Hudba / videoklip

Ukázka v podobě písně Má malá zem.

Sdílet s přáteli na Facebooku

Hodnocení:

88 % Dobrá písnička Špatná písnička 12 %

8 lidí

Reklama

Text písně

1. Žít, jen žít
2. Už nejdu dál
3. Pláňka
4. Má cesta
5. Vítr mi o tom hrál
6. Má malá zem
7. Ty a já
8. Den bičem prásk
9. Do věží (& Helena Vondráčková)
10. Kráčím vstříc
11. Když máš v chalupě orchestrion
12. Loutna
13. Žít je umět stárnout
14. Eldorádo
15. Když jdou na mužskýho léta
16. Matka měst (& Petr Haničinec)
17. To prý je Laura
18. Serenáda pro Marii
19. Svítá
20. Já si vsadil na pár tónů


1. Žít, jen žít

Viděl jsem v životě plakat mnoho lidí
Někteří plakali ze žalu
Jiní, a těch bylo méně, radostí
Také jsem potkal ty
Kteří naříkali nad světem
Nad nesmyslností života
A bůhví nad čím
Těch jsem se vždycky chtěl zeptat
Proč pláčete nad cibulí?
Jejich nářek mi totiž připadal
Stejně planý a nesmyslný

Já, dokud vnímám říční proud
Já, dokud v trávě chci se zout
Já, dokud vím, co je výlet do mraků
Já, dokud znám krásu dívčích rozpaků
Rád žiju
Já, dokud smím se v lásce splést
Já, dokud toužím skálu slézt
Já, dokud v hlavě nosím
Zmatek z krásné písně kosí
Vím, že svůj život chci dál nést

Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál
Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál

Já, dokud mívám ze snů šál
Já, dokud toužím znát, co dál
Já, dokud vím, že zas soumrak znachoví
Já, dokud vím, že jsem stále bláhový
Rád žiju
Já, i když občas mívám pád
Já, chtěl bych žít už napořád
Já o to stále prosím
Dokud svoji hlavu nosím
Já dobře vím, že žiju rád

Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál
Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál

Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál
Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál


2. Už nejdu dál

Kdo cesty zná, jak já je znám
Kdo bloudil tmou a vláhou rán
Kdo ví, jak tíží boty jít
Přizná, že rád by zakotvil

Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál
Ten náhlý klid, že já už nejdu dál

V spánku má kámen dívčí tvář
Z pletených vlasů zlatozář
Stačí jen k cíli dojít včas
Snad jsem tu chvíli nepropás

Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál
Ten náhlý klid, že já už nejdu dál

Možná se zítra přijdou ptát
Tak jako dřív už tolikrát
Odkud jsem šel a kam se dám
A já už vím, že zůstávám

Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál
Ten náhlý klid, že já už nejdu dál

Tak dlouho vítr píseň nad hlavou mi vál
Ten náhlý klid, že já už nejdu dál


3. Pláňka

Srůstá s dolinou a stráňkou
Zaschlá stará dřeň, nic víc
Mám prý skončit s ní, s tou pláňkou
Než pokácím ji, chtěl bych jenom říct

Pláňko, pláňko štíhlá
Lákáš míň už včel
Pláňko, pláňko štíhlá
A já vždycky rád tě měl

Vezmu náruč dalších stromků
Zasadím je blízko chlomku
Přihrnem je hlínou havraní
Dívej, z těchhle stromků žádný nezplaní

Pláňko, pláňko štíhlá
Kvítků máš jen pár
Pláňko, pláňko štíhlá
I strom bývá sám a stár

Pláňko, pláňko štíhlá
Radost máš z nich mít
Pláňko, pláňko štíhlá
V nich kvést můžeš dál a žít


4. Má cesta

Má cesta je jako střecha příkrá
A kdekdo čeká už na můj pád
Přísahám vám, že bych se snad dírou v plotě přikrad
Jen bejt zas tam, kde to mám rád

S mou cestou jdu pořád v jedněch botách
Prej někdo řek, že jsem desperát
Přísahám vám, že bych se snad škvírou v okně protáh
Jen bejt zas tam, kde to mám rád

Mám to štěstí, že se vrátím
Dřív než se proboří most
Já si cestu domů krátím
Mám zkratek víc než dost

Čím blíž to k svýmu domu mám
Tím líp tu každej kámen znám
Má cesta je jako pentle modrá
Jen si ji do vlasů račte dát

