Hudba / videoklip:

Větší část alba.

» YouTube »

Text písně:

*1. Co děláš, to dělej rád* *2. Slýchám harmoniku hrát* *3. Zhoupni se v sedle* *4. Jak se tak s námi točí svět* *5. Bloudím* *6. Jeden dům pro tři syny* *7. Cesty* *8. Nebe plný balonů* *9. Sindibád* *10. Chtěl jsem být kovbojem* *11. Buď rád!* *12. Zhoupni se v sedle* *13. Klas má zrát* *14. Kde křídly mává kormorán* *15. Doktorát z průšvihu* *16. To prý je Laura* *17. Dál padá déšť* *1. Co děláš, to dělej rád* Můj táta byl jen střízlík Měl sílu nevelkou Ale jak jsem ho znal Byl větší než král Jenom jedinou myšlenkou Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Když jsem se někdy díval Jak mámu objímal Tak natáhnul krk A lišácky mrk Nato hned mi povídal Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Ač z tváří mu úsměv zářil Někdy taky smůlu měl Pak zaplakal A když jsem se ptal Řek mi, proč bych nebrečel Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Vidím ten den jak včera Když nám horečkou zbled Ale dřív, než zhas Stačil pozvednout hlas A pak mi řek naposled Nesmíš být nikdy líný Nesmíš se práce bát Jen se snaž Jak nejlíp to znáš Co děláš, to dělej rád Co děláš, to dělej rád *2. Slýchám harmoniku hrát* Slýchám někdy harmoniku hrát Když se kolem zvolna stmívá, naslouchám jí rád Vždycky mívám v duši zvláštní napětí Když se teskná řádka tónů šerem rozletí Je to jak návrat do dětství Které je dávno to tam Snad ten smutný hráč vydal svědectví O něm notám, notám Slýchám někdy harmoniku hrát Kdosi v dálce na ní hrává A duši hladí tou hrou Blízkou a známou, blízkou a známou Když v tónech, jež se lámou Odplývá tmou, odplývá tmou Je to jak návrat do dětství Které je dávno to tam Snad ten smutný hráč vydal svědectví O něm notám, notám Slýchám někdy harmoniku hrát Kdosi v dálce na ní hrává A duši hladí tou hrou Blízkou a známou, blízkou a známou Když v tónech, jež se lámou Odplývá tmou, odplývá tmou *3. Zhoupni se v sedle* Můj kůň se jen plouží a já nejdu líp A vedro mě souží, i soumar mi chcíp Mám dávno sucho ve džbánku, žízeň jako trám Dnes kámen si ke spánku pod hlavu dám Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Můj táta byl sedlář a brácha je švec A sestra jen kouká, jak vklouzne pod čepec A strejc v kontóru dřepí a máma hlídá krám Jen já volnou stepí si dál jezdím sám Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Mám rád vůni rmenu a jízdu sem tam A cinkání třmenů, i prach, co polykám Den se zpěvem kosím a vůbec tenhle svět I klobouk, co nosím už hezkejch pár let Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Až mý tělo budou do hrobu klást Můj kůň s hřívou rudou sám bude se pást A v jámě bude chvojí a tráva bude kvést Až já budu projíždět prérií hvězd Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej... *4. Jak se tak s námi točí svět* Jak se tak s námi točí svět Jednou, už je to spousta let Mi řekli: Bude z tebe sklář A tak jsem přišel do sklárny Dělal tam sklo a lumpárny A život měl vlídnou tvář Kdopak z nás tenkrát měl tušení Že nám čas na drobné promění Každičkou nevinnou malou lež A našim láskám též Jak se tak s námi točí svět Tisíckrát cestu jsem si splet Nežli jsem našel směr a cíl Co bylo dřív, už je totam Na dobu her jen vzpomínám A beru z ní svůj skromný díl Dnes už mám, to se ví, ponětí Že i strom dozrává v podletí Že i tón zbavený dětských chyb Obvykle znívá