Hudba / videoklip:

Ukázka v podobě písně Má malá zem.

» YouTube »

Text písně:

*1. Žít, jen žít* *2. Už nejdu dál* *3. Pláňka* *4. Má cesta* *5. Vítr mi o tom hrál* *6. Má malá zem* *7. Ty a já* *8. Den bičem prásk* *9. Do věží (& Helena Vondráčková)* *10. Kráčím vstříc* *11. Když máš v chalupě orchestrion* *12. Loutna* *13. Žít je umět stárnout* *14. Eldorádo* *15. Když jdou na mužskýho léta* *16. Matka měst (& Petr Haničinec)* *17. To prý je Laura* *18. Serenáda pro Marii* *19. Svítá* *20. Já si vsadil na pár tónů* *1. Žít, jen žít* Viděl jsem v životě plakat mnoho lidí Někteří plakali ze žalu Jiní, a těch bylo méně, radostí Také jsem potkal ty Kteří naříkali nad světem Nad nesmyslností života A bůhví nad čím Těch jsem se vždycky chtěl zeptat Proč pláčete nad cibulí? Jejich nářek mi totiž připadal Stejně planý a nesmyslný Já, dokud vnímám říční proud Já, dokud v trávě chci se zout Já, dokud vím, co je výlet do mraků Já, dokud znám krásu dívčích rozpaků Rád žiju Já, dokud smím se v lásce splést Já, dokud toužím skálu slézt Já, dokud v hlavě nosím Zmatek z krásné písně kosí Vím, že svůj život chci dál nést Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál Žít a oči mít, žít a slunce vzít A dát ho ptákům za chorál Já, dokud mívám ze snů šál Já, dokud toužím znát, co dál Já, dokud vím, že zas soumrak znachoví Já, dokud vím, že jsem stále bláhový Rád žiju Já, i když občas mívám pád Já, chtěl bych žít už napořád Já o to stále prosím Dokud svoji hlavu nosím Já dobře vím, že žiju rád Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál Žít a oči mít, žít a slunce vzít A dát ho ptákům za chorál Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál Žít a oči mít, žít a slunce vzít A dát ho ptákům za chorál Žít a oči mít, žít a slunce vzít A dát ho ptákům za chorál *2. Už nejdu dál* Kdo cesty zná, jak já je znám Kdo bloudil tmou a vláhou rán Kdo ví, jak tíží boty jít Přizná, že rád by zakotvil Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál Ten náhlý klid, že já už nejdu dál V spánku má kámen dívčí tvář Z pletených vlasů zlatozář Stačí jen k cíli dojít včas Snad jsem tu chvíli nepropás Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál Ten náhlý klid, že já už nejdu dál Možná se zítra přijdou ptát Tak jako dřív už tolikrát Odkud jsem šel a kam se dám A já už vím, že zůstávám Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál Ten náhlý klid, že já už nejdu dál Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál Ten náhlý klid, že já už nejdu dál *3. Pláňka* Srůstá s dolinou a stráňkou Zaschlá stará dřeň, nic víc Mám prý skončit s ní, s tou pláňkou Než pokácím ji, chtěl bych jenom říct Pláňko, pláňko štíhlá Lákáš míň už včel Pláňko, pláňko štíhlá A já vždycky rád tě měl Vezmu náruč dalších stromků Zasadím je blízko chlomku Přihrnem je hlínou havraní Dívej, z těchhle stromků žádný nezplaní Pláňko, pláňko štíhlá Kvítků máš jen pár Pláňko, pláňko štíhlá I strom bývá sám a stár Pláňko, pláňko štíhlá Radost máš z nich mít Pláňko, pláňko štíhlá V nich kvést můžeš dál a žít *4. Má cesta* Má cesta je jako střecha příkrá A kdekdo čeká už na můj pád Přísahám vám, že bych se snad dírou v plotě přikrad Jen bejt zas tam, kde to mám rád S mou cestou jdu pořád v jedněch botách Prej někdo řek, že jsem desperát Přísahám vám, že bych se snad škvírou v okně protáh Jen bejt zas tam, kde to mám rád Mám to štěstí, že se vrátím Dřív než se proboří most Já si cestu domů krátím Mám zkratek víc než dost Čím blíž to k svýmu domu mám Tím líp tu každej kámen znám Má cesta je jako pentle modrá Jen si ji do vlasů račte dát Přísahám