Přísahám vám, že bych se snad houštím uměl prodrat
Jen bejt zas tam, kde to mám rád

Mám to štěstí, že se vrátím
Dřív než se proboří most
Já si cestu domů krátím
Mám zkratek víc nežli dost

Čím blíž to k svýmu domu mám
Tím líp tu každej kámen znám
Má cesta je jako nemoc vleklá
A nikdo neumí léky dát

Přísahám vám, že bych se snad z ráje nebo z pekla
Zas vrátil tam, kde to mám rád

Přísahám vám, že bych se snad z ráje nebo z pekla
Zas vrátil tam, kde to mám rád
Zas vrátil tam, kde to mám rád


5. Vítr mi o tom hrál

La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
La, la-la, la-lá, lá
La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
La, la-la, la-lá, lá

Den je den a noc je nocí temnou
Fakt je faktem, sen zůstává snem
Vy, kdo chcete, zpívejte si se mnou
Zpívejte si se mnou a la pleux

Na prahu dveří, na prahu dveří
Vítr mi o tom hrál
Kdo tomu věří, kdo tomu věří
Ať se mnou zpívá dál

La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Vítr mi o tom hrál
La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Já to jen dávám dál

Kdo má hlas, tak ať si klidně zpívá
Eston polku, nebo třeba džez
V září kvete astra, v dubnu jíva
A co bylo včera, není dnes

Na prahu dveří, na prahu dveří
Vítr mi o tom hrál
Kdo tomu věří, kdo tomu věří
Ať se mnou zpívá dál

La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Vítr mi o tom hrál
La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Já to jen dávám dál

Já to řeknu prostě jednou větou:
Bílá růže, nebo vlčí mák
Nechte kytky, ať si po svým kvetou
Oni vědí nejlíp, co a jak

Na prahu dveří, na prahu dveří
Vítr mi o tom hrál
Kdo tomu věří, kdo tomu věří
Ať se mnou zpívá dál

La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Vítr mi o tom hrál
La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Já to jen dávám dál

La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Vítr mi o tom hrál
La, la-la, la-lá, la, la-la, la-lá
Já to jen dávám dál


6. Má malá zem

Vracím se k vám, vracím se k vám
K malým vsím a božím mukám
U vrat ťukám jako dřív

Cestou, co znám, vracím se k vám
Přejte mír a klid mým rukám
Vždyť jsem doma, zdráv a živ

Má malá zem, plná hloží, plná ran
Země boží, kde jak pták svá křídla
Složím, větrem hnán

Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor
Země polí, řek a hor
I když stokrát prachem cest
Těžký kříž musela nést
Zas a znova bude kvést, má zem

Vracím se k vám, vracím se k vám
K starým zápražím a chýším
Znova slyším hučet splav

Cestou, co znám, vracím se k vám
Zde se zkonejším a ztiším
Vždyť jsem doma, živ a zdráv

Má malá zem, plná hloží, plná ran
Země boží, kde jak pták svá křídla
Složím, větrem hnán

Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor
Země polí, řek a hor
I když stokrát prachem cest
Těžký kříž musela nést
Zas a znova bude kvést
Má zem
Země malá, jako pěst
Má zem


7. Ty a já

Mám rád tvé barvy k jarním náladám
Tvou zeleň, jež ti dává rám
Tvůj most, tvůj hrad, tvůj chrám

Vídám rád tvou řeku s rušným nábřežím
Kde vím, že navždy náležím
Jen sem, kde každý kámen znám

Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš
Ta stálost nás chválí tím spíš
Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí

Ty a já si patříme jak dar
Jak milenecký pár
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já
Do tvých zpívám já

Mám rád tvé střechy a tvé dláždění
Tvé strasti a tvé trápení
Tvůj tep, tvůj pláč, tvůj smích

Bloumám rád tam, kde tvůj orloj zůstal stát
Tvou hudbu v sobě slýchám hrát
Ať žár je či se snáší sníh

Ty a já jsme v lásce stálí, jak víš
Ta stálost nás chválí tím spíš
Že řečištěm let čas bláznivě střet se, valí

Ty a já si patříme jak dar
Jak milenecký pár
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já

Já... já...

Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já
Ty zpíváš do mých snů a do tvých zpívám já


8. Den bičem prásk

Už den stáda snů rozhání
A z hor cválá k nám svítání
Jen pár nebeských honáků
Teď smí vpálit cejch do mraků

Den bičem prásk, sevřel pár opratí
Cop zlatých hřív rozplítá
Den bičem prásk, noční řád neplatí
Svítá, svítá

Jen pár nebeských honáků
Teď smí vpálit cejch do mraků

Den bičem prásk, sevřel pár opratí
Cop zlatých hřív rozplítá
Den bičem prásk, noční řád neplatí
Svítá, svítá, svítá, svítá...


9. Do věží (& Helena Vondráčková)

Prozraď mi, můj pane vážený
Kampak vedou dveře zamčený
Kudy kráčí tajně ten
Kdo je láskou popleten

Prozraď mi, můj pane ctihodný
Proč je tvůj hrad k lásce nevhodný
A kam skrývá vyznání
Kdo se lásce nebrání

Asi do věží, asi do věží
Asi do věží, asi do věží

Prozraď mi, můj pane šlechetný
Kudy vedou dveře záletný
Kde se schází potají
Ti, co láskou roztají

Já ti za to potom prozradím
Jak se struny v ženě naladí
Za to chtěl bych pouze znát
Kam se skrývá, kdo má rád

Asi do věží, asi do věží
Asi do věží, asi do věží

Prozraď mi, můj pane vážený
Kampak vedou dveře zamčený
Kudy kráčí tajně ten
Kdo je láskou popleten

Prozraď mi, můj pane ctihodný
Proč je tvůj hrad k lásce nevhodný
A kam skrývá vyznání
Kdo se lásce nebrání

Asi do věží, asi do věží
Asi do věží, asi do věží

Prozraď mi, můj pane šlechetný
Kudy vedou dveře záletný
Kde se schází potají
Ti, co láskou roztají

Já ti za to potom prozradím
Jak se struny v ženě naladí
Za to chtěl bych pouze znát
Kam se skrývá, kdo má rád

Asi do věží, asi do věží
Asi do věží, asi do věží


10. Kráčím vstříc

Já vím, jak hučí splav, já cítím vůni hor
Hned kývám na pozdrav, jak v dálce pluje vor
Když nocím svlékám háv, tak s mými struny harf
Náhle jak chór
Rád věřím náhodám a sázím na štěstí
To najdu tu a tam ve stínu bolestí
Snad snílkem všem se zdám, že víc nic nehledám
Mám pro co žít

Kráčím vstříc ránům svých snů
Průvodců mám na tisíc
Kráčím vstříc všem nádherným dnům
A vím, všechno má rub a líc

Ten, kdo se potěší i z věcí obvyklých
Že voní ořeší, že padá bílý sníh
Má spánek klidnější, je k jiným vlídnější
Má pro co žít, kdo z trávy radost má, že voní zelení
Kdo s chutí objímá den, když se rozední
Tak jako já se má a tíseň nevnímá, má právo žít

Kráčím vstříc ránům svých snů
Průvodců mám na tisíc
Kráčím vstříc všem nádherným dnům
A vím, že si přát nelze víc


11. Když máš v chalupě orchestrion

Když máš v chalupě orchestrion
Nevadí, že do ní fičí
Naráz přestanou zloby a shon
I ten kůl v plotě zas vzklíčí
Štěstí nekoupíš za milion
A přece všem na dosah leží

Když máš v chalupě orchestrion
Přeslechneš rád i hodiny na věži

Když máš v chalupě orchestrion
Hned se ti dobře tam daří
Naráz přestanou zloby a shon
Posedí mladí i staří
Štěstí nekoupíš za milion
A přece všem na dosah leží

Když máš v chalupě orchestrion
Přeslechneš rád i hodiny na věži

Lalálalalalalalalalalá...

Štěstí nekoupíš za milion
A přece všem na dosah leží
Když máš v chalupě orchestrion
Přeslechneš rád i hodiny na věži

Když máš v chalupě orchestrion
Nevnímáš, jak ten čas běží


12. Loutna

Hned jak v hlíně parků podél cest
Ta první růže začne kvést
Stará loutna má pozdraví jí
Usměvavou melodií
Dam da da dý dam dam dý dam da da dý dam
Dý dam dam dý dam da da dý dam
Ta moje stará loutna pozdraví jí
Dam da da dý dam...
Svou jarní usměvavou melodií

Když pak slunce zteplá říční břeh
A z dívek se nám tají dech
Stará loutna má s písní známou
Jim i mně je gardedámou
Ta moje stará loutna s písní známou
Je mně i dívkám vlídnou gardedámou