líp Jak se tak s námi točí svět Říkám si, co jsem stokrát čet Že čím jsem byl, tím jsem byl rád A jen můj mistr bývalý Nad ústím sklářské píšťaly Se tomu možná bude smát *5. Bloudím* Já jsem toho času Snílek bez kompasu Rád bych našel cestu K nádhernýmu městu Bloudím tmou, bloudím tmou Přes hrozbu trestů Bloudím tmou, tou tmoucí tmou Moje dávna touha Dodává mi síly Já vím, moc je dlouhá Ale bude zas den bílý, ó Bloudím tmou, bloudím tmou, bloudím tmou Čím jsem blíže cíle Tím jsou delší míle Mám jen jedno přání Jít už rosou ranní Bloudím dál, bloudím dál A nemám stání, bloudím dál Jsem snílků král Moje dávná touha Dodává mi síly Já vím, moc je dlouhá Ale bude zas den bílý, ó Bloudím dál, bloudím dál Svítá na východě Já jsem ve výhodě Mám už svoje město Já v něm ale přesto Rád bloudím dál, rád bloudím dál *6. Jeden dům pro tři syny* Ruce jako led opustil jsi svět Tak tiše, jak jsi žil A pohřeb nemít po neděli Snad by ve vsi nevěděli Že jsi vůbec byl A přesto jako jiný Chtěls konat velké činy Plán v tobě stokrát zrál Však tys byl v jádru všední chlap No a tím zůstals dál Jen jeden dům svým synům dals Lán nepřidals, jen bláto Jen jeden dům třem synům dát Málo je snad, ó táto A tak jeden syn si sehnal džob Až v městě L Možná kromě své velké chuti pít Sto plánů měl I on by asi vykonal velkou věc A hrdinou se stal Jenže zemřel dřív Byl v jádru všední chlap No a tím zůstal dál Jen jeden dům svým synům dals Lán nepřidals, jen bláto Jen jeden dům třem synům dát Málo je snad, ó táto Druhý ze tří synů tvých Usadil se prý až někde v zámoří Ale špatně, jak se povídá Snášel hlad a příkoří Měl kuráž nuže, dospěl i v muže A byl by málem hrdinou se stal Zemřel ale dřív Než proslavil se činem Obyčejným chlápkem zůstal dál Jen jeden dům svým synům dals Lán nepřidals, jen bláto Jen jeden dům třem synům dát Málo je snad, ó táto Poslední z tvých synů Zůstal v domě tvém sil a sklízel dál Měl ženu a tři děti A výdajů měl víc, nežli vůbec bral On dřel a žil jak mnich V očích synků svých Hrdinou byl by rád Neklel, co byl živ, jenže zestár dřív Nežli moh se velkým stát A tak ptám se tě, táto Proč jsi myslel pouze na to Co svým synům dát Proč neřek jsi jim radši Že v životě se stači Krom práce jenom málo vykonat A muž jak má žít, že dá se těžko zvážit Jen podle toho, má-li o groš víc A co je vlastně hrdinství A kdy je z chlapa chlap - Ó tos měl jim říct *7. Cesty* Do všech stran cesty pádí I tam, i tam, i tam Lidé říkají rádi Tu znám, tu znám, tu znám Lidé dálkami měří Svou touhu, lásku, svět Člověk na cestě věří Že dojde tam i zpět Cesty vedou tě stepí I výškou hor a skal Lidé nejdou jak slepí A tím jdou dál a dál Do všech stran cesty vedou Je žár, je mráz, je sníh Kousek za tebou jedou Tvůj sen, tvůj pláč, tvůj smích Cesty poutají dálky Když dálka dává smír Vedou bitvy i války A mírem krášlí mír Do všech stran cesty míří Ta tam, ta dál, ta blíž Věčná dálka je smíří Jsou tím, čím jsou, vždyť víš Člověk dálkami měří Své touhy, lásky díl Lidé na cestách věří Že dálka dál jim bdí Cesty vedou tě stepí I výškou hor a skal Lidé nejdou jak slepí A tím jdou stále a dál *8. Nebe plný balonů* Že tak rád si čítám povídky z dávných let V představách pak lítám balonem na výlet Do létajících strojů sedám vzápětí Jak to známe z konce století Odhodlaní lvové salónů Vznášeli se v koších balónů Všichni měli hrdý knír