vám, že bych se snad houštím uměl prodrat Jen bejt zas tam, kde to mám rád Mám to štěstí, že se vrátím Dřív než se proboří most Já si cestu domů krátím Mám zkratek víc nežli dost Čím blíž to k svýmu domu mám Tím líp tu každej kámen znám Má cesta je jako nemoc vleklá A nikdo neumí léky dát Přísahám vám, že bych se snad z ráje nebo z pekla Zas vrátil tam, kde to mám rád Přísahám vám, že bych se snad z ráje nebo z pekla Zas vrátil tam, kde to mám rád Zas vrátil tam, kde to mám rád *5. Vítr mi o tom hrál* La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá La, la-la, la-lá, lá La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá La, la-la, la-lá, lá Den je den a noc je nocí temnou Fakt je faktem, sen zůstává snem Vy, kdo chcete, zpívejte si se mnou Zpívejte si se mnou a la pleux Na prahu dveří, na prahu dveří Vítr mi o tom hrál Kdo tomu věří, kdo tomu věří Ať se mnou zpívá dál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Vítr mi o tom hrál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Já to jen dávám dál Kdo má hlas, tak ať si klidně zpívá Eston polku, nebo třeba džez V září kvete astra, v dubnu jíva A co bylo včera, není dnes Na prahu dveří, na prahu dveří Vítr mi o tom hrál Kdo tomu věří, kdo tomu věří Ať se mnou zpívá dál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Vítr mi o tom hrál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Já to jen dávám dál Já to řeknu prostě jednou větou: Bílá růže, nebo vlčí mák Nechte kytky, ať si po svým kvetou Oni vědí nejlíp, co a jak Na prahu dveří, na prahu dveří Vítr mi o tom hrál Kdo tomu věří, kdo tomu věří Ať se mnou zpívá dál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Vítr mi o tom hrál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Já to jen dávám dál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Vítr mi o tom hrál La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá Já to jen dávám dál *6. Má malá zem* Vracím se k vám, vracím se k vám K malým vsím a božím mukám U vrat ťukám jako dřív Cestou, co znám, vracím se k vám Přejte mír a klid mým rukám Vždyť jsem doma, zdráv a živ Má malá zem, plná hloží, plná ran Země boží, kde jak pták svá křídla Složím, větrem hnán Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor Země polí, řek a hor I když stokrát prachem cest Těžký kříž musela nést Zas a znova bude kvést, má zem Vracím se k vám, vracím se k vám K starým zápražím a chýším Znova slyším hučet splav Cestou, co znám, vracím se k vám Zde se zkonejším a ztiším Vždyť jsem doma, živ a zdráv Má malá zem, plná hloží, plná ran Země boží, kde jak pták svá křídla Složím, větrem hnán Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor Země polí, řek a hor I když stokrát prachem cest Těžký kříž musela nést Zas a znova bude kvést Má zem Země malá, jako pěst Má zem *7. Ty a já* Mám rád tvé barvy k jarním náladám Tvou zeleň, jež ti dává rám Tvůj most, tvůj hrad, tvůj chrám Vídám rád tvou řeku s rušným nábřežím Kde vím, že navždy náležím Jen sem, kde každý kámen znám Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš Ta stálost nás chválí tím spíš Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí Ty a já si patříme jak dar Jak milenecký pár Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Do tvých zpívám já Mám rád tvé střechy a tvé dláždění Tvé strasti a tvé trápení Tvůj tep, tvůj pláč, tvůj smích Bloumám rád tam, kde tvůj orloj zůstal stát Tvou hudbu v sobě slýchám hrát Ať žár je či se snáší sníh Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš Ta stálost nás chválí tím spíš Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí Ty a já si patříme jak dar Jak milenecký pár Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Já... já... Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já *8. Den bičem prásk* Už den stáda snů rozhání A z hor cválá k nám svítání Jen pár nebeských honáků Teď smí vpálit cejch do mraků Den bičem prásk, sevřel pár opratí Cop zlatých hřív rozplítá Den bičem prásk, noční řád neplatí Svítá, svítá Jen pár nebeských honáků Teď smí vpálit cejch do mraků Den bičem prásk, sevřel pár opratí Cop zlatých hřív rozplítá Den bičem prásk, noční řád neplatí Svítá, svítá, svítá, svítá... *9. Do věží (& Helena Vondráčková)* Prozraď mi, můj pane vážený Kampak vedou dveře zamčený Kudy kráčí tajně ten Kdo je láskou popleten Prozraď mi, můj pane ctihodný Proč je tvůj hrad k lásce nevhodný A kam skrývá vyznání Kdo se lásce nebrání Asi do věží, asi do věží Asi do věží, asi do věží Prozraď mi, můj pane šlechetný Kudy vedou dveře záletný Kde se schází potají Ti, co láskou roztají Já ti za to potom prozradím Jak se struny v ženě naladí Za to chtěl bych pouze znát Kam se skrývá, kdo má rád Asi do věží, asi do věží Asi do věží, asi do věží Prozraď mi, můj pane vážený Kampak vedou dveře zamčený Kudy kráčí tajně ten Kdo je láskou popleten Prozraď mi, můj pane ctihodný Proč je tvůj hrad k lásce nevhodný A kam skrývá vyznání Kdo se lásce nebrání Asi do věží, asi do věží Asi do věží, asi do věží Prozraď mi, můj pane šlechetný Kudy vedou dveře záletný Kde se schází potají Ti, co láskou roztají Já ti za to potom prozradím Jak se struny v ženě naladí Za to chtěl bych pouze znát Kam se skrývá, kdo má rád Asi do věží, asi do věží Asi do věží, asi do věží *10. Kráčím vstříc* Já vím, jak hučí splav, já cítím vůni hor Hned kývám na pozdrav, jak v dálce pluje vor Když nocím svlékám háv, tak s mými struny harf Náhle jak chór Rád věřím náhodám a sázím na štěstí To najdu tu a tam ve stínu bolestí Snad snílkem všem se zdám, že víc nic nehledám Mám pro co žít Kráčím vstříc ránům svých snů Průvodců mám na tisíc Kráčím vstříc všem nádherným dnům A vím, všechno má rub a líc Ten, kdo se potěší i z věcí obvyklých Že voní ořeší, že padá bílý sníh Má spánek klidnější, je k jiným vlídnější Má pro co žít, kdo z trávy radost má, že voní zelení Kdo s chutí objímá den, když se rozední Tak jako já se má a tíseň nevnímá, má právo žít Kráčím vstříc ránům svých snů Průvodců mám na tisíc Kráčím vstříc všem nádherným dnům A vím, že si přát nelze víc *11. Když máš v chalupě orchestrion* Když máš v chalupě orchestrion Nevadí, že do ní fičí Naráz přestanou zloby a shon I ten kůl v plotě zas vzklíčí Štěstí nekoupíš za milion A přece všem na dosah leží Když máš v chalupě orchestrion Přeslechneš rád i hodiny na věži Když máš v chalupě orchestrion Hned se ti dobře tam daří Naráz přestanou zloby a shon Posedí mladí i staří Štěstí nekoupíš za milion A přece všem na dosah leží Když máš v chalupě orchestrion Přeslechneš rád i hodiny na věži Lalálalalalalalalalalá... Štěstí nekoupíš za milion A přece všem na dosah leží Když máš v chalupě orchestrion Přeslechneš rád i hodiny na věži Když máš v chalupě orchestrion Nevnímáš, jak ten čas běží *12. Loutna* Hned jak v hlíně parků podél cest Ta první růže začne kvést Stará loutna má pozdraví jí Usměvavou melodií Dam da da dý dam dam dý dam da da dý dam Dý dam dam dý dam da da dý dam Ta moje stará loutna pozdraví jí Dam da da dý dam... Svou jarní usměvavou melodií Když pak slunce zteplá říční břeh A z dívek se nám tají dech Stará loutna má s písní známou Jim i mně je gardedámou Ta moje stará loutna s písní známou Je mně i dívkám vlídnou