráhnoví Santiána Zpívá mi tu, co já mám rád Co ji zpívaj všechny holky u nás v Saint-Málo Sem s písničkou a dokola Johohó, Santiano Když Bůh dá, tak už ráno Kotva žbluňkne doma u mola Tvou přídí zatím dál vlny zmítají Ale já, Santiano Vidím, jak nás vítají Všechny holky u nás doma v Saint-Malo Sem s písničkou a dokola Johoho, Santiano Když Bůh dá, máme vyhráno Kotva žbluňkne doma u mola *3.6. Kotva na přídi* Cesta končí, dál nic není A za tvým oknem Víc nevidím stín Cesta končí, liché snění Konec vět, konec slov Co se změní? Tak tu stojím, k bílým bójím Chtěl bych vést touhu svou Tam chtěl bych vést touhu svou Co za to dám, ó-hó-hó Kotvu na přídi, lásko má Modravou plachtu a dým Tužku básníka, lásko má I ten rým, i ten rým Racky nad hlavou, lásko má Horký den, pokojný stín Tohle jen tobě, lásko má Rozdat smím Větru vání, led i tání Jarní déšť, říční proud To chci ti dát V prázdných dlaních nemá stání Ani rým, ani stesk, ani přání Tak tu stojím, k bílým bójím Chtěl bych vést touhu svou Tam chtěl bych vést touhu svou Co za to dám, ó-hó-hó Kotvu na přídi, lásko má Modravou plachtu a dým Tužku básníka, lásko má I ten rým, i ten rým Racky nad hlavou, lásko má Horký den, pokojný stín Tohle jen tobě, lásko má Rozdat smím *3.7. Námořnickej bál* Vlajky krásně vlály a v přístavu byl bál My na palubě stáli a já na bendžo hrál A holky byly krásný a uměly se smát A všichni byli šťastni A každej tam byl rád I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je vesele, je neděle a námořnickej bál Dvě se mi tam líbily a třetí ještě víc A co mi všechno slíbily, vám nechci ani říct A dávaly nám řízky a měly pružnej krok A všechny rády whiskey a taky rum a grog I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je vesele, je neděle a námořnickej bál Náš bocman jménem Líko a jinak príma kluk Pak pil i kozí mlíko a bylo mu to fuk A byl tam taky funebrák, no, takovejdle chlap Ten ztratil brejle, neví jak, a pak si na ně šláp I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je vesele, je neděle a námořnickej bál A s holkou sladkou jako fík byl každej nóbl pán Ač byl prostej námořník anebo kapitán A v kupkách seno stálo, tak suchý akorát Co vám se potom zdálo, už nemusíte znát I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Jen vesele, je neděle a námořnickej bál I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál Je neděle a v sále je námořnickej bál *3.8. Až se má loď zpátky vrátí* Nikde déšť, nikde mrak Voda šplouchá jen tak Slanej vítr mou loď žene sám Pryč je zlej uragán Modro mám ze všech stran Když se zpátky vracím tam k nám Písek v zátoce bude ze zlata Na něm děvčata se budou smát Zkrátka velkej sběh, lidí plnej břeh Až se má loď zpátky vrátí Ryb už mám plnou síť A tak nám, slunce, sviť Na tu pouť, kterou já dobře znám Kde mě racek chechtavý Vždycky křídlem pozdraví Když se zpátky vracím tam k nám Každej námořník mi to dosvědčí Chlapům nesvědčí bejt dlouho sám S tebou, lásko má, budu v bezpečí Až se má loď zpátky vrátí Ještě pár mořskejch mil Už se cíl přiblížil Kde se dá zahnat žízeň jako trám Krčma plechem pobitá Ta mě první přivítá Když se zpátky vracím tam k nám Hlava