a mužný vous Dámy samý žert a samý smích Dávaly si s nimi v podloubí Schůzky, čili rendez-vous Tak se končil každý let V něžném dé-ta-tét A padly hráze bontonu Proto bylo, jak jsem jednou čet Kolem roku devatenáct set Nebe plný balónů Že čtu rád a shlížím, všechno už dávno znám Snad bych moh v tu chvíli balónem létat sám Na stránky knih se práší, jenže já přec vím Že těm chlápkům kapku závidím Odhodlaní lvové salónů Vznášeli se v koších balónů Všichni měli hrdý knír a mužný vous Dámy samý žert a samý smích Dávaly si s nimi v podloubí Schůzky, čili rendez-vous Tak se končil každý let V něžném dé-ta-tét A padly hráze bontonu Proto bylo, jak jsem jednou čet Kolem roku devatenáct set Nebe plný balónů *9. Sindibád* Knížka stokrát přečtená Snad i častěj, kdo to ví Se mnou spí a se mnou vstává V tichu mého podkroví Snad ne každý, ale já Mám ten starý příběh rád V něm se náhle ze mne stává Lodník jménem Sindibád (Sindibád, Sindibád, Sindibád) Tak jako Sindibád Tmou zkouším plout Každou skálu znát A vír a proud Piju vzácnou šťávu květů zlatých stromů Vítr dálných moří cítím vát Pak jako Sindibád se vrátím domů K příběhům své moudré Šáhrazád Vidím štíhlou lodní příď A já na ní držím stráž Vidím příliv, který stoupá V džungli břeh a bílou pláž Jako ten můj Sindibád Bývám vlídnou brízou hnán A mou bárkou ve snu houpá Nekonečný oceán (Oceán, oceán, oceán) Tak jako Sindibád Tmou zkouším plout Každou skálu znát A vír a proud Piju vzácnou šťávu květů zlatých stromů Vítr dálných moří cítím vát Pak jako Sindibád se vrátím domů K příběhům své moudré Šáhrazád *10. Chtěl jsem být kovbojem* Tma soutěskou černí ďábelskou míří Vzduch k zalknutí dech přinutí stát Tma útočí z kopců, z úbočí víří Na kraj vrásčitý ostrými kopyty stád Hej, do sedla, než nás rozkvedlá žízeň Po cestách úvozem, po stezkách dálkou se rvát Já kdysi v dětství Jak to jen, sakra, dávno je Už jen otec ví to Že chtěl jsem být kovbojem Proklatě nízko pár koltů mít Náramně si žít (a být spokojen) Jak Billy the Kid (a mít náboje) Znát bouři i klid Prostě, zkrátka chtěl být kovbojem Teď prérii znám (a jíš vestoje) A jsem věčně sám (tak víš, kdekdo je) Moc často se ptám Proč já blázen chtěl být kovbojem Den uvadá, stín se k ohradám řítí Dech tábora už vrávorá tmou Stáj usíná, zato kasína svítí Vůně pověstné tam všechny pocestné zvou Hej, do sedla, než nás rozkvedlá tíseň Po cestách úvozem, po stezkách dálkou se rvát Já kdysi v dětství Jak to jen, sakra, dávno je Už jen otec ví to Že chtěl jsem být kovbojem Proklatě nízko pár koltů mít Náramně si žít (a být spokojen) Jak Billy the Kid (a mít náboje) Znát bouři i klid Prostě, zkrátka chtěl být kovbojem Teď prérii znám (a jíš vestoje) A jsem věčně sám (tak víš, kdekdo je) Moc často se ptám Proč já blázen chtěl být kovbojem *11. Buď rád!* Když máš už dojem Že tě život nebaví A že ti osud dává mat Když o svou dívku Strach máš, nebo o zdraví Tak si to zkrať, řekni si: Ať! Jen ať se stane, co se má stát Buď rád, že někdy kapka deště padá Vlaží ti zem Buď rád, i když ti občas někdo nadá V dobrém či zlém Protože láska, zlost i teplo nebo mráz Déšť, sucho, slunce nebo mrak Všechno, co je okolo nás Má prostě smysl tak či tak Buď rád, že v roce není vždycky svátek Není oč stát! Buď rád, že vždycky po čtvrtku je pátek Po výhni chlad Protože co by bylo do života Který si, jak se patří, nekolotá? Buď