gardedámou Když se léto zhoupne v podletí A hejna ptáků odletí Stará loutna má se mnou zpívá O tom, že se připozdívá Tu moje loutna trochu smutně zpívá Že už je čas a že se připozdívá Já nechci dům ani háj se zlatým kapradím Mně se i takhle život líbí Svou starou loutnu si jen naladím A hned mám všechno, co chci mít V zimě, když se z nebe sype sníh Bloumáme spolu po lesích Stará loutna má čas mi krátí Než se jaro k růži vrátí Tak stará věrná loutna čas mi krátí Než jaro život zase růži vrátí *13. Žít je umět stárnout* Žít je umět stárnout Šeď jednotvárnou proměnit v růž Žít je první tání Květ jarních strání a potom už přijde zrání Žít je navzdor vráskám Jít vstříc všem láskám a toužit dál Za srdce své tasit jak kord, tak nůž Žít je umět stárnout Šeď jednotvárnou proměnit v růž *14. Eldorádo* V dálných dálkách zámoří Ční prý zlaté pohoří Příchozího pohostí Nádherou a hojností Dík těm svůdným pověstím Zástupy šly za štěstím Chátra i ti bohatí S vírou, že se vyplatí Jít a hledat Eldorádo Zbavené vší bídy člověčí Jít a hledat Eldorádo Kde je láska, mír a bezpečí Báchorce té uvěří Dávno už jen někteří Spíš než zlatonosný štít Nám dnes rozum káže jít Jít a hledat Eldorádo Zbavené vší bídy člověčí Jít a hledat Eldorádo Kde je láska, mír a bezpečí Protože my už dávno víme Že nad zlato a bohatství Je moudrost a uvážlivý čin Že Eldorado není kdesi v dálce Ale docela blízko V našich srdcích, v našem myšlení A že jeho pravé jméno Je svoboda, pravda a porozumění Nosíme jej v sobě a ptát se na něj Je naše přirozená povinnost Jít a hledat Eldorádo Zbavené vší bídy člověčí Jít a hledat Eldorádo Kde je láska, mír a bezpečí *15. Když jdou na mužskýho léta* Když jdou na mužskýho léta Což se může stát i nám Když se čáry v jeho tváři podobají roklinám Když má duši hodně popsanou Jen torza lásek zůstanou A jeho řeka míří k mořským písčinám Když jdou na mužskýho léta A když se tu dlouho rval Když jdou na mužskýho léta Nebaví ho věčně cval Chce žít krokem někde za scénou Mít svojí tornu zasněnou Ať svěžejší to táhnou dál Takhle otevřít si knížku s jednou rukou za hlavou Usnout lehkou línou únavou Zajít ke starýmu křížku, cestou sladce loudavou A žít zábavou, jen zábavou Jenže když si splní přání A má ticho čas a klid A moh by si bezstarostně žít Pak je nesvůj, něco shání Asi to, čím doteď žil Než si najde cíl, zas najde cíl... Když jdou na mužskýho léta Teprv je to vážně chlap Strašně rychle zapomíná Kdy ho život kous a škráb Místo kouzla tichých večerů Zas tahá lidi z malérů A vůbec neuznává slova „stár” a „sláb” Když jdou na mužskýho léta A když se tu dlouho rval Když jdou na mužskýho léta A moc mu už nejde cval Stejně nežije jen v úvahách A sebe sám si zapřahá A do posledka táhne tu svou káru dál A káru svou si táhne dál *16. Matka měst (& Petr Haničinec)* *Petr Haničinec:* Od nepaměti tu žili lidé U rybnatého meandru řeky Na kopcích a stráních Které znamenaly bezpečí a dostatek A jak šel čas, při brodech Kudy procházely obchodní stezky Vznikaly osady, chráněné na pravém břehu hradištěm Jemuž bylo jméno Vyšehrad Na břehu levém pak Hradčany A mezi nimi v temné spleti pěšin a vyšlapaných cest Z bájí a mýtů za staletí vyrostla Praha - Matka měst *Waldemar Matuška:* Krásná za večerů, kdy soumrak padá A od vltavských břehů vánek začne vát Krásná o polednách, kdy bývá mladá Je jako dívka, kterou každý chce mít rád Je jako dívka, kterou každý chce mít rád *Petr Haničinec:* Žili v ní králové a preláti a kati Šílení císaři a jejich fraucimor Hlavně ale ti, jimž tohle město patří po srdci Řemeslníci, mistři, tovaryši, neokázalí bezejmenní To oni dali