Když se léto zhoupne v podletí
A hejna ptáků odletí
Stará loutna má se mnou zpívá
O tom, že se připozdívá
Tu moje loutna trochu smutně zpívá
Že už je čas a že se připozdívá

Já nechci dům ani háj se zlatým kapradím
Mně se i takhle život líbí
Svou starou loutnu si jen naladím
A hned mám všechno, co chci mít

V zimě, když se z nebe sype sníh
Bloumáme spolu po lesích
Stará loutna má čas mi krátí
Než se jaro k růži vrátí
Tak stará věrná loutna čas mi krátí
Než jaro život zase růži vrátí


13. Žít je umět stárnout

Žít je umět stárnout
Šeď jednotvárnou proměnit v růž
Žít je první tání
Květ jarních strání a potom už přijde zrání

Žít je navzdor vráskám
Jít vstříc všem láskám a toužit dál
Za srdce své tasit jak kord, tak nůž
Žít je umět stárnout
Šeď jednotvárnou proměnit v růž


14. Eldorádo

V dálných dálkách zámoří
Ční prý zlaté pohoří
Příchozího pohostí
Nádherou a hojností

Dík těm svůdným pověstím
Zástupy šly za štěstím
Chátra i ti bohatí
S vírou, že se vyplatí

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí

Báchorce té uvěří
Dávno už jen někteří
Spíš než zlatonosný štít
Nám dnes rozum káže jít

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí

Protože my už dávno víme
Že nad zlato a bohatství
Je moudrost a uvážlivý čin
Že Eldorado není kdesi v dálce
Ale docela blízko
V našich srdcích, v našem myšlení
A že jeho pravé jméno
Je svoboda, pravda a porozumění
Nosíme jej v sobě a ptát se na něj
Je naše přirozená povinnost

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí


15. Když jdou na mužskýho léta

Když jdou na mužskýho léta
Což se může stát i nám
Když se čáry v jeho tváři podobají roklinám
Když má duši hodně popsanou
Jen torza lásek zůstanou
A jeho řeka míří k mořským písčinám

Když jdou na mužskýho léta
A když se tu dlouho rval
Když jdou na mužskýho léta
Nebaví ho věčně cval
Chce žít krokem někde za scénou
Mít svojí tornu zasněnou
Ať svěžejší to táhnou dál

Takhle otevřít si knížku s jednou rukou za hlavou
Usnout lehkou línou únavou
Zajít ke starýmu křížku, cestou sladce loudavou
A žít zábavou, jen zábavou

Jenže když si splní přání
A má ticho čas a klid
A moh by si bezstarostně žít
Pak je nesvůj, něco shání
Asi to, čím doteď žil
Než si najde cíl, zas najde cíl...

Když jdou na mužskýho léta
Teprv je to vážně chlap
Strašně rychle zapomíná
Kdy ho život kous a škráb
Místo kouzla tichých večerů
Zas tahá lidi z malérů
A vůbec neuznává slova „stár” a „sláb”

Když jdou na mužskýho léta
A když se tu dlouho rval
Když jdou na mužskýho léta
A moc mu už nejde cval
Stejně nežije jen v úvahách
A sebe sám si zapřahá
A do posledka táhne tu svou káru dál

A káru svou si táhne dál


16. Matka měst (& Petr Haničinec)

Petr Haničinec:
Od nepaměti tu žili lidé
U rybnatého meandru řeky
Na kopcích a stráních
Které znamenaly bezpečí a dostatek
A jak šel čas, při brodech
Kudy procházely obchodní stezky
Vznikaly osady, chráněné na pravém břehu hradištěm
Jemuž bylo jméno Vyšehrad
Na břehu levém pak Hradčany
A mezi nimi v temné spleti pěšin a vyšlapaných cest
Z bájí a mýtů za staletí vyrostla Praha - Matka měst

Waldemar Matuška:
Krásná za večerů, kdy soumrak padá
A od vltavských břehů vánek začne vát
Krásná o polednách, kdy bývá mladá
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád

Petr Haničinec:
Žili v ní králové a preláti a kati
Šílení císaři a jejich fraucimor
Hlavně ale ti, jimž tohle město patří po srdci
Řemeslníci, mistři, tovaryši, neokázalí bezejmenní
To oni dali Praze její duši
A stáli při ní v časech míru i těžkých zkoušek
Dali jí fortel svého díla a byli její záštitou
A ona se jim proměnila v kamennou růži rozvitou