na hlavě v družné zábavě Bude na trávě pod okny stát Aby každej zhlíd ten můj apetít Až se má loď zpátky vrátí Tam, kde sad vrhá stín Hlavu dám na tvůj klín Co ty víš, jak jsem rád, že tě mám Na tvý ústa, na tvou pleť Myslím pořád, nejvíc teď Když se zpátky vracím tam k nám Každej námořník mi to dosvědčí Chlapům nesvědčí bejt dlouho sám Spolu, lásko má, budem v bezpečí Až se má loď zpátky vrátí *3.9. Moře hučí* Moře hučí, jachta se na vlnách kývá Vlajka se třepetá, posádka je zpitá Nad obzorem se už stmívá Až jitro vzplane, kapitán rozkazy hodí Křižník nás nenapad, plujem dál na západ Píseň zní celou lodí Až své zboží vyklopíme Radost bude nás hřát Dolary si rozdělíme Vášní počne zrak plát Hudba bude, zpěv a ženy Zlý osud se v rumu utopí Zítra možná, že za hrdlo Někoho z nás chopí Míle vpředu křižníku děla se blyští Vlajku hned strhněte, směr na jih zaměřte Než bok jachty roztříští Křižník zklamal, mizí nám za chvíli malou Posádka se raduje, že v přístav dopluje Píseň hřímá palubou Až své zboží vyklopíme Radost bude nás hřát Dolary si rozdělíme Vášní počne zrak plát Hudba bude, zpěv a ženy Zlý osud se v rumu utopí Zítra možná, že za hrdlo Někoho z nás chopí Hudba bude, zpěv a ženy Zlý osud se v rumu utopí Zítra možná, že za hrdlo Někoho z nás chopí *3.10. Cesta mořem* Cesta mořem, cesta toulavá Námořník svou lásku rozdává Kdo chce s námi kolem světa plout Ten na lásku si nesmí vzpomenout A když vítr plachty napíná Moře nám svou píseň zazpívá Až zas poplujem v širou dál Kdo z vás by se jen, hoši, bál Nikdo z nás cest dalekých se neleká V přístavu nás nikdo víc už nečeká Tu lásku, kterou lodník má Dávno jiný objímá Život pro nás nic není, jenom samý loučení Nevím, proč bych teda tolik o něj stál Život pro nás nic není, jenom samý loučení Nevím, proč bych teda tolik o něj stál Ztracený a opuštěný v tmách Potácí se koráb na vlnách Bouře o něj tříští zlobu svou Za chvíli nám zmizí pod vodou Námořník, co v životě měl rád Naposledy smí si zazpívat Až zas poplujem v širou dál Kdo z vás by se jen, hoši, bál Nikdo z nás cest dalekých se neleká V přístavu nás nikdo víc už nečeká Tu lásku, kterou lodník má Dávno jiný objímá Život pro nás nic není, jenom samý loučení Nevím, proč bych teda tolik o něj stál Život pro nás nic není, jenom samý loučení Nevím, proč bych teda tolik o něj stál *3.11. Mariňák* Stařičký kapitán, kterému whiska Jak slzy kapala na vousiska Dovedl vyprávět baladu Při které udělal náladu Hromoval, zaklel, zhluboka vydech Než začal vyprávět podivný příběh O tanci, který všem nohy zvedal Který každého rozkolébal On mariňák byl šilhavý Měl nohy do „O”, krok houpavý A ona byla výstavní Ukázka krčmy přístavní Když ti dva pospolu Courali se po molu Každý zůstal stát A musel se podívat A jak tak chvíli koukal Hned sám se v bocích houpal Jak když má krindapána Kymácející se palubu pod nohama A tak z té záliby Vyšel swing, tanec bez chyby První dal mu vznik Opilý námořník A jak tak chvíli koukal Hned sám se v bocích houpal Jak když má krindapána Kymácející se palubu pod nohama A tak z té záliby Vyšel swing, tanec bez chyby První dal mu vznik Opilý námoř, opilý námoř, opilý námořník *3.12. Ó řebíčku zahradnický* Ó, řebíčku zahradnický Ó, růžičko voňavá! Kerak na tě zapomenu Dyž to není věc možná Kerak na tě zapomenu Dyž to není věc možná Zapomenu-li přec jednou Zas mi lidi zpomenou Žes bejvala upřímnější Dyž sem chodil za tebou Žes bejvala upřímnější Dyž sem chodil za tebou *3.13. Prstýnek z lásky* Já dívce prstýnek z lásky dal Na štíhle bílou dlaň A říkal: Lásko má Tenhle kroužek navěky chraň A říkal: Vážně, lásko má Ten kroužek navždy chraň Já dívce prstýnek z lásky dal Když v hájku červenal vřes A teď se ptám a ptám Má-li, má ho ještě i dnes A teď jen v duchu ptám se, ptám Zda má ho ještě dnes Já dívce prstýnek z lásky dal Na štíhle bílou dlaň A říkal: Lásko má Tenhle kroužek navěky chraň A říkal: Vážně, lásko má Ten kroužek navždy chraň *3.14. Když jsem já sloužil (& Olga Matušková, Mojmír Balling, K.T.O.)* Když jsem já sloužil to první léto Vysloužil jsem si kuřátko za to A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře Když jsem já sloužil to druhý léto Vysloužil jsem si kačenu za to A ta kačka bláto tlačká A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře Když jsem já sloužil to třetí léto Vysloužil jsem si husičku za to A ta husa chodí bosa A ta kačka bláto tlačká A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře Když jsem já sloužil to čtvrtý léto Vysloužil jsem si vepříka za to A ten vepř jako pepř A ta husa chodí bosa A ta kačka bláto tlačká A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře Když jsem já sloužil to pátý léto Vysloužil jsem si telátko za to A to tele hubou mele A ten vepř jako pepř A ta husa chodí bosa A ta kačka bláto tlačká A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře Když jsem já sloužila to šestý léto Vysloužila jsem si krávu za to A ta kráva mlíko dává A to tele hubou mele A ten vepř jako pepř A ta husa chodí bosa A ta kačka bláto tlačká A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře Když jsem já sloužil to sedmý léto Vysloužil jsem si kus vola za to A ten vůl jako kůl A ta kráva mlíko dává A to tele hubou mele A ten vepř jako pepř A ta husa chodí bosa A ta kačka bláto tlačká A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře A ten vůl jako kůl A ta kráva mlíko dává A to tele hubou mele A ten vepř jako pepř A ta husa chodí bosa A ta kačka bláto tlačká A to kuře krákoře běhá po dvoře Má panenka pláče doma v komoře *3.15. Směs lidových písní (Co se to tam blejská - Pred naší je zahrádečka - Fuč, větérku, z podole /& Helena Vondráčková/ /fujara/ - Husári, husári)* *Co se to tam blejská* Co se to tam blejská Pod tou dolinou, pod tou dolinou Císařský dragouni, císařský dragouni Po mostě jedou, po mostě jedou Zachovej je, Bože Od zlý příhody, od zlý příhody Aby žádnej nespad, aby žádnej nespad Z koně do vody, z koně do vody *Pred naší je zahrádečka* Pred naší je zahrádečka, zelená sa A v ní roste garafiát, netrhá sa Já ho musím utrhnúť, gdybych tam měl zahynúť Nemožem ťa, duša moja, zapomenuť Já ho musím utrhnúť, gdybych tam měl zahynúť Nemožem ťa, duša moja zapomenuť Gdyž sa ti vojenští páni dověděli Že už je ten garafiát utrhnutý Neb Janíčka chytali, až ho v púto zakuli A do Brna až na Špilberg ho zadali Neb Janíčka chytali, až ho v púto zakuli A do Brna až na Špilberg ho zadali *Fuč, větérku, z podole (& Helena Vondráčková) (fujara)* *Waldemar Matuška doprovází Helenu Vondráčkovou hrou na fujaru.