rád, že díky změnám není fádní Jak jízdní řád Když už máš dojem Že tě život netěší A že ti sotva stačí plat Když už máš pocit Že jsi starou veteší Řekni si: Ať! A to se vsaď Že krev ti v žilách začne zas hrát! Buď rád, že někdy kapka deště padá Vlaží ti zem Buď rád, i když ti občas někdo nadá V dobrém či zlém Protože láska, zlost i teplo nebo mráz Déšť, sucho, slunce nebo mrak Všechno, co je okolo nás Má prostě smysl tak či tak Buď rád, že v roce není vždycky svátek Není oč stát! Buď rád, že vždycky po čtvrtku je pátek Po výhni chlad Protože co by bylo do života Který si, jak se patří, nekolotá? Buď rád, že díky změnám není fádní Jak jízdní řád *12. Zhoupni se v sedle* Můj kůň se jen plouží a já nejdu líp A vedro mě souží, i soumar mi chcíp Mám dávno sucho ve džbánku, žízeň jako trám Dnes kámen si ke spánku pod hlavu dám Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Můj táta byl sedlář a brácha je švec A sestra jen kouká, jak vklouzne pod čepec A strejc v kontóru dřepí a máma hlídá krám Jen já volnou stepí si dál jezdím sám Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Mám rád vůni rmenu a jízdu sem tam A cinkání třmenů, i prach, co polykám Den se zpěvem kosím a vůbec tenhle svět I klobouk, co nosím už hezkejch pár let Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Až mý tělo budou do hrobu klást Můj kůň s hřívou rudou sám bude se pást A v jámě bude chvojí a tráva bude kvést Až já budu projíždět prérií hvězd Ale zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej ráj Pozdrav ty jedle a tornu si sbal A pak zhoupni se v sedle a jede se dál Zhoupni se v sedle a obhlídni kraj Trávu a jedle, svůj voňavej... *13. Klas má zrát* Máš svůj cíl Dobýt vesmír, stoupat výš A žít už hvězdným letům Já ale vím, že čím jsi antisvětům blíž Jednu prostou větu Si tím spíš, teď říkat smíš Klas má zrát a jarní kytka v trávě kvést Slunce hřát a v zimě vítr dout Padat déšť a lánům polí vláhu dát A dívčím břehům zpívat proud Klas má zrát a z chleba vonět sůl a kmín Hudba hrát a ptáci rosu pít Klas má zrát a stromy dávat stín Vlajky vlát a člověk moudře žít Víc a víc strojů vzlétá, pokud vím Krouží už nad Venuší, snad i dál Kdo z nás to vůbec tuší Já ta fakta celou duší Vnímám a přesto vím Klas má zrát a z chleba vonět sůl a kmín Hudba hrát a ptáci rosu pít Klas má zrát a stromy dávat stín Vlajky vlát a člověk moudře žít Klas má zrát a stromy dávat stín Loutna hrát a člověk pouze žít *14. Kde křídly mává kormorán* Kde křídly mává kormorán A zlatě svítí pobřeží Kam chodím v jasu bílých rán S tou, na které mi záleží Hodně slunce, málo stromů Ale v tomhle se už dávno znám Jak se z toulek vrátím domů Moje první kroky míří tam Kde křídly mává kormorán A nudou zívá prázdná pláž Se tratí v modré dálce pláň Již brázdí lodí křížem kráž Hodně slunce, málo stromů Ale v tomhle se už dávno znám Jak se z toulek vrátím domů Moje první kroky míří tam Kde křídly mává kormorán Modř nebe září nad hlavou A příboj ranní brízou hnán Tam tančí s bójkou houpavou Hodně slunce, málo stromů Ale v tomhle se už dávno znám Jak se z toulek vrátím domů Moje první kroky míří tam Kde křídly mává kormorán A zlatě svítí pobřeží Kam chodím v jasu bílých rán S tou, na které mi záleží Kde křídly mává kormorán Jde ona se mnou v objetí A srdce, jež jsou dokořán Nám v jedno splynou vzápětí *15. Doktorát z průšvihu* Říkával