Praze její duši A stáli při ní v časech míru i těžkých zkoušek Dali jí fortel svého díla a byli její záštitou A ona se jim proměnila v kamennou růži rozvitou *Waldemar Matuška:* Krásná v létě, kdy tvář si krášlí duhou A na věže si sluncem dává verše psát Krásná zasněžená, kdy s bílou stuhou Je jako dívka, kterou každý chce mít rád Je jako dívka, kterou každý chce mít rád *Petr Haničinec:* Barok a gotika, věže a továrny Moderní paláce, parky a sídliště To všechno je Praha A navíc hudba, život, jenž kypí a dere se kupředu Protože rozvitá růže je v kamení živá Dýchá a košatí, hrdá na svoje půvaby, kouzla a tajemství Ve kterých minulost se pojí s přítomností Čas pro ni vrší v každém domě bezpočet činů, slov a gest Ona jak dřív tu stojí skromně Však slávou dotýká se hvězd *Waldemar Matuška:* Krásná, když přijde máj, a v záři ranní V ní na tisíce jarních tónů začne hrát Krásná, jedinečná, ta vlídná paní Je jako dívka, kterou každý chce mít rád Je jako dívka, kterou každý chce mít rád *17. To prý je Laura* Znal jsi ji dřív, když jsi býval mlád Kde že ten včerejší je sníh Po létech najednou ji vidíš támhle stát Bledá ústa plná vrásek, plná rýh Ta dívka měla spoustu kouzel Ty oči byly půvab sám I já se pro ně k ránu vzbouzel A teď ta žena v šátku tam To prý je Laura, Laura Laura, a té jsi zpíval z pódií Laura, znal jsi ji Ó Laura, Laura Máš za ní jít, či snad máš to vzdát? Vždyť nevíš především, co říct A planá povídání nemáš právě rád Tenhle příběh dávno skončil, není víc Jen v představě ti stále trůní Tak štíhlá, jak i já ji znám Ty oči měly hloubku tůní A teď ta žena v šátku tam To prý je Laura, Laura Laura, a té jsi zpíval z pódií Laura, znal jsi ji Ó Laura, Laura *18. Serenáda pro Marii* María, María, jsi růží, co jsem Když jarní déšť dík krůpěji květ zrosí María, María, jsi hrází mou i zdí Mých modrých cest, jsi nadějí A já poutník nezkušený Pod oknem tu stojím Má hvězdo denní, zažeň ten stín Co se mi smál María, María, jsi bílý klidný dům I brána k snům Ty jediná, María Já poutník nezkušený Pod oknem tvým tu stojím Má hvězdo denní, zažeň ten stín Co se mi smál María, María, jsi bílý klidný dům I brána k snům Ty jediná, María Ty jediná, María Ty jediná, María *19. Svítá* Do srdce se ti dívám Když pod oknem ti zpívám Každou noc stejná slova, znova Svou serenádu, svou serenádu zpívám Marně se k oknu dívám Než zazpívám jí jednou, hvězdy zblednou Svítá, probuď se, už svítá Zažeň chladný sen Bude horký den Je čas procitnout Nad lesy svítá Hvězdy blednou, svítá Otevř na můj hlas Nastává už čas Chceš-li uprchnout se mnou Chvíli, ještě malou chvíli A bude den bílý Bude konec dobrodružství Svítá, na východě svítá Každý příští den Bude jako sen Chceš-li uprchnout se mnou *20. Já si vsadil na pár tónů* Já bych v dětství býval rád Dával sklu svůj tvar a řád Dál se ze mne v létech mládí Též pan abbé prý měl stát Sám teď nevím, čím bych byl Mít tak jinej směr a cíl Já si vsadil na pár tónů Pár těch, místo abych moudře žil Nejsem sklář ani pán s límcem bílým Jen ten chór z dětských snů zní mi dál Než se v stáří jak strom léty schýlím Budu žít, abych zpíval a hrál Prý bych měl spíš příklad dát K límci titul mít a řád Já si vsadil na pár tónů Pár těch, co vám zkouším hrát Nejsem sklář ani pán s límcem bílým Jen ten chór z dětských snů zní mi dál Než se v stáří jak strom léty schýlím Budu žít, abych zpíval a hrál Léta plynou, já to vím Znám, co musím, mám a smím Já si vsadil na pár tónů Tónů, které jsou mi vším (!)

? Speciální znaky: *tučně*

Přispěvatel: Můžete uvést svoje jméno nebo přezdívku

Napište prosím číslicemi: dvě tři jedna (!)