* Fuč, větříčku, z Podolé Z Podolé Zroň jablíčko lebo dvě Lebo dvě Něraňaj ně zelené Zelené Ale radši červené Červené V zeleném je červíček Červíček A v červeném Janíček Janíček *Husári, husári* Husari, husari, pěkné koně máte Zverbujem sa já mezi vás Kterého ně dáte Zverbujem sa já mezi vás Kterého ně dáte *3.16. Zdálo se mně, má panenko* Zdálo se mně, má panenko Dnes v noci o tobě Jak jsem spolu tancovali V tej naší hospodě Ta naše hospoda je pěkně stavěná Ta naše hospoda je pěkně stavěná Stavěla jí má panenka Zlatejma cihlama Ta naše hospoda je pěkně stavěná Ta naše hospoda je pěkně stavěná Stavěla jí má panenka Zlatejma cihlama Škoda, škoda, má panenko Že to byl pouhej sen Že z tý naší velký lásky Zbyla hospoda jen Ta naše hospoda je pěkně stavěná Ta naše hospoda je pěkně stavěná Stavěla jí má panenka Zlatejma cihlama Ta naše hospoda je pěkně stavěná Ta naše hospoda je pěkně stavěná Stavěla jí má panenka Zlatejma cihlama *3.17. Já se touhle cestou dám* Sedím si v sedle jak na trůnu A mířím k Jimovu saloonu Koumám si, koumám o štěstí A najednou je tu rozcestí Tři cesty, každá je jinačí Dvě v mechu, třetí v bodláčí Dvě rovný, třetí sem a tam A co myslíte, že já udělám Já, já, já, já, já, já Já se zrovna touhle cestou dám Bůh ví proč a jen Bůh ví kam (Sám Bůh to ví) Jedu a myslím na Jima Co pro mě v šenku asi má Myslím na toho prevíta Čímpak mě asi přivítá Jedu a vím, že už za chvilku Uvážu unavenou kobylku A že za tuhle cestu plnou kamení Sám Hospodin mě odmění Já, já, já, já, já, já Já se zrovna touhle cestou dám Bůh ví proč a jen Bůh ví kam Jedu a rvu se o křoví A v duchu si říkám přísloví Že k ráji cesta ta i ta Jde kamením a je trnitá Já kašlu na cesty z betonu Ty nevedou k Jimovu saloonu Ať si mám v kůži třeba deset děr Hlavně že držím ten správnej směr Já, já, já, já, já, já Já se prostě vždycky musím dát Vlastní cestou, kterou cválám rád Já, já, já, já, já, já Já se prostě vždycky musím dát Vlastní cestou, kterou cválám rád *3.18. Mým domovem ztichlá je putyka* Příteli melancholiku Druhu mé duše tulácké Pod kterým nebem zhasnou as Životy naše žebrácké? Ve zlatém víně ztopíme Tyranský rozmar paměti Zpívat budem, zapomenem Na lásku, smrt i prokletí Mým domovem ztichlá je putyka Mým štěstím je sklenice plná Mou láskou kdys bývala gotika Teď smetla ji baroka vlna Když za nocí potácím se ulicí A nahlížím do oken spáčů Jen vlastní stín mě provází A sám nad sebou pláču Když v rezavém zámku klíč zachrastí Dům zeje jak morová rána Mé štěstí se změnilo v neštěstí Já zůstal jsem sám a ty jsi sama Když za nocí potácím se ulicí A nahlížím do oken spáčů Jen vlastní stín mě provází A sám nad sebou pláču *3.19. Rikatádo* Chlapci z Rikatáda Ženou svoje stáda Po mexický hranici Zem se silně třese Stromy padaj v lese Před pistolí mířící V srdci nosí lásku Každý má svou krásku Pistol nízko u boku Neznaj strachu z Estakáda Zpívají si do kroku Rikatádo jak tornádo