táta Že si budu žít, štěstí mít Říkával táta Že to zvládnu, stačí jen víc chtít Jenže já vždycky šláp Z deště rovnou pod vokap Byl jsem nešika a kdekdo se mi smál Měl jsem hlavu kudy tam Jednou bouli, jeden šrám Den co den, ale svět se točil dál Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád Říkala máma Na všechny se máš pěkně smát Říkala máma O tebe se budou holky prát Jenže já vod těch dob O žádnou jsem nezakop Co by stála o to, abych si ji vzal Kámoš Amor, ber jak ber Prostě zklamal, amatér Tak jsem sám, no a svět se točí dál Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád Říkala bába Taky budeš jednou mít vlastní dům Říkala bába Každou vteřinou jsi blíž těm dnům Jenže já, pro pět ran Mám jen kytaru a stan Co jsem, pánbůh ví kde, koupil nebo vzal Tak si žiju a jsem rád Mám co dělat, mám kde spát Léta jsou, no a svět se točí dál Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád Hluboce v tý chvíli smeknu Hluboce v tý chvíli smeknu Seberu síly a řeknu Že i tak jsem tu byl rád Pěšinou trnitou jdu a hložím Z průšvihu složím klidně doktorát Ale dřív nežli svý kosti v zemi uložím Řeknu všem, že i tak jsem tu byl rád *16. To prý je Laura* Znal jsi ji dřív, když jsi býval mlád Kde že ten včerejší je sníh Po létech najednou ji vidíš támhle stát Bledá ústa plná vrásek, plná rýh Ta dívka měla spoustu kouzel Ty oči byly půvab sám I já se pro ně k ránu vzbouzel A teď ta žena v šátku tam To prý je Laura, Laura Laura, a té jsi zpíval z pódií Laura, znal jsi ji Ó Laura, Laura Máš za ní jít, či snad máš to vzdát? Vždyť nevíš především, co říct A planá povídání nemáš právě rád Tenhle příběh dávno skončil, není víc Jen v představě ti stále trůní Tak štíhlá, jak i já ji znám Ty oči měly hloubku tůní A teď ta žena v šátku tam To prý je Laura, Laura Laura, a té jsi zpíval z pódií Laura, znal jsi ji Ó Laura, Laura *17. Dál padá déšť* Tak sbohem, já už musím jít Jen koukej, táto, pořád zůstat fit Já vím, že se mnou býval kříž Nechci ti být na obtíž Jen mě nech a uvidíš Je uplakaný den a mží A v kouři vlaku mizí nádraží, ó Tak už se nezlob pro ten dým Já se možná za pár zim zase vrátím Co já vím Dál padá déšť na okna aut a tramvají Někde v dálce říká zvon: „Konec loučení, už bude půl” Dál padá déšť, po tváři kapky stékají Kdopak ví, proč v koutku úst chutnají jak sůl Nech v koutě stát Mou prázdnou skříň A zkus to, mámo Dřít se trochu míň A jestli si to budeš přát Ať jsem, kde jsem, já ti rád Budu každodenně psát Je uplakaný den a mží A v kouři vlaku mizí nádraží, ó Tak už se nezlob pro ten dým Já se možná za pár zim zase vrátím Co já vím Dál padá déšť na okna aut a tramvají Někde v dálce říká zvon: „Konec loučení, už bude půl” Dál padá déšť, po tváři kapky stékají Kdopak ví, proč v koutku úst chutnají jak sůl Dej tady sbohem Za mě všem Ty moje lásko S něžným úsměvem Já tě měl rád a ty mě též Nejsem schopen říct ti než „Mysli na mě, jestli chceš” Je uplakaný den a mží A v kouři vlaku mizí nádraží, ó Tak už se nezlob pro ten dým Já se možná za pár zim zase vrátím Co já vím Dál padá déšť na okna aut a tramvají Někde v dálce říká zvon: „Konec loučení, už bude půl” Dál padá déšť, po tváři kapky stékají Kdopak ví, proč v koutku úst chutnají jak sůl (!)

? Speciální znaky: *tučně*

Přispěvatel: Můžete uvést svoje jméno nebo přezdívku

Napište prosím číslicemi: šest osm osm (!)