Waldemar Matuška:
Krásná v létě, kdy tvář si krášlí duhou
A na věže si sluncem dává verše psát
Krásná zasněžená, kdy s bílou stuhou
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád

Petr Haničinec:
Barok a gotika, věže a továrny
Moderní paláce, parky a sídliště
To všechno je Praha
A navíc hudba, život, jenž kypí a dere se kupředu
Protože rozvitá růže je v kamení živá
Dýchá a košatí, hrdá na svoje půvaby, kouzla a tajemství
Ve kterých minulost se pojí s přítomností
Čas pro ni vrší v každém domě bezpočet činů, slov a gest
Ona jak dřív tu stojí skromně
Však slávou dotýká se hvězd

Waldemar Matuška:
Krásná, když přijde máj, a v záři ranní
V ní na tisíce jarních tónů začne hrát
Krásná, jedinečná, ta vlídná paní
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád


17. To prý je Laura

Znal jsi ji dřív, když jsi býval mlád
Kde že ten včerejší je sníh
Po létech najednou ji vidíš támhle stát
Bledá ústa plná vrásek, plná rýh

Ta dívka měla spoustu kouzel
Ty oči byly půvab sám
I já se pro ně k ránu vzbouzel
A teď ta žena v šátku tam

To prý je
Laura, Laura
Laura, a té jsi zpíval z pódií
Laura, znal jsi ji
Ó Laura, Laura

Máš za ní jít, či snad máš to vzdát?
Vždyť nevíš především, co říct
A planá povídání nemáš právě rád
Tenhle příběh dávno skončil, není víc

Jen v představě ti stále trůní
Tak štíhlá, jak i já ji znám
Ty oči měly hloubku tůní
A teď ta žena v šátku tam

To prý je
Laura, Laura
Laura, a té jsi zpíval z pódií
Laura, znal jsi ji
Ó Laura, Laura


18. Serenáda pro Marii

María, María, jsi růží, co jsem
Když jarní déšť dík krůpěji květ zrosí
María, María, jsi hrází mou i zdí
Mých modrých cest, jsi nadějí

A já poutník nezkušený
Pod oknem tu stojím
Má hvězdo denní, zažeň ten stín
Co se mi smál
María, María, jsi bílý klidný dům
I brána k snům
Ty jediná, María

Já poutník nezkušený
Pod oknem tvým tu stojím
Má hvězdo denní, zažeň ten stín
Co se mi smál
María, María, jsi bílý klidný dům
I brána k snům
Ty jediná, María
Ty jediná, María
Ty jediná, María


19. Svítá

Do srdce se ti dívám
Když pod oknem ti zpívám
Každou noc stejná slova, znova

Svou serenádu, svou serenádu zpívám
Marně se k oknu dívám
Než zazpívám jí jednou, hvězdy zblednou

Svítá, probuď se, už svítá
Zažeň chladný sen
Bude horký den
Je čas procitnout

Nad lesy svítá
Hvězdy blednou, svítá
Otevř na můj hlas
Nastává už čas
Chceš-li uprchnout se mnou

Chvíli, ještě malou chvíli
A bude den bílý
Bude konec dobrodružství
Svítá, na východě svítá
Každý příští den
Bude jako sen
Chceš-li uprchnout se mnou


20. Já si vsadil na pár tónů

Já bych v dětství býval rád
Dával sklu svůj tvar a řád
Dál se ze mne v létech mládí
Též pan abbé prý měl stát

Sám teď nevím, čím bych byl
Mít tak jinej směr a cíl
Já si vsadil na pár tónů
Pár těch, místo abych moudře žil

Nejsem sklář ani pán s límcem bílým
Jen ten chór z dětských snů zní mi dál
Než se v stáří jak strom léty schýlím
Budu žít, abych zpíval a hrál

Prý bych měl spíš příklad dát
K límci titul mít a řád
Já si vsadil na pár tónů
Pár těch, co vám zkouším hrát

Nejsem sklář ani pán s límcem bílým
Jen ten chór z dětských snů zní mi dál
Než se v stáří jak strom léty schýlím
Budu žít, abych zpíval a hrál

Léta plynou, já to vím
Znám, co musím, mám a smím
Já si vsadil na pár tónů
Tónů, které jsou mi vším
Reklama
Reklama

Informace

Přidáno: 9. 3. 2016 - 9:51 | Kategorie: Alba | ID: 17914

Přispěvatelé: Karel

Podrobné statistiky
Web používá cookies. OK Info