Letí širou stepí Koně řičí, chlapci křičí Štěstí se na ně lepí Rikatádo velmi rádo Mává sombrérem nad hlavou Rikatádo jak tornádo Stále hýří náladou Z Rikatáda chlapci, prérie jsou dravci Když to v baru neklape Sem tam pistol hlesne, falešnej hráč klesne Péra lítaj z kanape Při grogu a džinu mají z toho psinu Šťouchají se do břicha A pak celý Rikatádo Zpívá píseň do ticha Rikatádo jak tornádo, letí širou stepí Koně řičí, chlapci křičí, štěstí se na ně lepí Rikatádo velmi rádo, mává sombrérem nad hlavou Rikatádo jak tornádo, stále hýří náladou Rikatádo jak tornádo, stále hýří náladou *3.20. Niagara* Na břehu Niagary, stojí tulák starý Na svou první lásku vzpomíná Jak tam stáli spolu, dívali se dolů Až jim půlnoc spadla do klína Temně hučí Niagara, temně hučí do noci Komu vášeň v srdci hárá Tomu není pomoci Komu vášeň v srdci hárá Tomu není pomoci Střemhlav do propasti padá proud Na něm vidím tebe, děvče, plout Škoda že ten přelud Krásný nelze obejmout Škoda že ten přelud Krásný nelze obejmout Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí I ten nejkrásnější jara květ I ten kvítek jara vzala Niagára Ta jej nenavrátí nikdy zpět Temně hučí Niagara, temně hučí do noci Komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci Komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci Střemhlav do propasti padá proud Na něm vidím tebe, děvče, plout Škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout Škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout *3.21. Líbám tě dnes naposledy* Štíhlý škuner na vlnách se houpá Skryj se v mém náručí, než odliv zahučí Nebuď, dívko, na hubičku skoupá Tvůj malý plavčík už tě lásce naučí Líbám tě dnes naposledy V Yukonu už táhnou ledy Vím, jak je to s námi Vím, že tě jiný zmámí Loučím se jen symbolicky Dopadne to jako vždycky Jiný bude tě mít rád Až budu v dáli spát Když se škuner do přístavu vrátí Prvně kam musí jít Plavčík svou touhu skrýt K dívence, kde šťastně noci krátí Jako by všechnu lásku chtěl si s sebou vzít Líbám tě dnes naposledy V Yukonu už táhnou ledy Vím, jak je to s námi Vím, že tě jiný zmámí Loučím se jen symbolicky Dopadne to jako vždycky Jiný bude tě mít rád Až budu v dáli spát Když se loučí v náručí ji svírá Říká, snad za měsíc Zlíbám tvou hebkou líc Pro lásku se, děvče, neumírá Možná že nevrátím se k tobě nikdy víc Líbám tě dnes naposledy V Yukonu už táhnou ledy Vím, jak je to s námi Vím, že tě jiný zmámí Loučím se jen symbolicky Dopadne to jako vždycky Jiný bude tě mít rád, až budu v dáli spát Jiný bude tě mít rád, až budu v dáli spát *3.22. Hory čierné* Keď som sa zpovedal Farár mi povedal Keď frajerky nemám Abych si ju hľadal Héj, hory, hory, hory čierne Héj, neraz som já prešiel cez ne Héj, neraz, nedva nevečeral Héj, ani doma nenocoval Tak túžím za tebou Jak rybka za vodou A ja za tebou tak Ako za horou vták Héj, hory, hory, hory čierne Héj, neraz som já prešiel cez ne Héj, neraz, nedva nevečeral Héj, ani doma nenocoval Héj, hory, hory, hory čierne Neraz som ja prešiel cez ne (!)

? Speciální znaky: *tučně*

Přispěvatel: Můžete uvést svoje jméno nebo přezdívku

Napište prosím číslicemi: čtyři dvě pět (!)